User ij's Reviews

Tahle kniha je zatím stále mou nejoblíbenější od Murakamiho.

I když musím souhlasit s jednou z recenzí, že intimní scény jsou nevalné. To je ale Murakamiho standard. Možná nějaký kulturní rozdíl, který nechápu.

Nic moc zajímavého se tu vlastně neuděje, "jen" jsou niterně rozpitvány pocity až na dřeň.

Jan Zadražil to čte příjemně. Takže nemám výhrad, není za co snižovat hodnocení, takže plný počet.

Na české prostředí slušné, ale dost mi to připomínalo vzorec z Harryho Pottera.

Ale jinak se mi to líbilo.

Na můj vkus poněkud černobílé vidění světa, pro děti a mládež se to asi snese. A je naděje, že v dalším dílu se ukáže, že to tak černobílé není. Budu doufat.

A budu doufat i v to, že bude další díl i v audio podobě.

Poprvé vyšla kniha v roce 1940. Svět vypadal jinak, četba taky. Dalo by se říct, že časem jsou slova už trochu zaprášená.

Pro mě ale bylo příjemné zaposlouchat se do poněkud temnějších obrazů z trochu depresivnějšího prostředí.

Přestože je audiokniha krátká, vybízí spíš ke zpomalení a zamyšlení. Ne všechno musí být řečeno. Ale jakási pointa se v povídkách vždy objevuje.

V. Hamerského poslouchám ráda, takže za mě v podstatě plný počet hvězdiček.

Kniha samotná nezapře datum vzniku. Ale není to úplně na škodu. Archaističtější jazyk vyvolá věrněji historickou atmosféru.

Hlas V. Dvorského se mi líbí, i z jiných knih.

Tentokrát se ale neurální hlasový dvojník trochu utrhnul z řetězu a místy si dělal s intonací, co chtěl. Na rozdíl od Rakve, kde se skoro nedalo poznat, že je to AI, tady to poznat bylo, kvůli intonaci i občasné špatné výslovnosti. Proto strhávám hvězdičku za interpretaci, i když samotná barva hlasu se mi poslouchala dobře a po většinu času to i intonačně sedělo.

V zásadě mohu poslech doporučit.

Fantasy normálně není úplně můj oblíbený žánr, ale tato kniha mě zaujala. Takováto kmenová fantasy (nebo například i slovanská) mě něčím oslovuje. Probouzí v člověku prastaré lidské instinkty a máte pocit, že jste jaksi součástí kmene. Alespoň na mě to tak působí. I když se vlastně kromě bojů mezi klany/rasami/druhy nic moc neodehrává, ani nějaké výraznější rozuzlení se nekoná, moc pěkně se to poslouchá. A moc dobrou volbou je doplnění o hudbu stejného uzemňujícího stylu.

Libora Böhma poslouchám ráda. A ten mě ani tentokrát nezklamal, ba naopak. Zdálo se mi, že u této audioknihy čte velmi podobně jako Matouš Ruml, jehož interpretaci mám taky moc ráda a často si vyberu audioknihu jen kvůli němu.

Konec mi připadá trochu useknutý nebo nuceně urychlený, moc ráda bych slyšela nějaké pokračování.

Koupila jsem to v době, kdy jsem byla v jiném rozpoložení. I tak ale myslím, že některá cvičení by mě uvrhla ještě do horšího stavu. Možná je to léčba šokem. Ale asi bych do toho nešla. Ale nebyla jsem na tom pravděpodobně ještě tak špatně.

Spíš jsem ale zvyklá na pozitivní afirmace než obklopit se tím nejhorším, co mě napadne, abych si pak oddechla, že je mi vlastně líp.

Po poslechu jsem dospěla k názoru, že nejsem ta pravá cílová skupina. Nemám dostatečnou motivaci.

Poslouchalo se to ale vcelku dobře.

Škoda, že u audioknihy chybí ty obrazové materiály. Ano, stáhla jsem si doplňkové materiály k audioknize, ale vlastně by asi bylo lepší koupit si papírovou knihu. Ty obrázky jsou asi podstatné pro zapamatování poznatků.

Možná jsou knihy, které nejsou zrovna vhodné pro audioverzi. Spíš jen jako varianta pro zrakově postižené. Jinak je to oproti čtení očima ochuzené. A pokud se v nahrávce mluví o obrázcích, které si musím hledat v doplňkových materiálech... no, to už jsem si opravdu raději mohla vzít rovnou do ruky tu knihu.

Takže až na formu, kterou jsem zvolila, musím hodnotit kladně jak samotný obsah, tak i interpretaci.

Možná je obsah až moc minimalistický, ale chápu snahu v dnešním rychlém světě co nejplakátovějším způsobem zaujmout a neztratit pozornost publika dlouhými nudnými pasážemi. Proto i ten minimalismus beru.

Kousky, které mě nejvíc zaujaly, jsem si stejně pustila několikrát, tudíž se to i tak trochu protáhlo.

Kdo chce, ten si v tom to svoje najde. Kniha obsahuje použitelné nápady.

Je to už dlouho, co jsem četla Konec prokrastinace, ale řekla bych, že i když tato kniha nebude takový bestseller, pro mě je asi ještě lepší než ta první. Možná v této době a mém rozpoložení, ale sedla mi víc.

Seberozvojová příručka, která obsahuje hodně teorie a méně praktických cvičení. Spíš je zde hojně zastoupena chvála těch, kdo program autorů absolvovali. Kdyby místo toho bylo více praxe, mohlo to být užitečnější.

Z mého pohledu je tato kniha tedy nepříliš zajímavá.

Načtené je to pěkně, to se musí nechat. To mi ale k lepšímu hodnocení nestačilo.

Začátek se mi moc líbil, postupně to byla už víc fraška, což už mi sedělo míň. Ale pořád dobré. Mělo to hlavu i patu, i když trochu bláznivou. Steampunkovou atmosféru, která sálá z obrázku, jsem z toho tolik necítila, ale ve škatulce Fantasy je dovoleno ledacos. Spíš mi to připadá vyprávěné z dnešního pohledu dnešním jazykem.

Hlas Jana Kolaříka byl moc příjemný na poslech. Ivana Uhlířová mi tónem hlasu vyhovovala trochu míň. Ale celkově se to poslouchalo moc pěkně a strašně rychle to uběhlo. Vadila mi jen výslovnost slova Fräulein jako fraulajn místo frojlajn.

Vybrala jsem knihu podle "obalu" a nejsem zklamaná.

Krátké, ale o to silnější - údernější.

Horor dnešní doby. Která videa se nejspíš stanou virálními? Nebudou to roztomilé kočičky, spíš něco jiného... Dnes se už nemusíme bát bubáků, ale spíš vlastních obrazovek a displejů. Nebo možná toho, co v nich sami hledáme.

Novelka, která nutí k zamyšlení.

Možná mi to trochu připomíná povídkové horory M. Švandrlíka, jen to není až tak vtipné. Spíš to tepe do nešvarů dnešního světa.

Poslechnuto na jeden zátah, ale pamatovat si to budu pravděpodobně i dlouho.

Nejsem typický posluchač tohoto žánru (píše se fantasy, ale je to spíš taková historická fantazie :), ovšem velmi uvěřitelná a realisticky vyvedená). Knihu jsem si kdysi koupila kvůli J. Pobudovi, kterého ráda poslouchám.

Zpočátku mě to ani tak nebralo, ale postupně si mě kniha plíživě získávala a najednou jsem ji nemohla odložit.

Dostala jsem se k tomu až dlouho po zakoupení, dávno stažené do mobilu, takže jsem si vůbec neuvědomila, jak je to dlouhé. Poslech mi trval několik dní (což se u mě nestává). Ale stálo to za to.

Mám ráda, jak J. P. mění hlasy, že je poznat i z jednohlasé četby, kdo právě mluví. Takže interpretace je za mě na 100 %.

Celkově tak 98 %. Přeci jen mě nechytnul úplný začátek.

Každopádně ale doporučuji nenechat se odradit délkou audioknihy, stojí to za poslech.

Podle mě je to takový poměrně typický neprůstřelný hrdina, bez ohledu na to, v jakém prostředí se kniha odehrává.

Na čtení by mě to asi nijak zvlášť nebavilo, ale hodně se mi líbilo, jak to Petr Pochop čte. I ženy čte (na rozdíl od některých renomovaných interpretů) uvěřitelně, bez parodie.

Celkově tedy kniha nebyla nijak zvlášť výjimečná, ale interpretace o kus posunula kvalitativně i obsah.

Toto jsem nezvládla doposlouchat. Je to hodně odborně pojato, určitě ne populárně naučná literatura, ale těžce naučná. Nedokážu držet nit. Trochu jako číst od začátku do konce encyklopedii. Zkusila jsem pozdější kapitoly, témata která by mě zajímala víc, ale i tam ta suchá fakta zůstala nezáživná.

Interpretace je v pohodě. Ale řekla bych, že je to asi určeno jako jakýsi přehled pro začínající odborníky. Podle anotace jsem myslela, že posluchač získá rady, jak na snížení stresu nebo podobně, ale to se mi nepodařilo z knihy dostat.

Hodně zajímavá kniha. Doporučila bych i těm, kdo normálně k naučným knihám nesahají.

Jsem celkem skeptik, ale při poslechu jsem měla chuť sama nějaké ty houbičky vyzkoušet :).

Zbyšek Horák je pro mě už takovým standardním mentorem naučné literatury, od něj se mi daří dobře vnímat sdělované poznatky.

Takže i v tomto směru musím hodnotit plným počtem.

Zkrátka pravá pětihvězdičková audiokniha.

Kniha vypadá zajímavě, snaha cílit na různé typy lidských traumat je ale podle mého trochu marná. V tomto smyslu je asi potřeba pohled druhé osoby na mou konkrétní situaci. Takže i když je kniha zajímavá, necítím ji pro sebe jako příliš užitečnou. Možná sama nejsem schopná vidět svoje problémy. Sundat klapky z očí mi tato kniha nepomohla. I když bych moc chtěla najít, kde je zakopaný pes, nepodařilo se mi. Nevím, jestli je možné formou monologu získat potřebný nadhled.

Možná se někomu podaří získat svůj AHA-moment, přeji to ostatním čtenářům-posluchačům. Mně se to takto svépomocí nepodařilo, byť s poučkami z knihy musím souhlasit.

Dohromady tedy - teoreticky zajímavé, prakticky se mi nepodařilo si to v hlavě spojit s mou vlastní situací.

Poslechla jsem na jeden zátah skoro s otevřenou pusou. Jde o fascinující strhující výklad o tom, co se děje v době, kdy nevnímáme vědomě. Obsahuje zajímavé souvislosti.

Jaké části snu je možné vědomou myslí ovlivnit a co nám sny sdělují například o zdravotním stavu...

Interpretace v pohodě, Petr Štěpán to čte tak akorát.

Klidně bych vydržela poslouchat ještě dvakrát tak dlouho, jak obsah tak forma se mi dost líbila.

Tuto audioknihu jsem si koupila díky jejímu načtení Vojtou Hamerským, kterého ráda poslouchám. A v tomto ohledu jsem plně spokojená.

Pokud jde o samotnou předlohu, zdá se mi, že by prospělo trochu korektury a doplnění pár "se" nebo "si" do textu. Vyměnila bych to za nějakou tu reklamní vsuvku. Čili - po jazykové stránce mě kniha nenadchla.

Příběh je fantasy, ale jak je vidět/slyšet, i do fantasy se dá vecpat Ikea nebo McDonald... Hmm.

Průměrný příběh, který neurazí ani nenadchne, ale interpretací pro mě trochu získal na zajímavosti.

Nejsem úplně cílová skupina, nečetla jsem dobře anotaci. Ale i když nejsem podnikatel ani podnikavec, našla jsem si pro sebe nějaké zajímavé tipy. Přesto bych knihu doporučila skutečně vyloženě podnikatelům a těm, kteří mají nějakou podnikatelskou vizi do budoucna.

Dobře se to poslouchalo, autor mě dokázal částečně nadchnout.

Interpretace Petra Štěpána mi naprosto vyhovuje.

Podnikavcům mohu doporučit.

Vůbec se mi nelíbilo, co poslouchám, ale jsem ráda, že jsem si poslechla.

Autor nastiňuje hrozby AI a možnosti, jak s novinkami aspoň trochu držet krok v oblasti bezpečnosti.

Zpočátku mě to bavilo víc, ke konci už je dost technických nebo geopolitických podrobností, kde jsem se tak nechytala.

Načtené je to standardně - dobře, nic neruší, takže se to poslouchalo skvěle, když odhlédnu od poněkud depresivního tématu.

Podle mého jde o knihu, která stojí za to přečíst (poslechnout), i když vás pravděpodobně její obsah moc nepotěší.

Kniha bude vhodnější pro melancholičtější duše. Takové ujištění, že je normální a v pořádku být občas smutný a nenaladěný, se hodilo i mně, ale přece jen nejsem úplně cílová skupina. Určitě je ale lepší upřímný smutek než neupřímný úsměv.

Při poslechu do sluchátek mě trochu rušil občas nějaký drobný šum, který bych označila jako "dech draka" v dálce. Když jsem přepla na poslech nahlas, tak jsem to už nevnímala. Interpretace ale byla v pohodě. Nebylo to na straně interpretky.

Celkově bych tedy doporučila hloubavějším a melancholičtějším povahám.

Kniha není nijak hluboká, téma tajemství se rozebírá spíš na příkladech zejména z americké praxe. Naštěstí tu nejsou takové ty nešvary amerických knih pro nějaké wow-efekty.

Takže se kniha poslouchala poměrně pohodově. Je pěkně načtená, člověk nemusí moc přemýšlet, vlastně skoro vůbec. A to mi připadá u literatury tohoto typu škoda.

Ale jinak vlastně nemám co vytknout. Mezi řádky se dá najít nějaké to doporučení. I když ani za naučnou bych tuto knihu nepovažovala.

Zaujalo mě hlavně pár pokusů. Některé zmiňované jsem už znala.

Ale forma dokázala slabší obsah trochu vytáhnout výš.

To, že považuju knihu za něco úplně mimo, může být mnou. Ale kromě toho, že je to tak trochu ezo-blábol, je to ještě doplněno nepříjemnými doprovodnými zvuky, což mě fakt rozčilovalo, do sluchátek by mi to asi dost vadilo.

Za mě kniha, která je rozhodně vystoupením z komfortní zóny. Jestli je sdělené pravda, dokazuje to nebezpečnost užívání psychotropních látek. Autorovi už asi zůstaly trvalé následky.

Zároveň se dokazuje, že dnes si může načíst kdokoli cokoli, což považuji za výhodu. I s tím nebezpečím, že se šlápne vedle.

S autorem jsem se totálně minula, ale je dobré si občas poslechnout něco mimo svou bublinu. Aby si člověk nemyslel, že jsou lidé všichni stejní. Tento pán je hodně "jiný". Měl ale celkem příjemný hlas, který poslech trochu ulehčil.

Knihu samotnou bych ohodnotila asi 4*. Přece jen je už staršího data a možná už trochu ztratila ze své údernosti a prvku překvapení. Pavel Pavel se mezitím stal světoznámou kapacitou a většina z nás ví, co má na svědomí.

Co mě ale velmi mile překvapilo na audioverzi, byly bonusové minuty ke konci. Kniha dostala tak úplně jiný rozměr, uvedlo se to do širších souvislostí a časového rámce dnešní doby.

Interpretace Tomáše Černého je moc příjemná a tak musím tuto audioknihu vřele doporučit, asi i víc než papírovou verzi, kde by měly být fotografie. Sice ji nemám k dispozici, ale hlas Thora Heyerdahla v papírové verzi určitě nenajdete.

A když už budete u toho, rovnou si poslechněte i Heyerdahlovo Ve znamení Kon-tiki, které - taky výborně - načetl Petr Horký.

Kniha je dobře napsaná, audiokniha dobře načtená i zpracovaná, ale vůbec se mi to neposlouchalo dobře.

Pro mě celkem hororová představa, kam se ubírá AI.

Nejde nevzpomenout na Asimova. I sám autor zmiňuje knihu Já, robot.

Zajímavé je zamyšlení nad tím, co je vlastně člověk. Kde je ta hranice (definice) lidské bytosti.

Doufám, že naplnění vizí o silné AI se už nedožiju. Stačí, co umí ta "slabá".

Audioknihu určitě doporučím. Je dobré být připraven. Ale radost z toho nemám.

Od knihy jsem neměla žádná očekávání, což je asi výhodou. Poslech tak pro mě byl příjemný a nemohla jsem být zklamaná.

Z knihy si asi budu pamatovat jen čtvrtý fotbalový rozměr, to mě pobavilo. Ale jinak zbytek zapomenu. Bylo to spíš pro přemýšlivější typy.

Na nedělní odpoledne to ale byl dobrý poslech. Interpretace samozřejmě sedí. Takže nemám co vytknout.

Čistá melancholie. Majordomus, který vzpomíná na staré dobré časy a jakoby mimochodem tak odhaluje bezútěšnost osudu sluhy, který dbá hlavně na "důstojnost". Ponuré. Výborně vykreslené.

Hlas Jana Vlasáka se ke knize výborně hodí. Viděla jsem ho přímo plasticky (samozřejmě je to i díky obálce audioknihy).

Audiokniha je pomalejšího druhu, rozvážnější a přemýšlivá, spíš temně lyrická, než že by byla nějak akční nebo zábavná.

Má něco do sebe, ale neřeknu vám, co. Nevím. Doporučuji poslechnout.

Mám slabost pro latinskou Ameriku a pro přednes Dany Černé. Proto nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.

Příběh je působivý, i když plyne poměrně pomalu, pak semtam zničehonic nějaký zvrat, klidně typu jako vražda, ale jako by se nic moc nedělo...

Nicméně příběh je poměrně originální a je to příjemná změna právě díky mexickému prostředí.

Mé oblíbené interpretce Daně Černé stejně skvěle sekunduje Vladimír Javorský, takže celkový dojem z audioknihy je moc příjemný.

Původně jsem se bála, že to bude nějaké takové to ženské čtení, ale věřila jsem, že Host by se do něčeho takového nepouštěl. Takže za sebe doporučuji.

U audioknihy jsem vydržela do konce jen díky skvělé interpretaci Matouše Rumla. Jeho projev, na který jsme zvyklí z knih pro děti a mládež, se mi líbí vždy a všude.

Pokud jde o samotnou knihu a příběh, tam je to už horší.

Zdá se mi, že se tentokrát mistr King nechal příliš nekontrolovaně unášet svou fantazií. Možná trochu stylem "neschopnost myšlenku udržet" se rozkošaťovaly vedlejší linie a popisné věty, až se zapomnělo na nějaký nosný příběh. Ten je vysoce jednoduchoučký a místy až nudný. Jako by se nemohl rozhodnout, jestli to nemá být pro děti... a nebo raději ne... vrzneme tam nějaké to násilí...

Ve výsledku se mi zdá, že pro dospělé to je moc dětské a pro děti to není vhodné.

Za mě tedy slabá Kingovka, doporučuji raději poslech nějakých jeho starších děl.

Nedoposlouchala jsem.

Čekala jsem (i podle anotace) zajímavou rodinnou ságu. Ale příběhu jsem se nedočkala. Vydržela jsem cca do poloviny a asi mi to už stačilo.

Kniha obsahuje spoustu různých zajímavých informací, ale poskládaných za sebe bez nějakého náznaku lidského pohledu na věc. Připadá mi to spíš jako obsáhlý článek do Wikipedie.

Nemohu říct nic proti interpretaci, čtené to bylo pěkně. Ale aby mě to bavilo plných 19 hodin, potřebovala bych tam skutečně nějaký příběh. Tohle mi bylo lhostejné. Jako kdybych si četla něčí profesní životopis. To nevydržím tak dlouho.

Takže faktický obsah bych hodnotila na 5*, zajímavost 1*, takže mi to průměrně vychází na ty 3*.

Zpomalte své kroky, ulehněte do zvlhlé trávy v podzimním zamlženém šeru a zaposlouchejte se do této audioknihy. V dnešní době se už moc nenosí takové čtení, ale má to něco do sebe.

Poeticky psané, výborně načtené, měla jsem pocit, že poslouchám kvalitní literaturu. Má to hloubku. Není to akční, uspěchané ani "bestsellerové" čtení. Spíš zadumané, atmosférické, syrová náladovka.

Krom toho, že se zdá, že Igor Bareš se do čtení skutečně pořádně ponořil, oceňuji na audioknize i poslední soubor, kde je ještě po epilogu písnička. Tu si nechám v mobilu pro chvíle, kdy budu mít pocit, že je dnešní doba moc uspěchaná a povrchní.

Děkuji.

Tak tohle mě fakt bavilo! Vtipné úderné příběhy malého kluka mi dost připomněly Jirku od Richmal Cromptonové. A stejně jako Jirka mě hodně bavily.

Musela jsem se místy smát nahlas.

Kniha má jediný nedostatek - je krátká. Klidně bych snesla dalších 12 příběhů tohoto ražení.

Interpretace je tak akorát "dětská", typu Poláčkova Péti Bajzy.

Jo, tohle bylo skutečně nečekaně milé překvapení. Doporučuji jako oddechovku pro celou rodinu.

Nejdřív mě trochu zmátlo, že knihu čte muž, i když většinou je vypravěčkou žena. Ale poslouchalo se to dobře. Sama raději poslouchám mužské hlasy, takže jsem nakonec byla i raději za mužský hlas.

Povídky jsou různé, některé lepší, některé horší, jak to tak bývá. Ale některé se mi opravdu dost líbily, takže ty pro mě přebily ten zbytek.

Jsou to příběhy obyčejných lidí v obyčejných životech. Ale vnímala jsem zde dvougenerační rozdíl v názorech autorky oproti sobě (což odpovídá jejímu/mému datu narození).

Kolem knihy jsem nějakou dobu nedůvěřivě kroužila. Mátl mě rozpor mezi vysokým hodnocením a štítky jako romantika, LGBT, které opravdu nevyhledávám, k tomu nálepka bestseller...

Ale když se pak objevila audioverze, tak (opět po nějaké době váhání) nakonec zvítězila zvědavost.

A chytlo mě to od začátku. Autorka výborně popisuje "úpadek" hollywoodského stylu života, pozlátko reflektorů, úlohu bulvárních plátků a to, jak se vyrábějí z nevýznamných hvězdiček oskarové hvězdy. V této části byla kniha naprosto uvěřitelná a realistická. V první půlce mi připadalo, že přímo vybízí k tomu, aby si člověk srovnal své priority, uvědomil si, co je pro něj samotného důležité. Co hledáme ve vztazích? K čemu "používáme" nebo využíváme své partnery?

Kdyby bývalo bylo o dva, tři manžele méně, myslím, že by to knize neuškodilo. Případně by si Evelyn mohla vzít některého dvakrát, jak se to občas hvězdám stává... Hodně se mi líbil styl dialogů. Musím říct, že mě kniha opravdu mile překvapila.

Ano, je to spíš ženská literatura, ale není to vyloženě červená knihovna.

Ke konci už trochu klišovité, konec mi připadá už spíš průměrný. Ale celkově jde o velmi zdařilý fiktivní "životopis". Má to hlavu a patu a všechno mezi tím na svém místě.

Audioverze je také hodně povedená. Díky střídání hlasů se dá dobře orientovat v textu. A kdyby se zdálo, že by to mohlo už začínat být nudné, přepne se pasáž na mužským hlasem přečtenou bulvární zprávu. Jo! Hodně dobré zpracování!

Moje srdcovka, která mě vrací ke staré dobré sci-fi z osmdesátek. I když už knihu znám, ráda jsem si poslechla v audio verzi.

Z dnešního pohledu je možná forma a podrobnosti zápletky trochu naivní, ale kniha stále má čtenáři (posluchači) co říct. Mám od Tevise ráda všechno, co u nás vyšlo, ale Drozda mám asi nejradši.

Autor by býval mohl víc rozpracovat jednotlivé postavy, ale opět mě donutil zamyslet se nad smyslem života, lidským štěstím, a také nad definicí "života". V dnešní době masivního nástupu AI je tato kniha dost k zamyšlení. Přestože jsem už znala obsah, neztrácela jsem pozornost.

Za šťastnou volbu považuji kombinovanou četbu tří interpretů. Všichni tři se mi poslouchali skvěle.

Knihu mohu doporučit jak k přečtení, tak i k poslechu v této podobě.

Pro mě velké překvapení. Vypadalo to dočista jako beletrie, opravdu napínavé, zajímavé vyprávění. Velká část se týká tréninku/výcviku, ale i to bylo zajímavé a snad nebylo v knize hluché místo.

Jako ženskou bych řekla, že mě to nebude bavit, ale opak byl pravdou.

Nečekaně čtivé.

O. Brousek tady taky byl v pohodě, i když jinak od něj načtené mám nejraději pohádky.

Mohu po všech stránkách doporučit.

Příběh je dostatečně napínavý, což fanoušky Helen Fields nepřekvapí. Na můj vkus některé scény byly příliš naturalistické, ale budiž, u tohoto žánru to je už spíš pravidlem.

Celkově příběh dobře ubíhá. Přesto, že se střídají časy teď a tehdy, je děj přehledný a i posluchač se chytá.

Interpretace také tradičně v pohodě. Nemám co vytknout.

V této sérii se těžko sáhne vedle.

Velmi milé překvapení. Nejedná se o standardní severskou krimi. Příběh je mnohem víc náladovkou, než že by šlo o nějaké vyšetřování.

Vyprávění v první osobě - z pohledu naivně a přímočaře uvažujícího Kalmanna - podtrhuje skvělá interpretace Jana Meduny.

Celková atmosféra chladného Islandu Vám vleze za nehty. Je přímo cítit poryvy větru, pach rybiny a slyšet křupání sněhu pod nohama.

Hodně povedená audiokniha, kterou mohu jedině doporučit.

První půlka mě moc nebavila, až moc se podle mě řeší samotná Sv. Marie. Jednotlivé mise, zvlášť ta poslední ke konci knihy, mě ale bavily.

Rezignovala jsem na snahu o pochopení logiky v cestování časem, jakou autorka předkládá. Co se smí a nesmí, co by vedlo k paradoxu a co ne. Pak jsem si užila tu pohádku. Celkově je to chytlavé. A budu se těšit - snad brzy - na Tróju.

Interpretace neznamenala pro mě už od minule překvapení, příjemný poslech.

Atmosféra steampunku říznutého trochou gothic stylu, zasazená do Vídně přelomu 19. a 20. století a pěkně přetavená do kriminálního románu. Je tu sympatický vyšetřovatel, k tomu hrobník a jeho almanach tvoří příjemné zpestření temného, ale vlastně i odlehčeného příběhu.

Detektivka se mi moc líbila. Trochu mi připomínala případy detektiva Murdocha, když si odmyslíte Anglii.

Interpretace O. Brouska se mi moc líbí u pohádek, ale tady mi jeho - spíš parodické - ztvárnění různých postav až tak nesedí. Části, které čte vypravěč, se mi líbí, ale přímé řeči některých postav jsou podle mě přehnané. Ale pořád se to dá poměrně příjemně poslouchat a nenechala jsem se tím rušit ve vnímání příběhu.

Doufám, že brzo vyjde v audio verzi druhý díl.

Je to sice dětská knížka, ale koupila jsem si to pro sebe na odlehčení mezi těžší četbou.

A příjemně jsem se bavila. V každém člověku je kousek dítěte, tak jsem ho vyhrabala a poslouchala a užívala si, že mi někdo předčítá.

Interpretace je příjemně pohádková, příběh dostatečně zajímavý i pro dospělého posluchače, na zlepšení nálady ideální poslech.

Zápletka se mi zdá lepší než u předešlého dílu, ale obojí jsem si užila a doporučuji pouštět jako pohádku na dobrou noc.

Ono nejde tak úplně o životopis, spíš o takový soubor vzpomínek tak nějak chronologicky seřazených.

Agathu Christie obdivuji nejen jako spisovatelku, ale i jako pokrokovou osobnost. Po poslechu životopisu ji mám ráda ještě víc. S jemným humorem psané "paměti" jsou moc příjemným návratem do dob, kdy Agatha žila a popisují nejen život samotné autorky, ale i poměry a zvyky její doby.

Protože A.Ch. zde zmiňuje i některé zásadní okamžiky některých svých knih, nedoporučuji poslouchat tento životopis dřív než přečtete Vraždu Rogera Ackroyda, protože je tam dost zásadní spoiler. Jestli chcete Rogera Ackroyda číst, měli byste úplně zkažený zážitek z (aspoň pro mě) nejlepšího Agathina detektivního románu. Naštěstí mám její knihy přečtené skoro všechny, takže mě se spoiler netýkal.

K interpretaci:

Paní Alena Vránová má můj velký obdiv, pokud knihu načetla v posledních letech ve svém věku. Zapomeňte na křehkou princeznu Krasomilu, tady je slyšet pořádná energická babka, bilancující svůj život. Projev trochu stylu "herdekbaby", která ale není vulgární, se k celkovému vyznění knihy výborně hodí. Po poslechnutí celé knihy si nedokážu představit lepší interpretku tohoto díla.

Celkově vřele doporučuji nejen fanouškům detektivek A. Christie. (S výjimkou těch, co ještě nečetli toho Rogera Ackroyda, radím vám dobře :) )

Knihu mi doporučil teenager. Když jsem viděla, že se chystá audioverze, počkala jsem si a neprohloupila.

Příběh je nečekaně košatý, rozhodně se nenudí ani dávno dospělý posluchač. Dobrodružství Vanga mě chytlo od samého počátku a poslech mě bavil až do konce. Audio zpracování příjemné, uběhlo to vlastně rychle, i když je kniha dlouhá.

Projedete se s hrdiny po souši, po vodě i ve vzduchu po půlce světa a všude si to užijete. Trochu útěku, skrývání a trochu pátrání po minulosti.

Mohu jedině doporučit.

Tohle není kniha, kterou si poslechnete jednou od začátku do konce. Naopak, je potřeba postupně a zároveň aplikovat poznatky do praxe. Jako taková je ale dobře vybavena jasným označením kapitol, díky čemuž jde i v audio verzi lehce nalistovat příslušné informace.

Už předešlá kniha Cirkadiánní kód je nabitá informacemi, tato je pěkným rozšířením, které vám ještě lépe ukáže, že má smysl se do změn ve svém denním řežimu pustit.

Hodnocení bych měla napsat teprve asi až za těch 12 týdnů, po vyzkoušení této "kůry", ale vím už teď, že tato kniha za poslech rozhodně stojí.

Interpretace OK, nemám žádné výhrady. Celkově velmi smysluplný titul pro široké publikum, zdaleka ne jen pro cukrovkáře.

Thriller ze soudní síně par excellence!

Poslechnuto skoro na jeden zátah, nedalo se to vypnout. Místy se o mě pokoušel infarkt, protože jsem příliš měkkosrdcatá. Autor si mě získal už Obhájcem a tímto kouskem svoje zařazení mezi moje oblíbené autory jen potvrdil.

Bez nutnosti popisů násilí nebo nechutností dokáže vytvořit tísnivou atmosféru, a to se v podstatě nedostaneme ani ze soudní síně. Kniha nabitá emocemi.

Interpretace L. Zbrankovou se povedla. Zpočátku mě rozčilovalo, jak mluví Teddyho, protože mi to nedovolilo držet si od knihy odstup. Prostě jsem chtě nechtě musela soucítit s hlavními postavami, Lenka Zbranková nedala jinak :).

Jak příběh, tak podání je výborné, a dohromady tvoří skvěle se doplňující dílo.

Pro mě jde dozajista o adepta na audioknihu roku 2023. Jestli ji nepřeválcuje nějaký Follet, dostane jistě můj hlas.

Doporučuji vřele všem.

Plástev se mi moc líbila, v této knize děj pokračuje, objevují se nové postavy, ale rámec se drží.

Interpretace v pohodě, hudební podkres neruší, ale podpoří atmosféru.

Jediná výtka, kterou mám ke knize, je ta, že konec je otevřený, takže budu netrpělivě čekat na další díl. Doufám, že bude k dispozici zase v audio variantě.

Už v prvním dílu jsem se nechala vtáhnout do světa Plástve a nemíním zatím jen tak rychle vystupovat z rozjetého vlaku.

Stejně jako první díl, i tento je vcelku o ničem. Spíš jako kulisa k čemukoli, co děláte.

Příběh samotný slouží spíš k tomu, aby bylo o čem zavtipkovat. A ty vtípky mě prostě bavily.

Koupila jsem si to kvůli J. Pobudovi, protože mě baví jeho přednes, a ani tentokrát nezklamal. Takže i když se nic moc chytrého nedozvíme, příjemně jsem se u poslechu odreagovala.

Marnost.

Z této knihy na mě dýchlo jen veliké Proč. Proč to všechno... a proč to vůbec autor psal? Co si z toho má čtenář vzít za ponaučení?

Z mého pohledu jde o marnou snahu o jakousi "reportáž" a popisný styl vyprávění mě taky za srdce nechytnul. Možná je to rokem výroby (přece jen je to přes půl století stará kniha od japonského autora, tak asi je jiná, než jsme dnes u nás zvyklí.

Střet kultur, rozpor v náboženském přesvědčení... A?

Jo, bylo to špatné, křesťané to v Japonsku měli kruté... Ale pořád mi tam chybí nějaké to Bé... Nevím.

Audio zpracování je parádní, asi jen díky němu jsem dokázala doposlechnout celou knihu. A nebyla naštvaná, když přes očekávání nějakého vyústění, žádné nenastalo.

Parádní knížka, výborná rodinná sága. Trochu mi první půlka připomínala Vojnu a mír. V tom nejlepším slova smyslu. Moc jsem si užívala cestování po Gruzii a připomenula si tamější města a městečka. Myslím, že kdo Gruzii nenavštívil, musí po přečtení pocítit potřebu se tam podívat. Od začátku mě to vtáhlo, dostalo se mi hluboko pod kůži. Výborně vykreslená atmosféra politických rošád v SSSR. To možná víc ocení posluchači ve věku tak 40+, ale možná se mýlím.

S postupně narůstajícím počtem postav jsem trochu začínala mít zmatek ve jménech. Hodil by se k audioknize obrázek s rodokmenem.

Jediné, co mě už nebavilo, bylo ke konci, kdy se dostal na řadu příběh samotné vypravěčky a Brilky. Trochu nudné už mi pak přišlo i to, že snad nikdo se nenarodil nebo neumřel "normálně".

Celkově ale skvělá kniha, která stojí za poslech. I když je opravdu dlouhá, nenudila.

Podle anotace a komentářů jsem se bála, že to bude moc "pro ženy", ale vsadila jsem na to, že knížky od Hosta se mi většinou líbí. Tudíž jsem se nechala přesvědčit slevou a koupila. A rozhodně nelituju.

Knížka je místy vtipná, převážně odlehčeně psaná, místy je dojemná. Zvlášť pro toho, kdo se vyrovnává se ztrátou někoho blízkého. Označila bych to za humorný psychologický román.

Ale celkově jsem si příběh moc užila, pomohla i příjemná interpretace Ondřeje Brouska.

Mohu doporučit.

Zápletka je originálně nastavená. A i když bych to doporučila spíš ženám, není to taková slaďárna, jako jsem se bála.

Od Martina Goffy mě víc baví série s Mikem Syrovým. Ale když zrovna nemám žádnou další knihu s Mikem, vezmu za vděk i Terencem.

Tento díl je ale podle mě i mezi touto sérií z těch slabších, co do děje a vyšetřování. Ale bavily mě opět vtípky a celkové ladění.

Interpretace Jana Maxiána mě baví, neruší, příjemně se poslouchá. Jako oddechový poslech k nějaké manuální práci je to ideální. Netřeba se výrazně zamýšlet, za mě taková "konzumní" audiokniha. Nijak zvlášť nenadchne, ale ani nenudí.

Tísnivé a velmi uvěřitelné. Za mě lepší než o pár let pozdější Orwell, řekla bych. Komu se ale líbilo 1984, určitě také ocení Kallocain.

Podobně jako v Orwellovi jde o to, co si lidé smějí nebo nesmějí myslet. Udavačství jako uvědomělý státní čin. Člověk si nemůže být jist ani před manželem nebo manželkou. Droga pravdomluvnosti celou situaci a beznaděj ještě podtrhuje.

Při zohlednění doby, ve které to autorka psala, ještě děsivější.

Ani po více než 80 letech neztrácí román na naléhavosti.

Doporučuji.

Jedno z těch ukecanějších a rozvláčnějších autorových děl. Ale už jsem přečetla nebo poslechla několik jeho knih, tak mě to ani nepřekvapilo. Ty delší knížky jsou u něj prostě rozvláčné a u těch kratších zase není kolikrát čas na pointu.

Kdyby audioknihu nečetl Matouš Ruml, který ji čte tradičně výborně, odložila bych to asi ve třetině. A to by byla škoda, protože druhá půlka se mi už líbila.

Jen mě vytáčelo neustálé "řekl jsem já", což už jsem zaznamenala i u knihy Komturova smrt. Očima to čtenář přeskakuje, zatímco v audio verzi je to ještě umocněno.

Vzhledem k tomu, že je audiokniha zařazena do šochtlíku detektivek, čekala jsem detektivku. Ani anotace tady nebo jinde moc nenaznačuje, že jde o fantasy, mystery, duchařinu nebo jak to nazvat, čili žánr, který nikdy nevyhledávám. (Označení mystery detektivka, pravda, je trochu náznak, ale ne tak docela. Mystery prvky v detektivce ještě i vítám, ale detektivní prvky ve fantasy už jsou jiná.)

Dokud se to zpočátku zdálo jako detektivka, bavilo mě to. Postupně ale, jak se dál a dál poznávalo, že jde o urban fantasy, přestávala jsem místy i vnímat.

Interpretace je příjemná, jak Anita Krausová, tak Vasil Fridrich se mi dobře poslouchali. Jen jsem si nezvolila správný žánr.

Zase ale na prvotinu tak mladé autorky je to víc než dobré, to nemohu říct :D.

Autorce fandím, i proto, že je z Brna.

Doporučuji těm, kdo mají rádi duchařinu, urban, mystery...

Oddechový poslech pro ženy. Obsahuje na můj vkus až moc product placementu, to je asi už ale v dnešní americké knižní produkci standard.

Příběh je trochu klišé, ale bavilo mě to a bylo to akorát tak dlouhé/krátké, abych vydržela poslouchat a zvládla to v podstatě na jeden zátah.

Interpretace příjemná. Takový fajn prázdninový poslech.

Na I. McEwanovi mě baví, že každá knížka je úplně jiná. A většina se mi zatím líbila.

Tato kniha je skvělou niterní sondou do hlavy hlavních aktérů. Proběhlá čtvrhodinka, rozepsaná na několika stránkách, a 40 let smrsknutých v pár odstavcích zdůrazňují, jak ohromně důležité mohou být pro člověka některé okamžiky, jak dokážou i zdánlivé maličkosti ovlivnit celý další život.

Interpretaci jsem vůbec nevnímala, což svědčí o tom, že mě ničím nerušila. Na konci jsem vlastně ani nevěděla, jestli to četl muž nebo žena. Plně mě pohltil obsah, což znamená, že interpret splnil stoprocentně svůj úkol.

Josefa Pecinovského jsem zatím minula a to byla chyba. O to milejší to bylo překvapení, zvláště u českého autora.

Mohu tuto kultovní scifi jedině doporučit.

Život lidí podle pravidel plástve je zajímavé téma.

A interpretace je příjemná. Poslech lehce návykový.

První půlka se neskutečně táhla.

Pro mě je mírně nepříjemný hlas T. Medvecké, raději mám hlubší hlasy. Ale načtené je to pěkně. Vysoce profesionální přednes je poznat, takže jsem vydržela poslouchat i přesto, že mě text moc nebavil.

Naštěstí se to v druhé půlce už i rozjelo, je to pak už víc o osudech postav než o hlavových konstrukcích Briony, takže celkově se to i vylepšilo. Od půlky se to už dá hodnotit jako slušný autorův průměr. Ale jiné knížky od Iana McEwana se mi přesto líbí víc.

Mnohem víc bych doporučila třeba audioknihu Stroje jako já.

Nepřipadalo mi to ani bouřlivé ani plné překvapení, jak se píše v anotaci, spíš takové trochu o ničem. Přesto se mi na knize něco líbilo, nejsem schopná postihnout, co to bylo. Je to takové poměrně subjektivní vyprávění. Ale osudy rodiny mě nějak bavily.

Líbí se mi ten "jakoby mimochodem" styl a k tomu seděl i přednes M. Borové.

Interpretace příjemná,

Výborně řešená audiokniha, jak V. Kotek, tak zvukové efekty dokázaly vytáhnout text do vyšších hodnot, než bych dala jen samotnému textu.

Trochu smutné je, že série končí, ale možná v nejlepším přestat, pěkně se to uzavírá, ale na první dva díly už to nedosáhne.

Ale dobře jsem se bavila, i trochu melancholicky se zaposlouchala.

Nestihla jsem doposlechnout přímo v ručníkový den, ale jen o pár dní. Tady se dostal ručník zas ke slovu.

Na P. Renčínovi se mi líbí, že každá kniha je úplně jiná. Ale tahle je ještě jinější :)

Po všech těch thrillerech, bojůvkách a urban fantasy najednou slyším knihu, kterou se dá poslouchat čistě jen pro radost ze zvukomalebných slov. Hra se slovy a poetika příběhu dodávají knize příjemně pohádkovou atmosféru, která je podržena přednesem Vojty Hamerského, kterého mám z doby lockdownu spojeného s předčítáním z pohádkových knížek pro děti.

Za mě tato kombinace funguje velmi dobře.

(A mimochodem, líbí se mi i tento obrázek z "obálky", který mě vždycky při puštění knihy pěkně naladil v přehrávači v mobilu.)

Autor mě zaujal na jedné své přednášce, proto jsem si pořídila tuto audioknihu.

Narozdíl od přednášky na mě působí audioverze trochu mentorsky, což je podle mě způsobeno starším interpretem. Zatímco projev Petra Nutila na mě naživo působí svěží a inspirativní, přednes Zbyška Horáka trochu změnil polohu knihy spíš na mravokárný kousek, ne na inspiraci, jak bych ji asi vnímala při čtení a při vybavení si projevu autora.

Nicméně zásadní je obsah, ten zůstává v zajímavé rovině, skoro bych řekla, že by měla kniha být povinnou četbou aspoň na gymnáziu.

Kritické myšlení se ukazuje být v dnešním mediálním věku čím dál tím nutnější potřebou.

Proto bych knihu nebo její audioverzi doporučila všem bez rozdílu věku, vyznání a světového názoru.

Sama si beru k srdci rady, v ní obsažené, i když mi třeba rady pro správného propagandistu vůbec nedělaly dobře.

Povídky jsou, jak už to tak bývá, některé lepší a některé slabší. Od Archera se mi víc líbí asi ty delší ságy, ale tohle je celkově takový Archerův standard. Poměrně oddechovka.

Nejvíc mě bavila povídka Kdo zabil starostu. Ale i zlodějské téma mě bavilo.

Interpretace příjemná.

Na audioverzi mi zase vadí chybějící názvy povídek v označení kapitol.

Od knihy jsem měla velká očekávání, která dokázal P. Fejk stoprocentně naplnit. Obdivuji ho už delší dobu, je to člověk, který má charisma a ví, co dělá.

Knížka obsahuje i některé hořčí pasáže, než jsem čekala, ale všechno má hlavu a patu a jen mi potvrzuje, že P. Fejk je velmi zajímavou osobností.

To, že audioknihu čte přímo on sám, je příjemný bonus. Mohu jen smeknout před jeho prací a děkuji, že se podělil i se zákulisními informacemi.

Musím doporučit.

Hodně zajímavá kniha o emocích zvířat a potažmo i lidí. Co je nám geneticky dané, jsme naprogramovaní být spíš altruističtí nebo sobečtí? Jak moc s námi mají společného šimpanzi?

Kniha je psaná záživnou formou, chytla mě od samého začátku. Na emocích zvířat ukazuje lidské vzorce chování a to, proč byly evolučně výhodné.

Audioknihu mohu s klidným svědomím doporučit.

Párkrát jsem sice ze začátku vyprskla smíchy nad nějakým vtipem, celkově mě ale kniha spíš rozčilovala a postupně jsem dospěla k názoru, že spíš než o humor a smích jde o posměch lékařům, kteří jsou tak hloupí, že to ještě pořád dělají, zatímco autor už tohoto politováníhodného povolání zanechal.

Působilo to na mě tak, že si celou dobu stěžuje, jak to mají lékaři hrozné, britské zdravotnictví je strašné...

K tomu se přidal ještě podivný pohled na to, co se stává pacientům. Spíš než humor mi to připadalo jako se smát cizímu neštěstí.

Tento autor by jako člověk nebyl mou krevní skupinou a nebudu mít chuť od něj ani nic dalšího číst nebo poslouchat. Raději ale ať píše, než aby léčil pacienty.

Interpretace audioknihy v pohodě, forma pro mě dobrá, obsah to ale nedokázalo vylepšit.

Fajn náladovka, podobně jako Pobřežní cesta. Je zde dost odkazů na první knihu, ale nic moc nového už tato kniha podle mě nepřináší. Hluboce lidské, meditativní, ale ne až tak zajímavé.

Příjemný poslech to byl, jako vždy díky Daně Černé, ale tak nadšená jako z Pobřežní cesty už nejsem.

Ke Kingovce, kterou má číst Jiří Lábus, jsem přistupovala trochu obezřetně, ale moje obavy byly zbytečné. Pohádkový přednes, který znám ze Stančíkovy série H2O této knize mistra hororu vtiskl správně melancholický náboj, který koresponduje s laděním novely.

Kdyby mi někdo dal hádat autora, asi bych neuhodla, nebo až na několikátý pokus. Ale přesto tam něco kingovského bylo.

Vzpomněla jsem si samozřejmě na Zhubni, ale tato novela je mnohem neuchopitelnější a duchovnější. Vnímám tam smíření s osudem, vyrovnání se smrtí, která nás všechny čeká a vyzdvihnutí síly přátelství.

Musím říct, že se mi líbila jak samotná předloha, tak i audiozpracování, i když bych snesla i delší text.

Určitě ale doporučím všem, kteří jsou zvyklí o textu trochu i dál popřemýšlet.

Marian Jelínek je můj oblíbenec, takže jsem možná málo kritická. Ale jeho knihy mají tu výhodu, že nejsou tak americky pojaté, jako běžné motivační příručky.

I tentokrát mě kniha bavila, a i když možná jsou jednotlivé poučky relativně už známé, tvoří kniha pěkné shrnutí a je plná příkladů i z českého či evropského prostředí, které jsou mi bližší než nějaké americké neznámé "slavné osobnosti". I z tohoto důvodu se mi knihy M. Jelínka líbí.

Interpretace M. Stránského je samozřejmě sázka na jistotu, ale musím říct, že v této naučné poloze mi i on sedí asi víc než u detektivek. Tedy po všech směrech musím hodnotit plným počtem hvězdiček.

Skvěle pojatá kniha o tom, jak zásadní roli hraje jednoduchost ve filozofii Applu.

Po poslechu Jobsova životopisu od W. Isaacsona bych řekla, že tato kniha je skvělým doplněním informací z životopisu. I tentokrát je to hodně o samotném Jobsovi, ale i o marketingu a celkové filozofii firmy.

Interpretace se hodí výborně. Mohu jen doporučit. Obojí, tuto knihu i Jobsův životopis.

O Teorii všeho jsem už něco četla. O kvantové fyzice jsem toho četla nebo nastudovala ještě víc. Ale stejně to nechápu, na to má představivost nestačí.

Ale Michio Kaku umí fyziku podat dostatečně zábavně na to, aby mě to bavilo, i když to tak docela nikdy nepochopím. Pro mě nový termín - bílá díra. Asi tak to jsem si z této knihy odnesla nového :) Ale opravdu mě to bavilo.

Interpretace v pohodě, nic neruší, ani žádná rušivá hudba se v audioverzi nevyskytuje, takže celkově nemám co vytknout.

Poslouchám, poslouchám, jsem v polovině a pořád mě to ničím nezaujalo. Paní Medvecká to čte pěkně, ale ta předloha mi připadá taková nijaká. Takže ji zařadím mezi nedoposlechnuté. Třeba se k ní někdy vrátím, ale spíš ne.

Jestli chcete vybrat jen jednu Archerovu knihu a nevíte kterou, vyberte si Zlatého Charlieho!

Obsahuje všechny ingredience jako jeho předešlé knihy (Kane a Abel, celá sága Cliftonovy kroniky, Klamný dojem).

Mínusy Archera jsou jasně definované černobílé postavy. Bojují vždy jasní klaďasové proti intrikám jasných padouchů.

Vždy jde ale o vysoce čtivé (prudce poslouchatelné) knihy, které se kromě intrik, akciových čachrů, bojů o dědictví a rodinných tajemství dotýkají také umění, zejména obrazů.

I ve Zlatém Charliem toto skvěle funguje, pro mě už je to ale docela opakování vzorce z předešlých knih. Tady mě navíc pobavil ten úplný konec.

Co musím oproti dříve poslechnutým Archerovým knihám vyzdvihnout, je skvělá interpretace M. Preisse. Narozdíl od O. Brouska, který padoušské (a vlastně i ostatní) ženy čte hlasem blízkým parodii, M. Preiss čte i padouchy s důstojností, která jim náleží.

I v tomto směru tedy raději doporučím Zlatého Charlieho než Cliftony.

Tentokrát mě značka Goffa zklamala. A to jsem měla Mika raději než Marka Vráze.

Za mě zatím nejhorší kniha od M.G. (a to mám zatím poslechnuté všechno, co vyšlo v audio verzi)

Zezačátku mě to nebavilo, pak se to trochu rozjelo a konec byl odfláknutý.... Asi že se blížil termín odevzdání "rukopisu"?

Interpretace standardně výborná.

Ale pokud ještě nemáte poslechnuté ostatní knihy od M. Goffy, doporučuji k poslechu jakoukoli jinou a tuto si nechat až nebudete mít co od něj dalšího poslechnout.

P. Stančík píše takovým stylem, že mě prostě baví jeho slovní humor. Něco možná děti nepochopí (asi určitě nepochopí), ale bude to při poslechu bavit rodiče, a přitom se nemusejí bát něčeho pro děti škodlivého.

Jiří Lábus je dobrá volba interpreta.

I když je kniha psaná lehce a vtipně, je v ní těžší téma a já asi nejsem zrovna cílová skupina.

Interpretace příjemně ladí s obsahem, ale jinak je pro mě kniha spíš standard. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale ani si z ní nesednu na zadek.

Oceňuji práci, kterou M. Selner dělá, ale myslím, že jeho zkušenost je nesdělitelná nezúčastněnému čtenáři, byť vtipnou formou. Ke mně alespoň nijak hlouběji nepronikl smysl této knihy, kromě toho, že uznávám, že je potřebné o tématu autismu mluvit.

Soubor obsahuje pár povídek, které jsou na mě moc politické, ale většina se mi opět líbila, a jsou jako vždy škodolibě poťouchlé a dobře vypointované.

A na audioknize mě opět mrzí, že nejsou jednotlivé soubory pojmenované názvem povídky.

Jinak nemám další výhrady. Archer mě baví, i když si raději vybírám právě ty méně politické věci.

Určitě to ještě není poslední audiokniha tohoto autora, kterou jsem si pořídila.

Oproti Koniášovi je pro mě Bakly nezáživný, kniha celkem nezajímavá. Načtené je to pěkně, ale dalšího Baklyho už číst (ani poslouchat) nebudu.

Doporučuji rozhodně raději Koniáše (např. Na ostřích čepelí) - ten mě opravdu bavil.

Koupila jsem si audioknihu jen kvůli Jiřímu Pobudovi, od kterého moc ráda poslouchám v podstatě všechno, ale nakonec se z toho vyklubal i příjemný příběh.

Nejzábavnější mi připadala první povídka s mnohonásobně zabitým nebožtíkem.

Bála jsem se štítku fantasy, ale tady toho fantasy bylo jen stopové množství, spíš taková historizující beletrie, takže pro mě jedině dobře. Jak začalo přibývat fantasy, přestával se mi líbit příběh. Takže nakonec za příběh 4*.

Archer mě prostě baví, interpretace ničím nerušila, některé povídky se mi líbily víc, jiné míň, ale jako celek skvělé. Opět mi jen chybí označení souborů jménem povídek. Proto vkládám seznam povídek sem (+ na goodreads):

0) Smrt vypravuje

1) Soudní znalec

2) Koncovka

3) Dopis

4) Zločin se vyplatí

5) Jako nebe a dudy

6) Věc srdce

7) Příliš mnoho náhod

8) Láska na první pohled

9) Hra na obě strany

10) Nezapomenutelný víkend

11) Něco za nic

12) Z neštěstí druhých

13) Ležící žena

14) Tráva je vždycky zelenější

Ani nevím jak, uteklo to jako po másle. Zpočátku vypadalo, že to bude dlouhé, necelých 22 hodin poslechu je už celkem dávka. Přestože nemám většinou ráda knihy, kde se američtí právníci dohadují v soudní síni, tentokrát jsem visela na sluchátkách, aby mi ani slůvko neuniklo.

V druhé polovině se to už nedalo vypnout a bez ohledu na spánek jsem musela poslouchat dál a dál.

A teď mě mrzí, že už je konec.

Je to sice až srandovně černobílé, klaďasové i záporáci přesně vymezení, ale bavilo mě to, jako zatím všechny knihy J.A.

Určitě není tahle tou poslední, jde jen o to vybrat další v pořadí. Musím jedině doporučit. Ale nečekejte nějaou seriózní detektivku, spíš opravdu pohádku, ale výborně vystavěnou.

Povídky jsou vtipné a dobře vypointované, interpretace se mi taky líbila. Dobře jsem se bavila.

Jediné, co bych vytkla přímo audioknize je to, že kapitoly nejsou označené názvem povídky a tak jsem měla trochu problém, když mi spadla aplikace, najít, kde jsem skončila.

Nikde jsem nenašla seznam povídek, proto ho píšu pro případné zájemce sem (+ na goodreads) v pořadí, jak jdou po sobě v audioknize:

1. Poslední soud

2. Zlodějina za půl darma

3. Pravá ruka Dougieho Mortimera

4. Nepřecházej přes start

5. Eurotunelové vidění

6. Čistič bot

7. V životě nebudete litovat

8. Na dálnici nikdy nezastavujte

9. Není na prodej

10. Timeo Danaos

11. Oko za oko

12. Někdo má rád vdolky

Zezačátku mě nebavily akciové čachry, ale postupně mě pak chytlo vymýšlení těch odvetných opatření. Nebylo to nijak třeskutě k popukání, ale celkem vtipná zápletka i rozuzlení, tak akorát.

Interpretace mi byla víc než příjemná. Fajn audiokniha pro pohodový poslech.

Příběh:

Informace o "slavných" psech jsou velmi zajímavé, bohužel forma mi neseděla, tento způsob humoru nepatří k tomu, který mi připadá vtipný. V kombinaci s audioverzí je to ten způsob, kdy se autor sám směje svému vtipu. Případně upozorní, že "pozor, přijde vtip!" Přesto musím ale celkově knihu hodnotit kladně, protože samotný obsah je opravdu zajímavý a obsahuje netradiční shrnutí tématu. Když si odmyslím ty rádobyvtipy, kniha se mi líbila.

Interpretace:

Ladí s obsahem, takže sedí k uhozenému způsobu psaní autorky.

Příběh mě nezaujal, poslouchala jsem a vlastně nevnímala, o čem to je. Interpretace v pohodě, ale nějak tam nebylo nic, co by mě chytlo. Možná se k tomu někdy později ještě dostanu, ale spíš ne.

U autobiografie se asi nedá očekávat, že tam autor přihodí nějaké zvraty nebo čtenářsky líbivé pasáže, ale protože autorku jsem neznala, neměla jsem si její život ani s čím (kým) spojit. A tak pro mě příběh vyzněl tak nějak naprázdno.

Audioverze mě naprosto vtáhla. Skvěle vyvážená kombinace fyziky a životopisu. Hawking byl bezesporu výjimečnou osobností, můžeme jen obdivovat.

Nemůžu se ale teď zbavit dojmu, že byl celý život takové geniální dítě. Četla jsem jeho Stručnou historii času, ta mě hodně bavila. A tato kniha dokresluje celkový obraz o Hawkingovi víc než dobře.

Interpretaci strhávám takové půl hvězdičky, protože, přestože se to poslouchalo dobře, někde mě zatahala za uši divná výslovnost některých anglických slov. Např. "Labouristická strana".

Jinak ale chválím zpracování "syntetizovaného" hlasu.

Určitě poslech doporučuji.

Dojemný až smutný příběh, který je prodchnutý vánoční atmosférou. Poslouchat ho je ideální ve chvíli, kdy za oknem sněží a vánoce jsou za dveřmi. I když je příběh smutný, narozdíl třeba od Andersenových pohádek v něm nastává v podstatě optimistický závěr.

Povídky vyznívají hořce a celkové ladění knihy je pochmurné a melancholické. Přesto se autor vyhnul patosu nebo klišé. Hluboce lidské příběhy, velmi uvěřitelné.

Interpretace M. Táborského je velmi citlivá a k téma tu se hodí výborně.

Heinlein patří k mým oblíbeným spisovatelům, i když ne všechny jeho knihy se mi líbí. Trochu jsem si u této knihy vzpomněla na Tevisova Muže, který spadl na Zemi, trochu mi to připomnělo taky jednu povídku z Heinleinovy Kompletní historie budoucnosti, a všechny tyto 3 věci mě prostě podobným způsobem oslovily. S Heinleinem se nikdy nenudím, ale tohle patří podle mě k jeho nejlepším dílům. Jsem ráda, že jsem měla možnost si užít nezkrácenou verzi.

K interpretaci nemám výhrady, značka ideál, nevnímat, kdo to čte a ponořit se jen do příběhu.

Text mi připadá jako napsaný po požití nějakých halucinogenních látek. Psychedelická lyrika, mezi kterou jsem těžko chytala pro děj podstatné pasáže.

Podle mě je to dost dobrý nápad a námět, ale forma psaní je natolik neuchopitelná, že mě sdělení minulo.

Interpretace byla v pohodě, i náladová hudba a celkově audio zpracování, ale ani to moc nevytáhlo text do nějakých výšin.

Ani nevím jak, ale poslechla jsem to na jeden zátah. Každá doba má v sobě něco drsného. Nebudu opakovat předešlá kladná hodnocení.

Co mě hodně zaujalo, je pohled na apokalyptické situace z toho úhlu, co dobrého lidstvu přinesly. Jak může i atomovou bombu vnímat člověk pozitivně (nebo alespoň jako menší zlo).

Interpretace splňuje požadavek na to, že nevnímám, že mi někdo knihu čte, a můžu se do textu plně ponořit bez jakéhokoli rušení.

Doporučuji.

Tak jsem si zpočátku myslela, že to bude slabší díl ze série, ale nakonec to autor zas vybral na výbornou.

Osvěžující bylo tentokrát v audio verzi to, že se střídá mužský a ženský hlas.

Jako i minule - jediný nedostatek vidím v tom, že je kniha krátká a na další díl si budu muset zase počkat.