Recenze uživatele leny.wood

Myslela jsem si, že Oddělení Q skončilo, však tomu vše nasvědčovalo, ale Jussi Adler-Olsen všechny své čtenáře vyvedl z omylu. Objevila se kniha Mrtvé duše nezpívají, kterou ve spolupráci s autorem napsaly Line Holm a Stine Bolther, čímž jim Adler-Olsen předal pomyslné žezlo.

Že má kvéčko jiného autora, resp. autorky nepoznáte. Příběh si drží svérázný humor, rychlé tempo, originální příběh, občasné flashbacky, aby do sebe události skvěle zapadly. Nenašla jsem tu jediné hluché místo a interpretace Igora Bareše byla na jedničku. Je tu více postav a i při několikatýdenním poslechu (audioknihy mi vždycky trvají dlouho) jsem se neztrácela a vždy bylo pochopitelné, kdo je kdo.

Předpokládám, že další díly budou s menším a menším vlivem Adler-Olsena. Pochopila jsem to i z besedy s autorkami na letošním Světě knih (podlomené zdraví A-O). Otěže převzaly pevně a nebojím se, že by je povolily.

5/5 - při zpětném ohlédnutí bych předešlému dílu snížila hodnocení o hvězdu

Mně osobně tenhle rozhovor dal hrozně moc - obsahuje techniky a tipy na navození psychické pohody a zklidnění v těžké situaci, jak nejlépe reagovat na děti v autě, když je cesta dlouhá. Jo, začala jsem dost věcí používat, je to fajn. Na konci knížky je "KPZ duše", naprosto super. Bohužel v audioknize to neuslyšíte, za mě je to škoda. Stejně tak fotografie na konci knihy se do audia dát nedají, to je pochopitelné.

Audioknihu interpretovali Helena Dvořáková a Josef Pejchal. Za plukovnici to byla skvělá volba, odpovědi byly přirozené a navozovaly autentičnost. To se bohužel nedá říct o zastoupení Martina Moravce. Jistá strojenost tam byla znát, uvěřitelnost mizivá. Naštěstí převažují pozitiva - hudební doprovod skvěle pasuje k tématu knihy.

Málokdy se mi stane, že nemám ke knížce co říct. Přesně takový pocit mám po dočtení, resp. doposlouchání knihy Plný dům od Jojo Moyes.

Plný dům je román ze života, který nepřináší žádné extra drama. Autorka svým postavám věnuje patřičnou péči, nejsou ploché, ba právě naopak. Jak ale byla starší (16) Lilina dcera uvěřitelná, u té mladší (8) jsem jejímu chování nevěřila. Mnohdy než osmiletému odpovídaly její reakce tak pětiletému dítěti. A aby toho nebylo málo, je to asi poprvé, kdy je mi hrdinka stvořená Moyesovou nesympatická, nefandila jsem jí ani jednou. Snadno by se dalo říct, že je kniha o ničem, ale zase tak špatné to není. Je to příběh o rodinných vazbách; o tom, že to není jen pokrevní pouto, které nás sbližuje; o tom, že chybovat je lidské a že každý se potýkáme se svými problémy, které toužíme vyřešit.

V mém případě pomohlo, že jsem poslouchala audioknihu, kterou interpretovala Nina Horáková. Její výkon je skvělý, hudební doprovod vše perfektně podtrhoval, @tembr_audioknihy odvedly precizní práci. U tištěné knihy bych se s tím prala mnohem déle, zkrácení by knížce prospělo.

2,5/5 - rozhodně nejslabší kniha autorky

Zločin v Amalfi je feel good detektivka se vším všudy - žádné drama, žádné napětí, naprostý oddech plný italského slunce a letní atmosféry. Duo de la Motte opět přichází s dávkou italské atmosféry, tamní kuchyně i prostředí městečka Amalfi. Díky jejich popisu máte pocit, jako byste se ocitli mezi účastníky příběhu a myslím, že nejeden čtenář si po Capri na svůj cestovatelský to do list přidá i Amalfi.

Hlas příběhu propůjčil Lukáš Hlavica, který už interpretoval Zločin na Capri a drží si skvělou úroveň, kterou podtrhuje příjemný hudební podkres.

Do knížky jsem šla s očekáváním humoristického románu, protože takhle byl zkrátka prezentován. Jenže o komedii vůbec nejde. Svatebčané je román o znovunalezení smyslu života, o zásadních změnách, objevení sebe sama. Je o zjištění, kým jsme byli, kým a proč jsme se stali a zda v tom chceme zůstat. Zároveň je to o poznání nových lidí, o odvaze nechat si je pustit do života, něco nového zažít. Hlavní téma je důležité, ale je zapracované do svatebního (ne)veselí, takže se i zasmějete. Knížka se vyznačuje množstvím přímé řeči, čímž pěkně odsýpá. Samozřejmě v audioknize děj plyne pomaleji, já konec dočetla, protože knížku mám i doma.

Audioknihu hodnotím velmi kladně, Magdaléna Borová odvedla skvělou práci, hudební doprovod ke knize rovněž pasuje.

Rozhodně se nemusíte bát, že je to kniha plná náboženství, to vůbec. Jasně, máme tu křesťanství, ale skvěle se doplňuje s vesnickými zvyky, magickým realismem. Je tu vtip, jistá absurdita a autor to skvěle zkombinoval. Nebojím se tvrdit, že v české literatuře jde o ojedinělý počin a vřele jej doporučuji.

Audioknihu namluvil Jakub Gottwald, jehož hlas dodává dílu jistou vážnou, hudební podkres atmosféru jen podtrhuje. Uvedení Matouše Rumla jako interpreta moc nechápu, jeho prostor ji marginální. Rozhodně bych ho neuváděla na prvním místě.

Tohle byla radost poslouchat. Otakar Brousek ml. je bezesporu top interpret - postavy jsou díky změnám intonace realističtější, k tomu výborný hudební podkres.

Příběh si mě získal, knihy Olivera Pötzsche patří k mým nejoblíbenějším a u "vraždy v kryptě" tomu není jinak. Vyjma řešení vraždy jsme svědky technického rozmachu (telefon, první zmínky o výtahu, krematoria), oblíbenosti spiritismu, přetrvávající nevraživost vůči židům apod. Je to napínavé, je to čtivé a už teď se těším na další díl (na stránkách autora je již uveden).

Igor Bareš odvedl skvělou práci, to se bohužel nedá říct o vydavatelství, které absolutně nezvládlo oddělení dějových linek v kapitolách. To vedlo k pocitům zmatení, než vám došlo, že už se nemluví například o Adě, ale o Ethel. Kdyby tam bylo zvukové oddělení alespoň pět vteřin. Ale to mnohdy byla věta za větou bez jakéhokoliv oddělení.

Příběh jako takový mě bavil - zasazení na skotský venkov do konce 19. století dávalo tušit nějaké té magii, mystice, pověrám. Máme tady zahrávání si se smrtí a odhodlání ji přelstít. Někdy mi chybělo podrobnější vysvětlení určitých situací, na druhou stranu je to fantasy a k tomu nevysvětlitelné tak nějak patří. Vykreslení postav a jejich vztahů bylo pro kontext dostačující; vším tady prostupuje temnota a pochmurnost.

Závěr byl na mě až moc překombinovaný.

Nechci volat jako sýček do svobodných dnů, jen prosím vraťte se občas k této kronice a nezapomeňte. Prosím vás, nezapomeňte." Karel Rameš, duch Pankráce.

Výše uvedená slova mluví za všechno, tenhle poslech bolí, ale je potřeba mu věnovat plnou pozornost. Rozbilo mě to na tisíc kousků, víc posílilo moje nechápání těch, kteří vzpomínají na komunismus; toho, že tahle šílená ideologie nebyla zakázána stejně jako hrůzný nacismus.

Kniha je skvěle namluvená, hudební podkres umocňuje náladu knihy. Doporučuji všemi deseti!

Skvělý duchařský příběh (horor to není), skvělá interpretace a výborný hudební podkres. Jediné, co chybí pro dokreslení skutečně nepříjemné atmosféry, jsou obrázky, které Teddy maluje, proto doporučuji si knihu půjčit. Bez reálné podoby kreseb to není ono.

Příběh je to skvělý, navíc v neotřelém kovbojském prostředí, dozvíte se dost věcí o rodeu. Je to přesně ten spicy román, u kterého erotické scény nezastíní dějovou linku, Rhetta i Summer jsem si oblíbila a těším se na další díl se známými postavami.

Co je ovšem tristní, je interpretace. U Summer ještě budiž, když přivřu oči, hlasově se pod třicítku dostanu, ale Rhett? Je mu něco přes třicet a dostal hlas šedesátníka. Bylo to neuvěřitelně rušivé a vadilo mi to až tak, že jsem z audioknihy přešla na tištěnou podobu. Je to škoda.