Recenze uživatele Míša

Ke knize jsem sáhla především proto, že jedna větev mé rodiny pochází ze Staré Boleslavi, tedy oblasti, kde byl léčitel Mikolášek legendou. Moje prababička ho také navštívila. Filmový, potažmo knižní Mikolášek se od toho reálného s jistotou velmi liší, ale co zůstává velmi věrohodně, je ztvárnění doby, ve které se příběh odehrává - pronásledování a kriminalizace osob nepohodlných režimu či lidí "druhé kategorie" v 50. let. Když se tedy odprostíme od představy, že jde o biografii, můžeme si, myslím, příběh užít. Díky tomu, že jde o přepis filmového scénáře, je příběh velmi svižný.

Příběh je volně inspirovaný životními osudy českého důstojníka Pravomila Raichla a odehrává se na pozadí velkých dějin 20. století. Přesně po takových knihách ráda sahám. Stančíkova kniha mezi ostatními zástupci tohoto žánru vyniká především poetickými hrátkami s češtinou a prvky magického realismu. Ráda si dílko poslechnu opakovaně. Je to jedna z mála knih, ke které se budu určitě vracet, a to i díky povedené interpretaci.

Janě Plodkové a Martinovi Myšičkovi to spolu opravdu ladí. V tomto díle byla díky jejich interpretaci opravdu zdařile vystižena chemie fungující mezi oběma hlavními postavami. Své udělal i příběh, Margaret již nebyla tak protivná, a když jsme se mohli oprostit od vztahových peripetií, více se otevřel prostor pro to užít si detektivní zápletku. Jako vždy zde nenajdeme žádné vedlejší linie, ale i tak jsem si to užila a získala trochu vhledu do prostředí vrcholového sportu. Už se těším na další pokračování osudů hlavních hrdinů.

S touto knihou to u mě bylo jako na houpačce. Pasáže, které mě vůbec nebavily, se střídaly s těmi, které mě naopak velmi zaujaly. Výsledný dojem je tak pro mě trochu rozpačitý. Myslím, že se po čase ke knize vrátím a zhodnotím, zda to bylo knihou či osobním rozpoložením. Hrabě Rostov je každopádně sympatická postava a podání Igora Bareš je precizní. Já sama bych ocenila více exkurzů do historie Sovětského svazu.

Nezvalova Manon Lescaut mě uhranula již na střední škole během hodin literatury. Malou knížku jsem si okamžitě sehnala v antikvariátu, aby se stalo pevnou součástí mé knihovny. Po letech jsem sáhla k audioknižní verzi a ta mě naplnila pocitem nostalgie. Výborné vícehlasé zpracování, ke kterému se budu ráda vracet při dlouhých zimních večerech.

Kniha patřila na můj seznam děl, která si musím přečíst, už od střední školy. Moje velká smůla, že jsem se k poslechu dostala až po půl roce (a nevyužila jsem audio ochutnávku). Interpret je opravdu příšerný - nepříjemný hlas, jednotvárný přednes. Přišla jsem si jako v očistci. Knihu jsem si radši půjčila z knihovny, než prožívat tohle interpretační peklo.

Přestože Peter May patří již několik let mezi stálice detektivního žánru, byla toto první kniha, kterou jsem od něj poslouchala či četla. Nechtěla jsem hned sahat po jeho trilogii z ostrova Lewis, jelikož ta je považována za top jeho tvorby a bojím se, že bych se po ní již ke starším knihám neodhodlala. Knihu tedy hodnotím bez znalosti kontextu dalšího Mayova díla. Poslech knihy byl pro mě příjemný, řekla bych oddechový. Příběh plynul svižně a jeho dynamika byla stoupající. Drastických popisů je tu ve srovnání se severskými thrillery pomálu. Nevadila mi silná romantická linka, ale myslím, že pro mužské čtenáře by to bylo přespříliš. Dialogy mezi hlavními postavami jsou vystavěné tak, aby se střetávalo západní (americké) a východní (čínské) myšlení. Místy to působilo tak, že autor obhajuje politiku Číny a karikuje Američany, ale spíš šlo jen o prostředek, jak mezi hlavními postavami vytvořit napětí, jež přeroste v milostnou touhu. Zápletka mi přijde dost nadčasová a rozuzlení knihy poměrně překvapivé. Určitě by však děj mohl být spletitější a zavádět čtenáře do slepých uliček, jak se u dobrých detektivek očekává. Kniha je čtena dvojhlasně a myslím, že oba interpreti zvládli svoji úlohu na jedničku. Oba se skvěle poslouchali a úlohy byly režijně rozděleny vyváženě a logicky. Dvojice Myšička–Plodková je určitě důvodem, proč sáhnu i po dalších dílech Čínských thrillerů.

Jméno koreanistky Niny Špitálníkové je ve veřejném prostoru již velmi známé. Z jejích mediálních vystoupení mi bylo známé, s jakým materiálem v knize pracovala, proto kniha splnila má očekávání. Z rozhovorů, které provedla, vybrala do své mozaiky takové, aby celek ukázal ucelený obraz žité reality Severokorejců. Pokud se člověk o téma Severní Koreji trochu zajímá, informace v publikaci ho jistě nijak nepřekvapí, avšak drobné detaily ze života různých jedinců mu mohou obraz zase o trochu posunout. Velmi oceňuji, že pro jednotlivé "pamětníky" byly zvoleny různé osobnosti. Byla tím umocněna autentičnost výpovědí. Z tomu kladených otázek mi ale přišlo, že otázky načítala autorka odděleně od ostatních interpretů a působí tak nějak strojeně. To je snad jediná výtka z mé strany.

Krásný fantasy příběh o střetávání světa Nadlondýna a Podlondýna s opravdu tajuplnou atmosférou. Díky interpretaci Matěje Rumla si skvěle užijete každou postavu - nejvíce však hlavní záporáky, paní Croupa a Vendemara. Hlavní hrdina na mě v podání interpreta působil jako pěkný ňouma, a tak nezískal moc mých sympatií - nevím, zda by to bylo stejné v případě četby knihy.

Poslední cast knihy o Markýzové plášti už mou pozornost neudržela.

Neil Gaiman mi jako knižní autor dlouho unikal, ale jako scénáristu jsem jej měla již dlouho v oblibě. Byl tedy nejvyšší čas se do něčeho z jeho tvorby začíst/zaposlouchat. Jako první připadla volba na Dobrá znamení (kde je Gaiman jednou polovinou autorské dvojice). Ze tří knížek, které jsem zatím od autora stihla naposlouchat, je určitě nejzdařilejší (možná právě díky Pratchettově spoluautorství). Příběh o přicházejícím Antikristovi je pojat s anglickým humorem a nutil mě se často usmívat. Hlavní postavy Azirafal a Crowley mi přirostly k srdci a určitě se k audiknize znovu vrátím. Jan Zadražil skvěle odstínil jednotlivé postavy a jeho interpretace dávala příběhu spád. Nemohla jsem se odtrhnout.

Líbí se mi také, že kniha v sobě nese i poselství - zodpovědnost za stav naše planety.

Hned poté, co jsem doposlouchala Možnosti milostného románu, byla kniha Dějiny světla jasnou volbou. Poetika autora mě totiž naprosto nadchnula. Nejinak tomu bylo i u této knihy. Tak neotřelé metafory jsem již dlouho neslyšela.

Životopis je to poněkud netradiční - reálie z Drtikolova života se střídají se snovými vizemi. Vše do sebe krásné zapadá a vytváří celek s jemnou atmosférou. Tomu napomáhá i velmi zdařilá interpretace Michala Bumbálka.

Knihu jsem si poslechla na základě doporučení od kamarádky, která z ní byla nadšená. Čekala jsem detektivní příběh, ale ve skutečnosti jsem narazila na psychologický thriller, který oplývá velmi drastickými popisy. Nakonec jsem však na tuto vlnu naskočila a určitě se ráda zaposlouchám i do druhého dílu. Kniha velice dobře vytváří atmosféru konce 18. století. Popisy bídy a špíny působí velmi věrohodně. Interpretace skvělá.

Často vyhledávám k četbě historizující prózu českých autorek a mohu říct, že Karin Lednická si mezi nimi jistě našla své místo. Její styl bych přirovnala nejvíce k Aleně Mornštajnové. Tím, že se pustila rovnou do trilogie, je pro mě velmi těžké první díl zhodnotit. K hodnocení jsem se odhodlala až po poslechu i druhé části.

V knize se na začátku objevuje několik dějových linek, které se začnou splétat dohromady až v druhé části knihy. Tento přístup se mi líbil, ale více literární invence jsem nenašla. Podobně jako druhá kniha jde vlastně o románovou kroniku. Dějová linka jede chronologicky, nikam se nevrací, trošku chybí místo pro nějaké tajemno odhalené až na konci.

I tak jsem si knihu velmi užila, protože přednes Vilmy Cibulkové je naprosto skvostný a s oceněním knihy v Audioknize roku 2020 naprosto souzním.

Na druhý díl Šikmého kostela jsem se velmi těšila, ale dlouho jsem se nedokázala zaposlouchat. První polovina mi přišla příliš rozvláčná, málo dramatická. Své na tom udělal fakt, že knihu tentokrát nenamluvila Vilma Cibulková, ale Jan Szymik. Přednes interpreta mi přišel šablonovitý. Se zvyšující se dramatičností děje jsem ale i interpreta vzala na milost a poslední třetinu knihy jsem si užila.

Autorka se snaží vycházet z rozhovorů s pamětníky a pamětnickou multiperspektivu vnášet i do své knihy. Čtenář poučený o historii sice dokáže mnohdy dopředu odhadnout, jak se příběh asi bude odvíjet, avšak i tak oceňuji téma, které si autorka pro svoji trilogii vybrala. Jako slabší mi přišla psychologie mužských postav. Přestože byl pro tento díl vybrán mužský interpret, nepřišly mi pasáže popisované z mužského pohledu důvěryhodné.

Určitě budu s napětím očekávat, jak se vyvine osud postav i v dalším pokračování.

Zaklínač byl mezi mými vrstevníky hit před 20 lety na základní škole. Tehdy jsem vzdorovala, protože proč číst něco, co čtou všichni, a uchýlila jsem se ke Hře o trůny. Dnes už vidím, že styl Sapkowského je mnohem barvitější, a líbí se mi, jak do žánru fantasy skvěle zapojuje humor.

Jako první jsem sáhla po audioknize Poslední přání, která je namluvena vícehlasně, navíc Geralta v ní ztvárnil skvělý Jiří Dvořák, takže mi podání Martina Fingera v počátcích přišlo trošku prkenné, ale postupně jsem se i do jeho interpretace dostala. Místy nepůsobil přirozeně, když se snažil odlišit promluvy různých postav, např. jeho "zpěv" víly Sh'eenaz byl až parodií. Celkově jsem si ale poslech užila a dokáži si představit, že sáhnu i po dalších dílech ságy v podání tohoto herce.

Nemám příliš ráda hudební předěly v audioknihách, ale v tomto případě mohu říci, že se do příběhů hodily a skvěle doplňovaly atmosféru.