Recenze uživatele Tinak

Jak už jsem psala, Peter May je pro mě v současnosti autorem rozporuplným. Svou trilogii (Skála - Muž z ostrova Lewis, Šachové figurky) už nikdy nepřekonal a minimálně jednou jsem byla vážně pohoršená (první z čínských thrillerů), nicméně když vyjde nová detektivka, ještě stále nedokážu odolat. V případě Tiché smrti si naštěstí stěžovat nemůžu. I když se děj neodehrává v mých oblíbených kulisách drsné skotské přírody, poslouchá se příjemně. Příběh vás udržuje v napětí, hlavní hrdina detektiv John Mackenzie je přiměřeně sympatický a lidský a jako bonus se zde nabízí vhled do světa lidí postižených poruchou zraku a sluchu. Takže máte možnost se nejen zrelaxovat u povedené detektivky, ale i trochu zamyslet, jaké to je, když je vám odebráno to, co všichni považujeme za samozřejmost.

O téhle knize se mi zmínila moje fyzioterapeutka. Když vás vaše tělesná schránka donutí přemýšlet o rehabilitaci a hledáte fyzioterapeutickou kliniku, kde by se vám řádně věnovali, na jméno doktora Koláře velmi pravděpodobně narazíte. Je mimo jiné autorem uznávané a užívané (pokud to jako laik mohu posoudit) fyzioterapeutické metody, takže jsem si řekla, že, když nic jiného, tuhle knihu napsal erudovaný odborník. A protože téma stresu a duševního zdraví je neodmyslitelně spjato s mojí prací, neváhala jsem dlouho.

Kniha je opravdu zevrubná. I když občas s ironií říkám, že hlavní pointa je obsažená již v úvodu a dál už se jí autor nijak cíleně nevěnuje, každopádně se dozvíte mnoho podrobností a zajímavostí o tom, jak naše tělo funguje (a nefunguje). Některé pasáže docení spíše lékaři a fyzioterapeuti, jiné vrcholoví sportovci, nicméně celkově jde o dílo přístupné širší veřejnosti, i když nečekejte oddechový poslech. Je třeba dávat pozor, zapamatovávat si, dávat poznatky do souvislostí.

Kdybyste přeci jen váhali, poslední rozhodný argument - Aleš Procházka! Tenhle hlas bych poslouchala, i kdyby četl telefonní seznam...

Čas od času vyhledávám audioknihy o fungování lidského těla a mysli a jak ho DIY zlepšit. A protože jsem, jako mnozí, v době lockdownu propadla otužování, dychtivě jsem čekala, až bude Ledový muž v audio-podobě. Poslech mě ale dost zklamal. Wimovy výkony jsem bezpochyby naprosto obdivuhodné a metody, které nabízí pro zlepšení tělesného i duševního zdraví jsou vcelku jednoduché a snadno proveditelné, nicméně samotná kniha je špatně napsaná. Část tvoří příběh Wimova života, dobrá, to se poslouchá vcelku příjemně, jako jakákoliv jiná autobiografie. Zbytek je ale pustá propaganda v duchu “praktikování metody Ledového muže je zázračnou cestou, která každého zbaví jeho trápení a svět globálních problémů.” To není u knih tohoto typu neobvyklé, nicméně zde najdeme jen málo podpůrných důkazu a vědeckých faktů, zato o to více silných slov, proklamací a výzev, navíc omílaných pořad dokola a dokola.

Pokud se zajímáte o to, co můžete udělat pro své zdraví, a otužování a dechová cvičení jsou vám blízká, pak je Ledový muž určitě vhodná volba a já od ní rozhodně nechci odrazovat. Jen nepočítejte, že poslech bude bůhvíjaká zábava.

Weir dle mého názoru se svým třetím románem nezklamal, a udržel, ba i předčil kvalitu románů předchozích. Stejně jako v minulosti se drží lehkého sci-fi v blízké budoucnosti, díky čemuž se posluchač snadno dostane do děje, a ze začátku neklopýtá v naprosto neznámém prostředí.

Autor také odvádí velmi dobrou práci při stupňování napětí, kdy hlavní hrdina často skrz nenápadné souvislosti dospěje k šokujícímu zjištění, které převrátí jeho stávající situaci naruby. Tento jev se zpravidla vyskytuje na konci kapitoly, čímž posluchače donutí pokračovat dál, aby zjistil, jak hrdina problém vyřeší. Kniha ovšem tyto pasáže odlehčuje humorem, trochou lehkého sarkasmu a velkým množstvím popkulturních narážek a referencí.

Mezi aspekty, které mohou od zakoupení audioknihy odradit bych osobně zařadil hojné používání vědeckých termínů, úvah a teorií, a ačkoli jsou často zjednodušeně vysvětleny i nevědeckému publiku a všechny mají přímý dopad na vývoj děje, mohou často způsobit ztrátu pozornosti posluchače.

Audioknihu Stín modrého býka jsme koupili, když jsme potřebovali něco na ukrácení dlouhých cest autem s našimi tehdy předpubertálními dětmi. Kluci už měli naposlouchány všechny Pány prstenů i Eragony a vzhledem k oblibě historických příběhů u staršího vypadala tahle kniha jako dobrá volba. Ale kluky nechytla. Zkusili jsme ji dvakrát, poslouchali jsme celkem asi hodinu, načež ji kluci zavrhli se slovy "nudaaa!" Po pár letech jsem ve své audioknihovně hledala něco na chvilkové úniky z reality a rozhodla se dát fantasy Františky Vrbenské druhou šanci. A celkem se mi to vyplatilo. Pravda, příběh se rozjíždí dost pozvolna, takže jsem potřebovala trochu víc trpělivosti, než kterou disponují mé děti. I když kniha není úplně nabitá dramatickými zvraty, postupně mě líčení proplétajících se příběhů odehrávajících se ve starověké Germánii, Barbaricu a Bojohému vtáhlo. Tajemný les druidů, tradice a božstva jednotlivých kmenů, magické rituály zajišťující kýžené výsledky, to vše dýchá jedinečnou atmosférou. Fantasy prvky jsou použity opravdu s mírou, draky ani velká kouzla nečekejte. Taky budete marně hledat hlavního kladného hrdinu. Proplétají se tu a nakonec spojují peripetie několika postav, přičemž ta hlavní rozhodně není klaďas bez poskvrnky (to nevadí, stejně mu fandíte). Takže shrnutí: vlastně jsem si Stín modrého býka nakonec moc užila a mohu vřele doporučit.

Audiokniha Cirkadiánní kód je dalším populárně-vědeckým dílkem do skládačky znalostí o tom, jak fungujeme a jakými zákonitostmi se řídí naše těla (a duše). Vždycky mi připadalo důležité tyhle věci znát, vždyť se přímo týkají každého z nás a každodenně. Takže jsem se na Cirkadiánní kód natěšeně vrhla s očekáváním, že mi pomůže optimalizovat či vylepšit každodenní fungování. Je to prý v současné době v módě a říká se tomu "biohacking," přičemž u cirkadiánního kódu k tomu nepotřebujete žádné aplikace, chytré hodinky apod. (u mě je to bod plus). A ano, tohle očekávání se v zásadě naplnilo. I když jsem občas s doktorem Pandou (to jméno mě vážně baví!) nesouhlasila a někdy mě dost štval. Co mě dráždilo především, je americký styl psaní (přestože Panda je původem Ind) - neustále opakované zjednodušování komplexnosti problémů a snadná řešení typu "časově omezené stravování vyřeší všechny vaše zdravotní problémy," navíc omílané stokrát dokola. Vážně, předávané myšlenky by se vešly do poloviny, možná i třetiny rozsahu knihy. Na druhou stranu, opakování - matka moudrosti, a když ta doporučení slyšíte po dvacáté, začnete jim věřit a odhodláte se je vyzkoušet. A minimálně za vyzkoušení ty rady podle mého názoru opravdu stojí. A nenechte se odradit, že jejich aplikace do praxe není vždy tak jednoduchá, jak to doktor Panda příjemným a uhlazeným hlasem Tomáše Voženílka prezentuje. Nemusí se nám to vše podařit na 110 %, každé zlepšení se počítá.

Když jsem doposlechla Mayovu trilogii (Skála, Muž z ostrova Lewis, Šachové figurky), byla jsem nadšená. Děj mi přišel neotřelý a navíc mě nadchla popisovaná atmosféra nehostinných skotských ostrovů. Hltala jsem proto Maye dál a byla jsem čím dál víc zklamaná. Vyhodnotila jsem, že "Enzo jen v případě krajní nouze, čínskou detektivku nikdy víc," a začala se soustředit pouze na Mayovy knihy ze skotského venkova. Proto jsem dala Ochráním tě šanci, přestože ohlasy nebyly nic moc. Měly pravdu. Vlastní děj je poměrně řídký. Retrospektiva do vývoje vztahu hlavních postav ovšem působí jako docela příjemné zpestření (stejně jako dvojí interpretace). Ovšem to rozuzlení?! Jako vážně? (jak by řekl můj pubertální syn).

Můj převažující dojem z příběhu byl, že se jedná o lyrický popis utrpení truchlícího pozůstalého, zakončený za vlasy hodně přitaženým závěrem. Ovšem ta atmosféra skotských ostrovů, ta tam je v plné parádě, ať už se jedná o popis bouřícího oceánu, detaily z tradiční výroby tvídu nebo výjevy ze života obyvatel drsné přírody. Takže pokud vás právě tohle láká (a na dovolenou se na Lewis stejně jako já nejspíš nedostanete), obrňte se větší dávkou benevolence a tuhle knihu si poslechněte.

Když jsem kdesi letmo zachytila anotaci knihy Úzkosti a jejich lidé v tom smyslu, že Backman napsal detektivku, málem jsem nadšením spadla ze židle. Můj oblíbený autor vydal novou knihu a je to navíc detektivka? To jsem se asi ocitla v nebi! Koupě a okamžitý poslech byly samozřejmostí.

No, detektivka to tedy úplně není. Delší dobu jsem čekala, že přijde dramatický zvrat, že to začne být napínavé. Pak jsem pochopila, že to byl omyl. Není to detektivka, alespoň ne v té klasické podobě. Zato Backman ve své tradiční, skvělé podobě to jednoznačně je. Takže se můžete těšit na jeho originální humor (třeba v podobě neotřelých přirovnání), propletence vztahů mezi postavami a především na jeho nekonečnou laskavost, se kterou vetkne něco dobrého do každé z postav. Právě pro jeho schopnost znovu a znovu vytvářet svět, ve kterém to v zásadě všechno dobře dopadne, a to ne shodou náhod, ale přičiněním postav, které ze sebe nakonec to lepší vždy vydolují, nemůžu žádné takové Backmanově ucelené próze dát méně než 5 hvězdiček.

Historie targeryenských králů v Západozemí - kdo z nadšených fanoušků Hry o trůny by odolal? Neodolali jsme ani my doma a těšili se na poutavá dobrodružství. A těšili jsme se ještě dlouho po začátku poslechu knihy, protože jsme stále doufali, že se děj nakonec přece jen rozjede. Nerozjel. Kniha Oheň a krev je skutečně kronika. To znamená, že je nabitá jmény, charakteristikami postav, jejich vztahy, dějinným kontextem a historickými událostmi. Ano, událostmi, takže se tam čas od času něco děje. Do poutavého příběhu s napínavými zápletkami to má však daleko. Zhruba v druhé polovině knihy je navíc efekt popisovaných zvratů pro méně pozorného čtenáře oslaben tím, že je obtížné rozlišit, o jakou postavu se jedná - targeryenské pricezny a princové se postupem času množí a navíc dostávají vzájemně podobná či dokonce totožná jména.

Jako kronika je ovšem dílo zpracované pěkně. Z líčení dýchá atmosféra Západozemí té které doby a skuteční nadšenci jistě ocení, že mohou získat znalosti, které zarámují příběhy Hry o trůny do historických souvislostí.

Vůbec žádné potíže se spánkem nemám. Ale vždycky mě zajímala biologie člověka, to, jak naše těla fungují. Taková fakta a poznatky jsou přece nerozlučně spjaty s naším každodenním životem. O problematice spánku, které se Matthew Walker věnuje ve své knize, to platí rozhodně. Žádná od reality odtržená teorie, ale praxe, s níž má zkušenost každý z nás. Po poslechu téhle knihy vám některé z těch vašich zkušeností začnou dávat smysl. Takhle jsem třeba pochopila, proč večer před spaním vidím všechno černě (rozumějte pesimisticky, ne, že je venku tma). Anebo zjistíte, jak můžete svoje dosavadní zkušenosti změnit, to jest, jaké všechny změny mohou nastat po úpravě vašich spánkových zvyklostí. Věděli jste například, že sklenka na dobrou noc, i když se po ní dobře usíná, je ve skutečnosti kontraproduktivní?

Kniha je plná zajímavých faktů. Místy je opravdu dost vědecká, člověk se může chvílemi ve všech těch REM a NREM fázích a vlnách EEG topit. Ale neutonete úplně, autor se po chvíli vždy od teorie vrací ke srozumitelnější praxi, a vcelku nic se nestane, když z teorie nepochopíte úplně všechno.

Co bych autorově stylu trochu vytkla, je "americký bombastický styl" - obsah knihy někdy z legrace pro přátele parafrázuji jako "nedostatek spánku může za všechno zlo na světě, od rýmy po světovou válku." Přesto stojí za to si ji poslechnout a nechat se inspirovat či motivovat ke změně přístupu k vlastnímu spánku. Spánek totiž podle mého názoru patří mezi ty potřeby, které šidíme nejčastěji.

Interpretace je bezchybná, Borek Kapitančik představuje skvělou volbu pro tento typ knih.

Nejsem první, kdo to napíše, ale přisadím si - tahle knížka by vážně měla být povinnou četbou (nebo posloucháním). Aspoň pro některé lidi. V první řadě pro všechny, kteří si zakládají na tom, že o světě a o svém životě přemýšlí, rozhodují a vyjadřují se na základě faktů a vědeckých poznatků. Kniha Faktomluva jim jich poskytne dostatek a zároveň přidá pár návodů, jak se k faktům a relevantním závěrům dobrat i jindy a jinde. V druhé řadě je to kniha vhodná pro škarohlídy a pesimisty. Moc bych si přála, aby si ji poslechl každý, kdo má pocit, že žijeme ve špatném světě a hrozné době a že to s námi jde od desíti k pěti. S nadějí, že by svůj pohled díky Rosslingovu výkladu trochu změnili a pochopili, že k těmto stížnostem měli naši předci, prarodiče a prapraprarodiče mnohem víc důvodů, než máme dnes my.

Je důležité zmínit, že kniha není pouhou planou sluníčkářskou propagandou (jak může někoho napadnout po přečtení podtitulu na přebalu), ale populárně-vědeckou publikací napsanou nesmírně vzdělaným a zkušeným odborníkem, lékařem a specialistou na světové zdraví. Zároveň je ale napsaná poutavým a zábavným stylem.

Interpretace Borka Kapitančika je bezchybná. Vědeckému obsahu dává jeho hlas přesně tu správnou dávku vědeckosti smíchanou s laskavostí a vřelostí, kterou je Rosslingovo vyprávění cítit.

Podle popisu jsem se u Game těšila na akční napínavý poslech, plný adrenalinu, mazaných triků a lstí, technologických fíglů a nevypočitatelných tajemných sil. A nezklamala jsem se.

Kniha je vážně chytlavá, je to dramatická jízda, u které jste zvědaví, jak se bude vyvíjet dál, zvláště když se ukáže, že některé věci jsou jinak, než se zpočátku zdálo. Zároveň ale není nijak náročná na přemýšlení či pochopení. Aktuální napínavé dění je ještě prokládáno neméně zajímavým rozkrýváním minulosti postav.

Snad největším bonusem je ale obsazení Jana Zadražila do role nezodpovědného frajera Henkeho. Svou interpretací ho J.Z. vykresluje opravdu věrohodně a činí z poslechu skvostnou chuťovku.

Celkově příjemná napínavá oddychovka, kterou je ještě lepší poslouchat než číst.

Proč? Protože věřím, že je lepší nechat se znova a znova dobrovolně strašit v naději, že ty smutné a hrozné příběhy budou mít kýžený preventivní efekt, než s naivní vírou ve vlastní sílu a nepřemožitelnost propadnout démonu, který je tak snadno dostupný, že číhá na každého z nás.

Už jsem tedy pár příběhů napravených alkoholiků četla. Kniha Úsměvy smutných mužů se od nich obsahem nijak obzvlášť neliší. Sbírka příběhů o tom, co alkohol dokáže s člověkem udělat, co všechno dokáže zničit. Anebo je možná trochu výjimečná tím, že ukazuje, že tohle se opravdu může stát každému - i úspěšnému spisovateli, cestovateli, autorovi oblíbených knih, šéfredaktorovi známého časopisu. Člověk by tomu možná nevěřil. A proto stojí zato si tuhle knihu poslechnout.

Hledala jsem jen nějakou audioknihu na volný den, jako doprovod k ručním pracím. Něco napínavého. Autora, který mě pokud možno nezklame. Volba padla na Jussiho Adler-Olsena. Nezklamal.

Jeho knihy pro mě nejsou něčím, o čem bych básnila ještě měsíce po poslechu, něčím, co by se v mém žebříčku oblíbenosti vypínalo nad ostatními, ale rozhodně při poslechu zaujmou, vzruší, chytnou. Příběh je napsán zručně, nechybí atraktivní neobvyklé prvky v podobě alternativních hnutí a sekty. Oživením je vyprávění dvou dějových linií, sledování dvou postav, které stojí na opačných stranách. A příjemnou třešničkou na dortu je závěr, kde se ukáže, že jsme autorovi sedli na lep.

Interpretace je kvalitní, Igor Bareš mi hlasem na komisaře Mercka (protože psát přeškrtnuté o mi připadá složité) dobře sedí.

Měli jste jako děti rádi příběh trosečníka Robinsona Crusoea? Já ho četla snad stokrát. Strašně se mi líbilo, jak svou vynalézavostí překonával další a další potíže, vymýšlel si pomůcky a vlastní silou dokázal stále zlepšovat své životní podmínky. Mark Whatney, hrdina Weirova Marťana, je taky takový superhrdina. Vlastně asi ještě větší. Stejně jako Robinson si musí zajistit jídlo a pití, ale v mnohem drsnějších podmínkách. Pustý Mars s nízkou gravitací, mrazivými teplotami a nedýchatelnou atmosférou je prostě podstatně méně přátelským prostředím než tropický ostrov. A tak Mark místo kokosů a ohně řeší raketové palivo, přestavbu kosmické techniky a výrobu prostor s dýchatelnou atmosférou. V knize je dost technických detailů, které je pro běžného čtenáře někdy těžké sledovat, a tyto pasáže můžou lehce nudit, ale Andy Weir to více než vyvažuje velkým množstvím dramatických zápletek. Můžete se spolehnout, že Markovi nic nepůjde hladce a že budete většinu času napjatě přilepeni k reproduktorům/sluchátkům.

Jan Zadražil svou interpretací skvěle vykresluje Markův smysl pro humor a jeho ironii, zatímco seriózní hlas Jana Vondráčka dobře vystihuje vážnou a věcnou atmosféru v NASA. Nelze než vřele doporučit.

Napsat pokračování přeslavné Jirotkovy knihy byl počin bezpochyby riskantní. Výsledek pravděpodobně většinu posluchačů vcelku pobaví, ale některé zklame a možná i naštve. Veršovaná životní ponaučení strýce Františka II. jsou půvabná a patří k tomu lepšímu. Neustálé toužebné obdivování slečny Barbory je oproti tomu otravné, stereotypní a brzy leze posluchači krkem. Největší slabinou (audio)knihy však je, že nemá žádný ústřední příběh, jedná se jen o jednotlivé vtipné historky a scény, poskládané za sebe v kulisách pobytu v dědečkově vile. Historky navíc dosti věrně kopírují původní nápady Jirotkovy. Pokud hledáte lehký humorný poslech na zkrácení dlouhé chvíle, Saturnin se vrací poslouží, ale víc nečekejte.

Peter May píše různé knihy, některé lepší, jiné horší. Ty ze skotských ostrovů patří k vždy k nejlepším. Umrlčí cesta je jednou z nich. I když excelence trilogie Skála, Muž z ostrova Lewis a Šachové figurky nedosahuje, pořád jde o velmi příjemné poslouchání. Vykreslení drsné skotské přírody, napínavý příběh s několika liniemi, ve kterém posluchač dlouho neví, kdo je kdo, dramatická, i když trochu překombinovaná zápletka. Celkově rozhodně thriller, který stojí za poslech.

Autor to hned v předmluvě říká - tohle není normální kniha, není jako ty ostatní. Vlastně ji ani nechtěl napsat. Ale životní události daly vzniknout poznámkám, psaným obrazům, a z nich je nakonec tenhle na jednu stranu fantaskní, na druhou stranu bohužel až moc reálný minipříběh. O jedné ze smutných součástí lidské existence pojednává Backman způsobem, který z něj dělá skutečného umělce, pana Spisovatele. Ale vlastně tahle kniha není tak totálně odlišná od jeho jiných příběhů. Tu typickou vřelou laskavost a lidskost, se kterou Backman líčí svět Oveho, Brit-Marie i Medvědínských, najdeme i tady.

Pavel Nový se úlohy dědečka zhostil na výbornou.

Tohle není Harry Hole, hrdina, který honí vraha a bojuje se svým démonem. Tady je vrahů i démonů mnohem víc. Kdo je tady hrdina, a jestli vůbec někdo, o tom až do závěru pochybujeme. Temné od začátku do konce a taky plné znepokojivých témat a otázek. Dá se opravdu každý koupit? A když ne koupit, tak vydírat a zastrašit? Může se člověk změnit? Kam až člověka může dostat droga? A jak rychle? A nevyvolává moc ještě nebezpečnější závislost? A konečně nejznepokojivější otázka: Je tohle možné? Opravdu by se tohle mohlo stát?

Interpretace audioknihy je na špičkové úrovni. Václav Neužil dokáže hlasem vtisknout každé z postav její jedinečný charakter.

Z trilogie Skála-Muž z ostrova Lewis a Šachové figurky jsem byla prostě a jednoduše nadšená. V žádné z dalších knih už ale podle mého názoru Peter May sám sebe nedokázal překonat. I ve Výjimečných lidech píše May poutavě, ale zápletka je překombinovaná a ne zcela elegantně a hladce skloubená. Evidentně se snaží těžit z popularity příběhů Dana Browna, jeho kvalit ale v tomhle oboru nedosahuje.

Všechny knihy Fredrika Backmana jsou skvělé - ani nevím, kterou z nich mám nejradši. Britt-Marie na první místo každopádně aspiruje. Ještě chytlavější a dojímavější než Ove. Pro někoho možná až příliš patetické, ale já si o světě, který vytváří Backman - o světě, kde lidem na sobě vzájemně záleží a kde se každý může změnit k lepšímu, vždycky přečtu/poslechnu moc ráda.