| Byl český herec, překladatel, zpěvák, moderátor, šansoniér a hudební pedagog, manžel Luby Pellarové a švagr Jiřího Kárneta. Po maturitě na gymnáziu v Brně absolvoval studium herectví na Konzervatoři v Brně, absolutorium v roce 1946. Poté působil v Horáckém divadle v Jihlavě a ve Slezském národním divadle v Opavě. Následovala angažmá v pražských divadlech, nejprve v Divadle S.K.Neumanna (dnešní Divadlo Pod Palmovkou), od roku 1954 Hudební divadlo v Karlíně, kde setrval až do roku 1960. Dalších 30 let od roku 1960 až do roku 1991 působil v Městských divadlech pražských. Hudební studium absolvoval pouze soukromě, studoval zejména zpěv, po příchodu do Prahy u Louise Kadeřábka a Roberta Rosnera. V hudebním divadle uplatňoval nejen své dobré taneční a pohybové schopnosti ale i velmi hezký, znělý a zajímavě barevný hlas v barytonovém rozsahu. Zpočátku hrál zejména v operetách a muzikálech a to jak v Hudebním divadle v Karlíně tak i na prknech Divadla ABC. Zahrál si různé drobnější role i v několika českých filmech. Od poloviny 50. let 20. století začal nahrávat své první gramofonové desky pro firmu Supraphon s různými orchestry a hudebními skupinami (Orchestr Milana Bláhy, Orchestr Gustava Broma, TOČR-Taneční orchestr Československého rozhlasu, skupiny Jiřího Jirmala, Karla Krautgartnera, Slávy Kunsta či Orchestr Karla Vlacha a další). Kromě své herecké profese a šansonového zpěvu se také dobře uplatňoval jakožto vysoce kultivovaný konferenciér, speaker a recitátor (dnešní obdoba kvalitního moderování). Kromě běžných titulů z muzikálového či populárního repertoáru zpíval velmi často i americké lidové písně (často se jednalo o songy z oboru americké country hudby) a dále též zpíval i francouzské lidové písně (tedy v působnosti folkové). Kromě toho nazpíval řadu zahraničních šansonů s kvalitními českými texty. Od roku 1969 se podílel na šansonových večerech v Umělecké besedě a v pražském Divadle hudby. Zpíval šansonové písně z repertoáru známých světových šansoniérů (např. J.Brel, G.Brassense, G.Bécauda a dalších), zpíval i písně Karla Hašlera, kuplety z kabaretu Červená sedma, písně z Osvobozeného divadla apod. Na přelomu 60. a 70. let moderoval spolu s Pavlínou Filipovskou televizní magazín Rodinná pošta. V období 70. a 80. let 20. století jej však dosti krutě postihla normalizace, kdy měl zákaz veřejného vystupování v masových médiích typu Československé televize, rozhlasu či filmu.[zdroj?] Působil však v nadále v neformálním sdružení Šanson věc veřejná. Od roku 1970 až do roku 2001 také vyučoval šansonový zpěv na konzervatoři v Praze.[zdroj?] Zákaz činnosti v 70. letech jej donutil, aby se společně s manželkou Lubou začal intenzivně věnovat překladatelské činnosti, věnovali se společně překladatelské činnosti americké literatury prozaické i divadelní respektive dramatické. Za svoji výbornou překladatelskou činnost získal několik prestižních překladatelských ocenění. Po roce 1989 byl nadšeným členem Masarykova demokratického hnutí, v letech 1995 až 2005 byl členem jeho hlavního výboru a až do své smrti vystupoval úspěšně v jeho podvečerech v pražském divadle "Kolowrat". [zdroj: wikipedia.org]