Recenze uživatele Jani

Smršť jsem po přečtení fyzické knihy celou dobu považovala za druhou nejméně výraznou Karikovu knihu, ovšem po poslechu (dvakrát za sebou) to musím napravit. Je svým způsobem taktéž dobrá, jako ostatní autorovy knihy tohoto druhu. Příběh je kratší, méně komplikovaný, ovšem krev tuhne v žilách. Je to skvělé, a opět ten odkaz na něco nepojmenované a nevysvětlitelné, co někde existuje v nezávislosti na všem a všech, je fascinující. Nadpřirozeno Karikových knih je v podstatě jedna z nejlepších věcí, na kterou jsem kdy narazila. A to už je co říct. Vasil Fridrich to umí, proto i interpretaci považuji za bezchybnou.

Můj první poslech knížky, kterou jsem nikdy nečetla. Musela jsem si sice zvykat na ženský hlas (dle mého by bylo lepší, kdyby Kaštánka četl chlápek), ovšem nakonec jsem si zvykla a z knihy jsem nadšená. Dáni to umí... I přes značnou délku je kniha napínavá a příběh mě zaujal, dokonce natolik, že jsem si šla po doposlechnutí okamžitě sehnat i Netflixový seriál (který je taktéž perfektní). Jediné, co se mi příliš nezdálo je, že by si hromada jiných policejních vyšetřovatelů nevšimla shody s kaštánky z fotografií (postavičkami z kaštanů) ze svých vlastních starších případů... jelikož šlo o veřejně známý případ. Samozřejmě snad žádná kniha není dořešená dokonale. Nicméně tuto "detektivku" naprosto doporučuji! Je vážně skvělá.

S chutí jsem si šla koupit audioknihu páně Pratchetta - Otce prasátek, jelikož co se Zeměplochy týče, patří k mým nejoblíbenějším (spolu s Malými bohy a Pyramidami). A jsem sklíčená. Kniha se mi dostala do rukou jako první vydání v roce 1998 v mých patnácti, a jako všechny svoje oblíbené knihy jsem ji přečetla cca 50x, což se samozřejmě uloží v hlavě navěky. Proto jsem u audioknihy okamžitě poznala, že je něco špatně, respektive jinak, a po zaujatém pátrání jsem zjistila, že překlad byl v pozdějších letech upraven způsobem, který je dle mého otřesný. To za prvé. Za druhé, v audioknize je tolik zvuků, zvonění a hudby, až z toho jednomu zvoní v uších - je to až příliš. Samozřejmě - pokud jde o ten komfort, že můžu zavřít oči a poslouchat, to je super, nicméně jsem si to představovala trochu jinak. Co se příběhu týče, nechám na každém, aby pronikl do světa Terryho Pratchetta sám, ovšem rozhodně doporučuji zeměplochu číst od prvního dílu po ten poslední v pořadí tak, jak byly knihy napsány, respektive vydány. Je to mnohem efektivnější, a pokud se člověk prokouše přes první knihy a vydrží, totálně si tento svět zamiluje (dle mého jsou ty nejstarší kousky nejslabší, ale to je pouze můj osobní názor - mnoho lidí miluje Neviditelnou univerzitu a mágy - osobně mám raději vybočující knihy, čarodějky a noční hlídku...).

Jak napsat recenzi na tuto knihu? To je dost těžké - čtyři jezdci apokalypsy (Smrt, hlad, znečištění a válka), "zlý" a "dobrý" anděl, kteří to celé řídí od začátku do "konce," lovci čarodějek, proroctví stará stovky let, antikrist... Doporučuji všem, kdo se chce pobavit. Skvělý nápad, budete to hltat! Knihu považuji za nejlepší dílo autorů, v minulosti jsem ji četla od samého vydání v ČR snad třicetkrát a budu se k ní vracet do konce svého života! (u části na konci knihy, kde se Newt snaží "opravit" rozvodovou skříň, jsem po cestě na ulici brečela smíchy)... Pan Zadražil má zcela moje ocenění :D

Řekla bych, že jde o slabší dílo autora, nicméně i přesto se mi líbí (Karika je můj nejoblíbenější autor). Nicméně u poslechu mi dělá dost problém vydržet vnímat. I přesto, že Vasil Fridrich není špatný a u jiných jím čtených knih příběh doslova žeru, u Pádu jsem měla opravdový problém a musela jsem se stále vracet - podotýkám, že knihu jsem samozřejmě dvakrát přečetla hned po vydání, tudíž vím, o čem je. Každopádně jde víceméně o pokračování námětu knih Jozefa Kariky - jeho knihám v podstatě vévodí podivná entita "černého," a tím pádem není možné jeho knihy jen tak přejít, jsou od začátku do konce neskutečně zajímavé. Dokonce jsem si během let vytvořila vlastní "zasedací pořádek," knihy čtu (nebo poslouchám) stále dokola v pořadí tak, aby zapadal časový rámec sdělovaného. Ohledně toho, kdo Karikovy knihy čte - za naprosto nejlepší hlas i poslech považuji Přemysla Boublíka (slovensky přečetl Trhlinu, přičemž běžně čte i česky). Karikovy knihy čtené Peterem Kočišem jsou dle mého naprosto pokažené - čte hrozně rychle, nepřehledně, a tak nějak bezcitně a humpolácky - vůbec se mi to nelíbí. Proto mi Fridrich přijde ještě dost dobrý, i když jsem ztrácela u Pádu často nit.

Perfektně přečtené tajemné dílo. Jedna z prvních knih Stephena Kinga, kterou jsem v životě četla, a taktéž patří k mým nejoblíbenějším od tohoto autora. Domnívám se, že se u tohoto příběhu snad ani nelze nudit. Z knihy mi dodnes běhá mráz po zádech, a netuším proč, je značně atmosferická...

Knihu jsem poprvé četla cca před dvaceti lety, a už tehdy patřila k mým nejoblíbenějším - dokonce jsem tenkrát měla dvě - jednu na čtení, používanou, a druhou - krásnou novou. Přečetla jsem ji asi 25x v dalších asi dvanácti letech a před měsícem (červen 2026) jsem si koupila (díky umělé inteligenci, která mi prozradila, že ji konečně někdo namluvil) audioknihu. Přiznám se, že miluji zimu, sníh, mráz, led a všechny tyto věci odjakživa, a jelikož nám zrovna začalo léto, které absolutně špatně snáším, audioknížku jsem od toho začátku června doslova točila dokola - teď v první třetině července ji poslouchám asi už po dvacáté, tudíž ji znám zcela zpaměti, a jsem z ní stále nadšenější. Hoeg mistrně vystihl moje dívčí nitro, a já se v tomto příběhu rochním blahem, a zcela evidentně mi to vydrží do smrti... Proto, kdo má rád led, sníh, matiku, zlosyny a sever, vřele doporučuji... (ohledně namluvení - i přesto, že ženské z duše nesnáším - paní Dočkalová by za tento výkon měla dostat ocenění mistra - opravdu se to povedlo)