Recenze uživatele Veduard

Tohle je už druhá kniha, kterou jsem od autora poslouchal a četl. Ta první - e-kniha - se dala lépe pochopit, i když její čeština, volba slov a všechno ostatní měla určité specifikum, ale logika příběhu byla OK. Na rozdíl od poslechu té dnešní. Ze začátku se mi to docela líbilo, ovšem jakmile se do toho dostal paralelní příběh paní Aranky a to bez jakékoliv návazné souvislosti na první kapitoly, ztratil jsem se a pak až do konce jsem se ztrácel. Ostatně i závěr se v případě paní baronky vytratil do ztracena. Nelíbilo se mi to. Mám k poslechu ještě jednu, kterou jsem od stejného autora koupil zároveň, a tak jsem zvědav.

Poměrně složitá konstrukce příběhu, postavená na dnes již málo užívaném systému dvou postav - chytrého detektiva a trochu hloupějšího asistenta, v románu vystupuje jako Poirot či Holmes nerudný detektiv Daniel Hawthorne (nevím proč, pořád se mi do toho plete Nathaniel) jako Sherlock a průvodce pátráním namísto doktora Watsona (alternativně pan Poirot) . Je to ale docela hezké, nicméně občas zdlouhavé a vyčerpávající čtení, zvládl jsem to za dvě dlouhé procházky a 3 dny.

ty její knihy jsou docela roztomilé, autorka vhodně doplňuje pana Vondrušku, ale v tomto případě si na titulní postavu vzpomenu, když jdu na Vyšehradě kolem rodného domu paní Popelky Biliánové. Případně když vzpomenu na dojemný román "Svéhlavička maminkou", byť zasazený o pár set let zpátky. Ale i když dnešní dívky již nad podobnými romány nepláčou dojetím, asi jsou daná díla potřeba. Já se v tom sice trochu ztratil, protože jsem občas nepochopil, kdo je ten zloduch a kdo dobrák od kosti, nicméně, je to fajn, ať si počtou, čtenářové.

ale v tomto podání je to skvělé. Kromě první povídky (pokud to není úvodní prolog) jsou jednotlivé povídky vynikajícím způsobem zpracovány. Jako správné pověsti jsou místa a osoby neurčíté a v mlhách, na druhé straně ,chcete-li konkretní příběhy, přečtete si pověsti o slovutném soudci Ti, které zaznamenal pan Van Gulik. Lenormand se mi nelíbí, ten je dost vulgární, ale tuto knihu mohu jen doporučit.

je quadruplegik a je stálým průvodcem a hlavním hrdinou ž nejméně 8. Deaverova románu. Obvykle výborný námět i zápletka a až dosud bych všechny jeho knihy (a mám je skoro všechny, tištěné, e-knihy a většinu audioknih) hodnotil na jedničku. Ale v současném románu už všeho moc škodí. Zápletka je přetechnizovaná a pokud nejste specialista elektrikář silnoproud a možná i trochu chemik, tak se postupně v ději ztratíte. Hlavní zloduch je tak trochu Moriarty, trchu genius v oboru a téměř nepolapitelný a musím přiznat, že jsem tuto knihu poslouchal snad celý měsíc, vždycky kousek a kousek zpátky, abych se v tom trochu zorientoval. Nakonec to zřejmě šlo na nervy i Lincolnovi, který se pak ze zoufalství šel nechat operovat, aby se patrně mohl věnovat něčemu jinému a mohl řemesla nechat. Závěrem - kniha je sice chytrá, dobře vyprávěná, ale mě se nelíbila a znovu ji určitě poslouchat nebudu.

Tom Sawyer and Huckleberry Fin, Poláček a ich forma projevu. Už dlouho jsem nic podobného neposlouchal. Musel jsem se vrátit k dávno zapomenutým autorům, trochu Caldwell, malinko Steinbeck. Ale naprosto perfektní, příběh, vzpomínky i zápletka, snad trochu dlouhý příběh a závěrečná deus ex machina, to mě trochu vadilo, ale autor asi už nevěděl, jak příběh úspěšně zakončit a zajistit úspěšný happyend. Ale kniha je výborná, žádný plagiát, jenom styl je podobný výšeuvedeným autorům, které mě to připomnělo. Kdo koupí, neprohloupí.

a svět Homera, řeckých bohů, Olympu a to co píše Zamarovský a další současní a staro a středověcí spisovatelé - se zdaleka nedá porovnat s touto zajisté poutavou knihou. Stačí první kapitola - a ztratíte se v nekonečném počtu jmen nejenom bohů a bohyň, ale jejich smrtelných dětí, princů a bohatýrů všech kategorií. Autor si dal záležet a já se ztratil v propleteném příbuzenství a příhodách jednotlivých hrdinů. I když jsem přečetl již v mládí všechy tehdy dostupné prameny řecké mythologie, tak podrobně to tam nebylo. Doporučuji předčítat dětem namísto pohádek, pokud to ovšem malé děti vydrží. Ti dospělí, toužící po vzdělání, ať si to přečtou sami.

napsat, ale i přečíst. Profesor Pekař byl za první republiky jeden zvýznamných historiků a na knize je to znát. Pokud porovnám z nedávno přečtené knihy Temno od paní Čornejové, samozřejmě Aloise Jiráska, mého středoškolského dějepisu, upraveného Zdenkem Nejedlým jde autor skutečně do hloubky, není to jen prostý popis a letopočty, spíš historické vazby, popisující vztahy států v době před a po bělohorské až do třicetileté války a ještě kousek dále. Hodně vlastenctví, náboženství, víry svaté - Komenský by měl radost. Já měl naopak při poslechu radost z krásné, byť archaické češtiny. Kniha obtížná ke čtení, člověk musí k jejímu chápání mít určitý předchozí základ. Ale stojí to zato.

toto je podle mého názoru jakýsi průřez charakteru určitého druhu lidí, a to nejenom v Čechách, ale na celém světě. Cosi podobného máme u nás i dnes. Harry Jelínek skutečně existoval, skutečně prodal Karlštejn do Ameriky a provedl i řadu dalších podvodů, trochu mě překvapila zmínka v textu, že se znal i s Adinou Mandlovou, četl jsem její rozhovor s panem Škvoreckým a vzpomínky s panem Haasem a tam se o tom nikdo ani nezmínil, i když jinak vzpomíná na kdekoho, ale budiž. Ale vůbec bych se nedivil, kdybych se zítra od některého z dnešních vedoucích politiků dozvěděl, že prodal třeba chrám Sv.Víta nebo něco jiného, Jelínků i dnes je mnoho. No - přečetl jsem to a dodnes mě mrazí v zádech a to jsem zažil hodně.

prvního "Staříka...", dost dlouho mě trvalo, než jsem mu přišel na chuť. Bylo to něco nového, netypického a nevěděl jsem, kam to zařadit. Ale hodně se mi to líbilo. Proto jsem sáhl po další knize, od stejného autora - byla to "Analfabetka" a to už jsem byl doma a tu knihu jsem doslova sžral. Perfektní styl, sloh, jazyk (tady moc chválím překladatele a interpreta), pochopil jsem, že si ze mně autor nedělá legraci. Mezitím jsem dostal do ruky i všechny další knihy od Jonassona a Starostka je poslední z nich. Nemá smysl chválit, popisovat děj nebo cokoliov jiného, beru to prostě jako perfektní černý humor, skvěle vyprávěný a mohu jenom doporučit každému, kdo má pro podobné knihy pochopení. Tentokrát je i zakončení neobvyklé, naznačeným happyendem.

Mám je skoro všechny a všechny se mi líbily (snad kromě Fiorely, ale samozřejmě, už nejsem v dětském věku). I interpret je výborný, jako vždy, ke knihám autora se hodí a už má praxi. Snad až na konci je těch překvapení a loupežníků skoro až moc, nejsem si také jistý, zda skutečně byla na slavnosti k založení kláštera uspořádána soutěž minesengrů, nějak se mi to tam moc nehodí, ale budiž, je to fikce, tak proč ne. Příběh ani autor mě jako obyvkle nezklamal a doporučuji každému, kdo si na historické detektivky potrpí.

na mládí, tedy moje mládí, protože poprvé jsem tuto knihu koupil a četl leta páně 1967, kdy vyšla v edici Máj tehdejší Mladé fronty. Ještě ji mám doma schovanou. Vojtěch Zamarovský byl už tenkrát populární autor historických děl o starověku, mimo dějin Říma mám doma rozáhlou publikaci o starověkém Řecku, objevení Troje Schliemanem atd. Na rozdíl od školního dějepisu mě Zamarovský naučil hodně nejenom o historii, ale už tenkrát jsem se snažil poznat místa, o kterých tato díla mluví. Tenrát jsem neměl naději, podařilo se mi to až v 90. letech, kdy jsem měl možnost objet nejenom Řím, Atheny, Olympii, Troju a řadu míst, popsaných nejen Zamarovským, ale dalšími historiky, ale dostal jsem se i do míst, kam se už zase dneska nikdo dostat nemůže, i když také souvisí s dějinami Říše římské - třeba do Syrie, Libanonu atd.

Na rozdíl od tištěného vydání z roku 1967 je tato mluvená verze podstatně aktualizvoaná, protože jsou zde další kapitoly, zmiňované zřejmě v některých pozdějších vydáních asi v roce 1978 a text oproštěn o citáty Marxe a Engelse na tuto historii po roce 1990, oproti publikaci, kterou mám doma. Pokud má o historii nejenom založení Říma, ale o vývoji celé evropské kultury někdo doopravdy zájem, doporučuji tuto knihu nejenom přečíst, ale důkladně prostudovat, zejména ty části, věnované vzniku a dalším vývoji císařství a postupném úpadku. Je v tom hodně poučení i v dnešní době.

Čekal jsem klasickou detektivku, zatím co prvních několik kapitol ve mně vyvolalo řadu vzpomínek "To bylo tenkrát na ostrově Capri...." jak zpíval R.A.Dvorský. Capri jsem viděl jenom zdálky, když jsem jel okruh na Invii, ale jestli budu mít příležitost, v příštím roce se na Capri určitě podívám. I když tam patrně už nenajdu sympatickou průvodkyni Laru a nesmělého Huga. Nicméně oč barvitější a poutavější je v knize popis krás a památek ostrova ostrova Capri, o to je (alespoň z mého hlediska) poněkud násilnější nápad vložit do celé té nádhery poněkud křečovitou detektivku. Bylo sice zajímavé, jak se za každou cenu nutí dva amatéři najít vraha i tam, kde policie to v podstatě už vzdala, a závěr už se mi vůbec nelíbil. Nicméně, dobrá věc se podařila, vrah se nakonec našel a já teď už mohu jenom doufat, že oba protagonisté se povedou o něco lépe při další cestě na Amalfi.

Už jsem četl od paní Černucké několik detetivek, některé lepší, některé horší. Docela na úrovni, lehce ironická Tara mě ovšem jde skoro všude hodně na nervy. Super detektiv, nadfmíru namyšlený na své vynikající schopnosti - to si může dovolit tak maximálně Hercule Poirot a úplně neschopný není ani doktor Watson, jinými slovy kniha dobra, ale osoby a obsazení se mi nelíbí. Já myslím, že i ve vymyšleném příběhu musí být nějaká rovnováha. Ale třeba se to někomu líbí. Mě ne.

se mě tento příběh moc nelíbil. Potřeboval by zkrátit tak o třetinu, zatímco jiné knihyjsem dokázal poslouchat bez větších přestávek, tohle jsem musel poslouchat po částech, abych se dokázal v ději orientovat. Interpretace dobrá, ale příběh zbytečně komplikovaný a nepřehledný. Nic moc.

AgathuChristie mám rád a mám všechny české překlady v tištěné, E-formě i jako audio. Dům na úskalí je jednou z prvních, kterou jsem četl, dokud jsem ještě mohl číst tištěné knihy. Teď už na to moc nevidím, tak poslouchám a slyším v tom něco, co jsem v tištěném projevu neviděl, je to lepší a lépa to vnímám. Snad je to i tím, že jsem o hodně starší. Nicméně - příběh je perfektní, interpretace taky dobrá, ale živé projevy Hercula Poirota mě v řadě míst připomínají písničku : "Tři čunici....". Tady to interpret v živém projevu trochu přehnal. Ale jinak, perfektní detektivka, ostatně myslím, že jsem viděl i její filmovou verzi.

prožívá opět jedno z mnohých dobrodružství, dílem ve službách CIA, dílem společně s řadou církevních prelátů, pro a proti nim. Pokud si na to potrpíte, jde o zajímavé a napínavé čtení, ale mám raději tradiční detektivky, i když se mi líbí historické pozadí a perfektně vypracovaný příběh, jak je ostatně u Berryho obvyklé.

Jedná se skutečně o velmi stručnou historii českých zemí, resp. zemí ovládaných Habsburky v době pobělohorské až po nastolení vlády Marie Terezie. Knihu jsem si koupil především proto, že moje středoškolské znalosti, ovlivněné Jiráskem a Zdenkem Nejedlým vypadaly přece jenom trochu jinak, než střízlivý dnešní pohled socialismem nedotčeného pozorovatele. Pokud ovšem někdo hledá v knize jakýkoliv příběh nebo děj, bude zklamán, jde pouze o útržky a fakta z různých pohledů tehdejšího vývoje, navíc nesouvislý, sem tam životopis některé význačné osobnosti a Marií Terezií to dost neočekávaně končí, patrně bude následovat další část, na kterou se docela těším.

nejsou snad ani detektivky, ale vždy tam najdu ještě něco navíc. Nevím, jak je autor starý ani jaké má zázemí, ale jeho náměty se hodí spíš o několik desítek let zpátky, mluví většinou k mé generaci a mě už je přes 80 let a ta léta si alespoň částečně pamatuji. A námět této knihy patří někam do 40. - 60. let. Tím nechci říci, že je to špatně, mně se všechny jeho knihy líbí a mohu je doporučit každému, kdo se o antisemitismu a poválečných letech něco dozvědět.

Trochu atypická detektivka, jaksi mimochodem, v prostředí knih a knihomolů. V Americe jsem nikdy nebyl a když tak čtu všechny knihy, nejen krimi, popisující místní prostředí, bych ani nechtěl být, ta společnost je tam prostě jiná, netvrdím, že horší. A tady je to zřetelně vidět, neumím si popisovaný děj převedený např. do české vesnice nebo malého městečka. Ale jinak - vymyšleno je to perfektně, podezřelých mnoho, do poslední chvíle jsem nevěděl, kdo je vrah. Doporučuji

skvělé autorky je vždycky problém, zvláště, když je většina z nich jiý řadu let publikována v různých antologiích, zfilmována nebo jinak známa. Pokud mám hodnotit - v podstatě jde o 4 různé typy - klasická krimi s panem Poirotem a slečnou Marplovou, vesměs známé, snad všechny zfilomované, vesměs perfektní. Pan Quin a manželé Beresfordovi - moc se mi nelíbí, jde o žánr, který snad ani paní Agatě podle mého názoru moc nesedí, ale budiž, a ta poslední se mi už vůbec nelíbí. Ale jako soubor méně známých povídek lze doporučit.

Tedy, ne že bych poslouchal nebo četl první detektivku s šéfinspektorkou Kim. v pořadí jsem již četl a mám v knihovně už asi 10, ale tento román má být první z Londýna a podle mého názoru je jeden z nejlepších. Není to jenom detektivka, spíš takový psychothriler, sice hodně ukecaný, ale zajímavý. Poslouchal jsem to asi na pětkrát, vždy jsem si musel odpočinout a vrátit se, ale stálo to zato. Fakt je ten, že jsem do poslední chvíle jsem netušil, kdo je vlastně vrahem, i když při větším soustředění bych na to asi přišel trochu dřív.

Četl jsem a mám v knihovně, E-knihách a audio knihách skoro všechno, co napsal, včetně toho, co psal pod pseudonymem Alenský, snad s vyjímkou těch dětských knížek, které se mi nelíbily, protože už jsem velký. Byzantská pouť je dobře vymyšlená, ale pro mně příliš rafinovaná a složitá zápletka, spousta postav, ve kterých jsem postupně ztrácel přehled. Tím nechci říci, že je to nezajímavé, ale mám raději ty knihy z českého, nanejvýš z moravského prostředí. V Byzanci (i když do Řecka i Turecka jezdím rád na dovolenou) to prostě není ono.

Je až neuvěřitelné, kolik toho napsala a kolik z toho bylo u nás vydáno ve všech formátech a podobách Pan Poirot a slečna Marplová jsou ti nejlepší představitelé anglické klasické detektivky. Bohužel, ta dvojice manželů Beresfordových byla stvořena nějak nad plán, ve válečných letech a paní Christie nějak nesedla, ono taky, jak jsou v tom špioni - to mi nesedí ani v edici Magnet, a to ani zdaleka nelze s paní Agathou srovnávat. No - abych to příliš neokecával - moc zdlouhavé, moc ukecané - prostě moc se mi to nelíbilo, knihu jsem koupil hlavně proto, že to napsala Agatha. Bohužel - nic moc.

než povídání od současných politiků, i když paní Kubátová publikovala už také v dobách mého mládí. Asi proto se mě moc nelíbila, v ději jsem se ztrácel a nevím jestli proto, že jsem na to už moc starej nebo sklerotickej. Malým dětem bych povídání nedoporučoval, patrně by nerozumněly, zkoušel jsem to na šestileté pravnučce a ani tam to nezabralo, lepší byla ta o hloupém Honzovi.

Mám za sebou všechny díly Toulek českou minulostí (a že jich bylo) a zjistil jsem, že dokážu vyjmenovat i ty neexistující krále a dcery knížete Kroka, ale dohromady nic nevím o životě první republiky, jak se tam žilo a jaké moji rodiče a prarodiče měli radosti a strasti (je mi 84 let, takže už taky něco pamatuji). Proto jsem s radostí přečetl, resp. poslouchal oba díly dosud vydaných "Toulek". Samozřejmě není tam všechno, jenom útržky a pohledy z různých stran. Čloověk pak lépe chápe následky, které se projevují i v dnešní době. Doporučuji všem a hlavně těm mladým, aby věděli, co to obnáší, když se některé názorové proudy zanedbávají. Mimochodem, v příštích dílech bych se rád dočetl víc o českých fašistech (Radola Gajda).

je dobře napsaná postava, srovnatelná s Harry Boschem, Autor Ellis mě provázel už celkešm 5 případy tohoto detektivam který dokáže vyřešit téměř neřešitelné případy ať už v lázních, v koncertních síních nebo v jeskyním labyrintu. Na rozdíl od některých jiných krimi, kde občas chybí logika příběhu jsou všechny případy inspektora Oldroyda vždy perfektně vypoentované (to je slovo, co ?), a řešení, které se zdá zpočátku nemožné, se nakonec úspěšně objasní. Doporučuji nejenom tuto epizodu, ale všech 5 jeho dosud epizod, které jsem zatím našel. Překlad a interpretace je výborná a dobře se poslouchá i čte.

Když jsem byl jako záklaďák u silničního vojska, byl Jarda v Liberci, dílem dělal krmiče v zologické zahradě, dílem ředitele místního divadla hudby. Skládal výborné texty trampských písniček a zřejmě už psal i některé knihy. Četl a poslouchal jsem asi dvě, které byly dobré a ty se mi líbily, bohužel, teď jsem narazil na tu třetí a tu psal asi v nějakém útlumu, protože v tom ho nepoznávám. Děj nemá logiku, zápletka je stěží uvěřitelná a závěr ..... No comment

seržant Stilwel, stejně jako předtím detektiv Bosch jako vždy funguje perfektně, stejně přesvědčivě a v závěru stejně úspěšně jako ve všech ostatních dílech autora. Je zajímavé, že i nový detektiv si sebou nese, stejně jako Bosch určitou nepřízeň svých nadřízených, stojí mimo službu, je přeložen (asi z trestu) na jiné, odlehlejší pracoviště, ale přesto nakonec klasický happy end.

Ale stojí to za poslech.

už nevím, který v pořadí. Skoro vždycky děj končí úspěšným řešením a buď převelním nebo odchodem detektiva někam jinam. Většinu epizod mám v mnoha tištěných a e-mailových vydáních, teď poslední dobou i mluvených. Jednotlivé díly jsou propracované, kvalitní detektivky, ale teď budu muset najít nějakého jiného autora, protože všeho moc škodí, navíc už jsem ztratil přehled, jak jsou jednotlivé díly za sebou a ztrácím orientaci.

perfektní detektivka s Harry Boschem, myslím v pořadí už asi dvanáctá. Jenom nevím, proč ten Harry je skoro v každé epizodě nějakým způsobem svými nadřízenými poškozován, resp. nedoceněn, ačkoliv jsou jeho výsledky špičkové. Ale možná, že to je v životě detektivů asi obvyklé, našel jsem to i občas v českých detektivkách. Mám tuto knihu i v "Zelené knižnici" , bohužel také ve slovenštině, někdy z osmdesátých let. Doporučuji každému, kdo má rád Cannnellyho a Harry Bosche.

ovšem autor musí vycházet především z faktů a skutečné historie doby, do které svá dobrodružství vkládá a za druhé z logiky děje. Problém je, že když posuzuji romány Jana Bauera (a napsal jich údajně už více než stovku) a Vlastimila Vondrušky, nejsem schopen zjistit, který z obou autorů je ten výraznější, lepší. Hlasoval bych spíš pro pana Vondrušku, u něho je logika příběhu jednoznačná. V daném příběhu je řada nelogických pasáží, kdy pomocník královského soudce jedná naprosto nesmyslně, což nutí autora, aby vkládal později do děje nepochopitelná jednání ostatních figur na scéně, takových scén, kdy se soudce a jeho pomocník dostávají do patové situace a pak jsou zázračně osvobozeni je hlavně v závěru knihy poměrně dost. Mám tyto knih rád, většina knih pana Bauera patří mezi ně, ale kromě Vondrušky dávám přednost spíš panu Jindrovi, Nadě Horákové, Niedlovi a dalším. Tím nechci říci, že se kniha nedá poslouchat, ale některé pasáže jsem četl svému devítiletému pravnukovi a ani ten nebyl vždycky spokojen.

ale historie. Velmi dobře a zajimavě popsaná jednak vláda a následnost 17. a 18. dynastie faraonu před více než dvěma tisíci lety před Kristem, a historie objevu archeologického teamu lorda Carnavorna a pana Cartera začátkem dvacátého stoletív Egyptě. Samozřejmě, mohlo by to být atraktivnější, kdyby autor zmínil tehdejší pověsti o faraonově kletbě (řada lidí s tehdejšího teamu včetně lorda Carnavorna brzy po nálezu hrobu zemřela), povídání o tom, že Carter o nálezu Tutanchamonova hrobu věděl předem atd, ale myslím, že to do popisu dnes už nepatří. Koho podobné věci zajímají, bude spokojen, já byl jak v Údolí králů, tak i v Údolí královen, navštívil jsem v Káhiře museum a tato kniha mě tyto návštěvy dobře připomněla.

snaha napodobit knihy Agathy Christie. Ostatně autorka to otevřeně přiznává a v textu se na Agathu odvolává, resp. na její literární postavy. Zápletka i celý příběh se mi líbil, mohl být asi tak o třetinu kratší, ale jinak dobrý. Trochu mě vadila slovenština, mužský interpret by byl asi pro mé uši lepší, ale to už je věc vkusu.

stejně jako ostatní knihy Naďi Horákové. Je to správná česká detektivka, neobsahuje nadměrné množství mrtvol a děj probíhá tak nějak přiměřeně., česky. Dobře se to poslouchá a zvládnul jsem to nadvakrát. Stojí za přečtení a doporučuji autorku .a a hlavně její historické detektivky. Pozor - nezaměňovat za jinou Horákovou, taky dobrou, ale z jiného prostředí.

pana Saice dlužno pochválit, nicméně příběh trochu ponurý a rozvleklý. Čekal jsem, kdy se objeví v textu ještě vodník a dušičky, ale toho jsem se naštěstí už nedočkal. Nemohu si pomoci, po přečtení první knihy autora "Nalezení" jsem se dal ovlivnit recenzemi a koupil jsem ještě 3 další, jak je tak poslouchám postupně zjišťuji, že jsem se neměl unáhlit. Asi jsem zvyklý na jiný druh detektivek, ale ještě mám před sebou "Mizení" a trochu se ji bojím otevřít.

z konce II.sv.války z česko-německého pohraničí. Dobré vyprávění, postavené na velmi uvěřitelném základě, protože sám podobné případy pamatuji, jenom nechápu jednu věc, totiž proč je do příběhu jaksi zabudován prostředník, mladý detektiv, který se vše postupně dozvídá od skutečného účastníka. Ale budiž, asi to je napínavější, ale zbytečně to komplikuje jinak zajímavý děj. V každém případě se to dá poslouchat, ale přechozí kniha stejného autora (Nalezení) byla lepší.

kterou jsem četl. Z mého hlediska perfektní příběh, výborná zápletka, dobrá interpretace - prostě všechno fajn, ale - příběh se odehrává v několika časových rovinách a tyto roviny se vzájemně proplétají, aniž si člověk dokáže občas uvědomit, ve kterém čase a o jaký příběh se vlastně jedná. To mně trochu při poslechu pletlo. Pokud je kniha psaná, tedy jako e-kniha, dá se text pochopit vizuálně, oddělené odstavce, kapitoly, ale pokud je čtená, chce to hodně pozornosti. Ale jenak výborné čtení, doporučuji.

a asi jsem o mnoho nepřišel. Tím nehci říci, že je kniha špatná. Ale připadla mě tak nějak nastavovaná. Vypůjčený komisař ze Stockholmu na dovolené s místní vyšetřovatelkou už mají několikrát všechno jasné, potom to zase tak úplně jasné není, pak je to zase jinak - u jiného autora by to mělo nějaký spád a v tomto případě jsem přeskočil několik kapitol a stejně jsem z děje nevypadl a úspěšně jsem se dopracoval k předvidatelnému konci. No - třeba se to někomu zalíbí.

Já si prostě neumím dát pozor na to co kupuji. Nenávidím horory a duchařiny všeho druhu a zase jsem jednu koupil. Tuhle knihu jsem dokázal dočíst jenom s vypětím všech sil, říkal jsem si, že když už jsem to jednou začal, tak to musím dočíst. Začátek byl ještě docela únosný, nic moc, rozvlášné, ale ještě to šlo. Ale tak od poloviny , hlavně s těmi duchy dětí v domě, kenotafem na hřbitově a ten konec, brrrr, ještě teď se mi ježí chlupy na hřbetě. Škoda peněz, ale třeba se to někomu může líbit.

nebo potřetí ? Nevím, ale je to sága podle mého gusta. Hodně mě to připomíná "Dědictví otců" a další návazné díly od R.Merleho, Sagu rodu Forsythů atd až na to, že od Merleho se vše opírá o reálný základ francouzských dějin, kdežto v daném případě se jedná o čistou fikci. Ale to nevadí, je to výborné čtení, už mám rozečtený další díl a vřele doporučuji.

Už dlouho jsem nečetl (neposlouchal) tak dobře napsanou knihu, resp. seriál. Pan Archer skutečně umí, mohu ho zařadit mezi své nejoblíbenější autory, jako je Merle, Sansom, Vondruška. Je ovšem nutné, aby si jedotlivé epizody četl bez větších přestávek, aby neztratil v ději kontinuitu, protože děj se odvíjí v několika rovinách a při toše nepozornosti by se mohl člověk ztratit. Rozhodně doporučuji. Jenom teď potřebuji rychle najít další pokračování.

kterou jsem udělal, když jsem koupil najednou oba díly postholmesovských povídek. Nenapadlo mě, že jde o povídky současných českých autorů, resp. o povídky, které byly již publikovány v různých časopisech a v rozhlase jako draamatizace a kde si povídají Holmes a Watson již v současné době, kdy sami uvádějí, že je jim 140 let. Samy povídky nejsou špatné a pokud je čtenář odborně zdatný a zajímá ho biologie, entomologie a včelařství, určitě se mu zalíbí, ale sir Artur Conan Doyle by musel jednotlivé autory určitě žaloval.

že jsem tuto sbírku dramatizací postholmesovských povídek koupil. Jednak tyto povídky vycházely postupně v různých tiskovinách a v rozhlase, takže jsem je prakticky všechny znal, mimo to mám pocit, že některé z nich připisujete jiným autorům, mám dojem, že alespoň jednu napsal Ilja Hurník, o těch houslích, ale nevím to jistě. S paanem Doylem ty povídky nemají nic společného a věřím, že kdyby byl dneska naživu, asi by se bránil. Ovšem nic proti dramatizaci a interpretaci.

S autorem a jeho články skoro ve všem souhlasím, ovšem, ovšem jak říkal major Terazky, "čo bolo, to bolo" dnes se doba a vývoj u nás posunul poněkud dál a řekl bych, že je o hodně horší, než býval za časů pana Doležala. Protože jsem dnes o trochu starší, než byl autor v době, kdy knihu publikoval, vidím to docela černě, zvlášť ve světle současných událostí. Dum spiro, spero. Co jiného zbývá.

Kniha mě zpočátku docela mátla, protože název zní trochu divně, Ovšem koupil jsem ji, protože pan Connelly je jeden z mých oblíbených autorů a s několika přestávkami jsem ji celou doposlouchal. Mám doma, ať již v tištěném textu, v e-knihách ateď nakonec jako audio snad všechno, co autor v češtině vydal a serie s Harry Boschem je snad z toho nejdelší, perfektní detektivky, jenom mě vadí, že Harry Bosch je skoro v každé knize nějak proskribovaný, vedení mu ubližuje a on musí skoro vždy nejenom hledat zločince, ale současně i bojovat s nepochopením svých nadřízených. No budiž, ale stejně jsou to pěkné a čtivé knihy.

Mám všechny knihy co Grisham napsal, vesměs s právnickou tematikou. Bohužel - tahle je z nich podle mého názoru nejslabší. Příliš mnoho omáčky, vše se soustřeďuje spíš na popis prostředí a povídání, samotná podstata příběhu, vražda, zpočátku spíš vykonstruovaná, je spíš záminkou a vlastní příběh se rozbíhá až ve druhé části, kde kniha dostává větší spád. Měl jsem co dělat, abych vše doposlouchal. Škoda.

Knihy od Grishama jsem četl skoro všechny. Nejprve ty, co vyšly tisakem, potom to co mám v E-knihách a teď i to málo, co vyšlo v Audiolibrix. Čas odpouštět je další ze skvělých právnických, nechce se mi říci detektivek, protože ony to vlastně detektivky nejsou. Detektivky píše třeba Gardner, ale tohle je něco úplně jiného. I když jsem tuhle knihu četl, v audio je to něco úplně jiného, včera večer jsem to musel prodloužit a poslouchal jsem skoro celou noc, protože probíhal závěrečný den procesu a musel jsem to prostě dokončit, i kdyř jsem věděl jak to dopadne. Tohle si prostě musíte poslechnout, pokud míte rádi kvalitní knihy.

píše dobře, někde jsem četl, že sám je to vysloužilý policajt, takže má asi vlastní zkušenosti z praxe. Ovšem pokud v této knize popisuje nebo dokonce staví na vlastních zkušenostech, tak pomoz pánbůh, potom už se ničemu nedivím. Kniha je plná akce, těsně před koncem jsem začal pochybovat i o hlavním hrdinovi a jeho kamarádech, ale nakonec nečekaný happyend. Dobře se to poslouchá a určitě se nebudete nudit. Opět zbytečně dlouhé hudební pasáže.

Kniha je, tak jako vždycky u Goffy perfektní, ale myslím, že tady to autor až trochu přehnal. Dostal hrdinu svého příběhu až do takového konce, kdy už nevěděl sám, jak děj rozumně uzavřít, takže aby závěr bylo možno nějak kladně uzavřít, musel se uchýlit v řeckých tragediích často používanému deus ex machina. Páter Knox by ovšem spokojen nebyl, ovšem dnešní čtenář to vezme, bohové dnes sice v praktickém životě nevystupují, ale v detektivce se to snese. Ale je to dobré čtení, užil jsem si,

čtu rád a mám je snad všechny. Teď jsem právě doposlouchal dvě těsně za sebou a trochu se mi plete jejich obsah. V první polovině je děj rozvláčný a spíš popisný, skutečná detektivka začíná až později a katarze příběhu skoro až na samý závěr. Ovšem děj mě udržel u poslechu prakticky celý den, sluchátka jsem měl na krku až do večera, do úplného závěru. Je to dobré čtení, uvidíte. Jenom hudební pasáže jsou příliš dlouhé a ruší při poslechu.

Už dlouho jsem o Boschovi neslyšel, mám skoro všechno, co o něm autor napsal, ale po přečtení několika epizod se mně tato postava přestala líbit, protože skoro vždycky vystupoval, i přes nesporné úspěchy, jako detektiv, který je pronásledovaný svými nadřízenými, překládaný z místa na místo, aby nepřekážel (skoro jako Erika Fosterová). V daném případě pátrá původně po případu let starém, donucen řešit aktuální případ v zájmu VIP, nerad a s nechutí avšak úspěšně s překvapivými konci na pokračování. Hodně napínavé, dobře se poslouchá, pro silné nervy až do posledního konce.

já si na horory a duchařiny všeho druhu příliš nepotrpím a i když jsem vydržel až do konce, nějak si to neumím dát dohromady alespoň logicky. Ovšem když jsem tak hledal alespoň nějakou analogii a uvědomil jsem si v jaké době žiju, pak si poslechnu pár projevů, které tak slyším v TV nebo v rozhlase, oni ty duchové a příšery zase nejsou tak vymyšlené a daleko od nás. Ale další podobnou knihu již nekoupím, ono stačí skutečně to, co je kolem nás.

kniha, kde se nevraždí, nekrade a neprohání se smečka loupežníků a detektivů. Docela jsem si při poslechu odpočinul, poučil jsem se v oblasti, o které jsem zatím příliš nevěděl, totiž o začátcích impresionismu, i když, ani po přečtení celé knihy dodnes nevím, zda autor vychází ze skutečnosti, nebo zda je závěr pouze fabulací. Ale ať už je to jakkoliv, stojí to za poslech.

Erika po páté v řadě a stále se dá poslouchat. Dobrá i když trochu složiějsí klasika s překvapivým koncem. Stojí za poslouchání a mohu doporučit. Trochu mě zarazil závěr, který je pro detektivky poněkud atypický, ale svým způsobem to má svoji logiku, i když bych to v ději nehledal, ale budiž.

zatím co já měl velký problém tuto knihu doposlouchat a několikrát jsem toho musel nechat. Kniha jako příběh a interpretací je v pořádku, je to zajímavé a dobře se to poslouchá, ovšem je to ryzí sadismus a pokud si v tom někdo libuje, bude nadšený. Já ovšem ne. Ale nakonec, každá kniha si najde svého čtenáře...

patří poslední pár dnů mezi mé oblíbené autory, společně s Vondruškou a Niedlem. V Audiotéce jsem vyposlechl Křivoklátské strašidlo, teď království a stáhnul jsem si pro jistotu ještě dalšá 4 epizody stejné serie a myslím, že mě to tak na týden vystačí. Dobře se to poslouchá, výborný interpret a zajímavý příběh. Jenom ty dvě časové roviny trochu ruší.

z počátku pomalý rozjezd, ale postupně větší spád až na zcela překvapivý závěr. Dobře vystavěná detektivka, i když soukromé detektivy ve hře nemám rád.

se v detektivkách často neobjevuje, v knihách pana Eidlera také nejde jenom o detektivku, ale v celkem přijatelné míře se kniha vrací i do válečných let a námět vychází z osudů židů a jejich poválečných osudů v Praze. Bohatý slovník výrazů jidiš patří k zajímavostem těchto detektivek, kterých autor napsal již nejméně 5 a všechny jsou dobré a zajímavé.

Myslím, že je možná lepší než Vlastimil Vondruška, náměty jeho knih jsou podstatně širší a rozmanitější, od středověku až po současnost. Bastard je (možná) začátkem další skvělé serie a už se nemohu doškat dalšího dílu. Skvělé, mohu jen doporučit.

příběh šefinspektora Aldroida a všechny jsou zajímavé a dobře se poslouchají. I když - po pravdě řečeno * tenhle příběh je zpočátku hodně rozvleklý a tešprve v poslední třetině dostane větší spád. Ale dobře podáno, skvělým interpretem, i když samotný příbeh je poněkud slabší. Myslím, že to za poslech rozhodně stojí a mohu jen doporučit.

Problém ovšem je, že tohle pouze první část ze sedmidílné serie. Obávám se, že budu muset nakopit postupně všech sedm dílů, abych si to poslechl celé a zřejmě to bude chvíli trvat, protože to bude pro mne jako pro 83 letého důchodce dost peněz. Ale co. Rozhodně doporučuji.

To není překlep, tak to autor myslel a v přeneseném slova smyslu také ve své knize vypráví. Je to fantasticky napsané a poslech mě stál dvě noci a den. Archer je jako vždy vynikající a vřele doporučuji, i když není žádná detektivka.

Nevím, jestli Brdečka, který napsal recenzovanou knihu a Brdečka, který psal scénáře pro divadlo a film jsou jeden a tentýž člověk,. První divadlo se stejným názvem jsem viděl v Liberci v roce 1964, v hlavní roli snad Peterka, ale ten nebyl důležitý, nejlepší byl Hora - Jiří Cízler, paní Fialová jako Pěnice a stále vzpomínám na nádhernou píseň "Když v báru houstne dým. O rok či dva se hra dostala do Prahy, v divadle D34, kde Horáce hrál pan Kopecký, ale to už nebylo ono. (nebo to bylo na Fidlovčce ?)

Tahle kniha je něco úplnš jiného, chybělo mi tam stěžejní heslo :"Padouch nebo hrdina - všichni jedna rodina" (nebo to tam bylo a já to přeslechl ?) Nevím. Prostě - kdo viděl divadlo nebo film, bude z této knihy hodně zklamán.

ale velmi zajímavá kniha, postavená na celkem reálných základech. Velmi dobře se poslouchá, výborný interpret/ka a překvapivý závěr. Mohu jen doporučit

Ta první povídka je zbytečně dlouhá a zpočátku trochu nudná, později dostává spád. Nejprve jsem nechtěl ani doposlouchat, ale závěr už byl jak má být. Ta druhá část je OK

Knihu jsem četl a poslouchal několikrát, jednou tištěnou, potom E-knihu, nyní audioverzi a nakonec jako filn s panem Suchetem. Tištěná verze a E-kniha jsou stejné, audiokniha se v textu od předchozích mírně liší a filmová verze je stručnější a mírně upravená, ovšem všechny verze jsou vynikající. Kdo nezná nic od Agathy, dělá chybu.

Mám rád historické detektivky a nevím, kdo s tím začal, ale ve většině těch nejčtenějších je vždy ten hlavní detektiv - např. Oldřich z Chlumu, Lukáš Štrobl a potom ten druhý, Ota ze Zástřizlí a v tom to případě císařský rada Štrobl. Něco jako Sherlock Holmes a doktor Watson. Všechno obaleno historickým prostředím, někdy dobře, někdy dost chatrně. Tady se písař moc nevyznamenal, motiv jsem moc nepochopil, spojující horoskopy nedávají moc smysl, ale budiž. dočetl jsem, sice s přestávkami, ale OK, číst se to dá.

Četl jsem jako E-knihu a koupil i jako audioknihu. Mám od autora již několik knih a osvědčilo se mi porovnávat tištěný a čtený text V tom tištěném (E kniha) se mohu občas vrátit, když se dostanu k místu, které jsem předtím nepostřehl, což u čteného textu nejde tak snadno, ale v každém případě to stojí zato. Doporučuji. Zápletka je výborná a do poslední chvíle není jasné, jak to ten vrah vlastně provedl. Ovšem za socialismu by tato kniha určitě nevyšla.

Jaromír Jindra patří mezi několik autorů, kteří píší historické romány z českých dějin. Nejde o historické detektivky, ale spíš o společenské romány a když jsem slyšel začátek této knihy interpretovaný panem Valentou, musel jsem se podívat na anotaci, zda nejde o pohádku pro děti. Ale potom jsem si zvyknul a ke konci už mě to nevadilo. Pokud mám srovnávat např. s panem Prokopem, Vondruškou či Baurem, je to zcela jiný styl a má to k pohádce hodně blízko, ale poslouchat se to dá.

Příběh je to zajímavý, dobře propracovaný, jenom s tou zápletkou je to trochu divné. Já nemám rád detektivky, kde se děj vypráví z obou konců zároveň. Buď sleduji detektiva, jak postupuje při řešení problému, nebo vyprávím o tom, jak ten loupežník detektivům utíká, ale tady se to popisuje z obou stran zároveň. A to se mi nelíbí, ale třeba to má někdo rád.

Mám je všechny co byly vydány, a to jak e-knihy, tak audio. Je zajímavé porovnat tištěný text (e-knihy) a ten mluvený, každá ta pohádka se jinak vnímá. Rád se k nim vracím, zápletka je vždy dobře propracovaná, dobrý interpret, prostě mohu doporučit nejenom tuto knihu, ale skoro všechno, co tento autor napsal.

o zacházení s financemi. Bohužel , většina věcí se nedá plně využít, protože vychází z amerického práva, na druhé straně některé zásady a pravidla platí obecně. Rozhodně stojí za poslech a podle mých zkušeností z mé praxe se mi řada podnětů docela vyplatila ( i když jsem v té době knihu neznal).

Tohle jsou dějiny 30 let poslední etapy postsocialistické republiky v českém provedení. Myslím, že velmi podobné aféry a kauzy byly i předtím, jenom se o nich nesmělo mluvit, ostatně pár jich pamatuji i ze šedesátých a sedmdesátých let, ale tato kniha co já vím poprvé zcela otevřeně a dokonce v řadě případů i otevřeně, s uvedenými jmény jednotlivých protagonistů uvádí "padni komu padni" i vrcholné funkcionáře politických stran, úřadů, nemocnic, resp všech, kteří se nějak umazali a o nich se nějaký ten skandál objevil, Tuto knihu doporučuji všem, kdo se chtěji lépe orientovat v politice a životě posledních let a hlavně si ji poslechnout pravidelně vždy alespoň měsíc před každými volbami. Znovu opakuji - nejde o detektivku, ale o učebnici a historii.

než obvykle, silný příběh, výborný interpret, také jako obvykle, snad trochu rozvleklé a moc dlouhé. Hodně akční. Četl nebo poslouchal jsem zatím všechny epizody nebo díly, tohle je takový průměr.

patří mezi autory historický románů, které rád čtu. Má trochu jiný styl a v některých momentech je to tak červená knihovna, ale dá se to vydržet, i když na Vondrušku nebo Bauera to nemá, ale pořád to má úroveň. Hledal jsem tu ale první díl - Válka královen - a nenašel, bohužel, i když už jako audio vyšel, tak doufám, že ho tu co nejdříve najdu.

dobrého pátera Knoxe patrně dostala na frak, ale jinak příběh i celé vyprávění má spád, sice jsem se občas ztratil, ale zatím jde o jednu z nejlepších knih paní Černucké. Mohu doporučit.

spíše tradiční, Christie, Sayersová atd, ale v tomto případě jde spíš o romanticko prsychologickou duchařinu, kde si duch oběti povídá občas se svoji matkou v kuchyni a komentuje děj, prostě nevím kam to zařadit, ale dočetl jsem to hlavně proto, kam až se to může dostat. Nevím, jak to nazvat, sci fi to není.Brrrr

románů, bez ohledu na hvězdné obsazení nemám rád. Knihy pana Kožíka rád mám, ale v tomto případě je děj hodně nepřehledný, rozkouskovaný a prostě se mi to nelíbí. Osobně bych to nemohl doporučit, protože těm kdo neznají historické pozadí panování Jiřího z Poděbrad, to moc nedá. Zájemcům o tomto téma doporučuji Erbena, ten je podstatně záživnějsí.

Dobře napsané příběhy, první až příliš rozvleklý, spíš společenský román než detektivka, ale budiž. Druhá povídka je lépe zpracovaná, možná hodně psychologie, ale v obou skvělá interpretace textu, poněkud překvapivý závěr a očekávaný happy end.

Za poslech to stojí, uvidíme, jaká budou pokračování.

si patrně vybírám stejně zaměřené knihy, takže mám pocit, že se všude objevují serioví vrazi a každý autor soutěží, kde bude víc obětí. Nic proti tematu a autorovi. Zpracováno perfektně, postavy jsou dobře vykreslené, ale jednak je jich až moc, a pokud člověk neposlouchá knihu v jednom záběru, začínají se mu postavy trochu plést. A poslouchat v jednom kuse nejde. Takže, kdo si potrpí na seriové vraždy, tak do toho.

Tuhle knihu jsem nejdříve četl jako E-knihu a teď jsem ji znovu poslouchal. A znovu potvrzuji, audio je podstatně lepší, kniha daleko srozumitelnější a jediný problém je v nedostatku času, aby člověk mohl poslouchat vyprávěný děj vcelku. Hlavní hrdinka je - ostatně jako vždy - sice výborný detektiv, ale trochu na indexu u svých nadřízených, ovšem nakonec , jako vždy zvítězí a kniha končí úspěšně. Dobře se to čte i poslouchá, doporučuji.

Ten výraz chápu tak, že když autor přivedl svoji postavu někam, odkud ji za normálních okolností nemůže dostat a neví jak dál, objeví se nečekaný zlom, a jede se dál na černém koni okolo bílých skal. Kniha se mi líbí, autorka se hodně blíží tomu nejlepšímu, co dosud napsala, jenom ta záměna osob v závěru knihy mě trochu vyděsila. Ale kniha je skvělá, interpret taky. Doporučuji

Pravděpodobně proto, že jsem neslyšel první dva díly. Navíc kniha sleduje několik linií děje, ve hře je spousta osob a pokud člověk nezná předchozí události, moc se v tom nevyzná. Výborný je interpret, ale samotný příběh vidím jako hrozně zamotaný, složitý a moc se mi nelíbí. Myslím, že by u těchto serii by mělo být vždy uvedeno, jak jdou jednotlivé díly po sobě.

Tato kniha by měla být přidávána ve zkrácené podobě jako vyvětlivky ke každému historickému románu nejenom pana Vondrušky, ale i Bauera, Scarowa a řady dalších autorů. Vyjasňuje totiž mnoho pojmů, které , zasazených do konkretního děje může čtenář chápat zcela jinak, než by odpovídalo současnosti. Doporučuji , i když vím, že jako celek je to obtížné čtení (poslech).

Hodně to připomína Toulky českou minulostí na menším prostoru a doufám, že bude následovat i další pokračování. I když je mi 83 let, řadu věcí z počátků české republiky tady dodnes chybí a některé osobnosti které měly významnou úlohu na její vznik jsou dnes už zapomenuty. Autorům doporučuji pokračovat a dotáhnout např. historii družstva Cíl, uhelné aféry atd.

K poslouchání je to dobré, pokud člověk jenom poslouchá a nemyslí. Příběh je postaven především na důvěře posluchačů, kteří věří na duchy, na neobyčejné náhody (všichni se znají a většinou jsou příbuzní) ti hodní jsou postupně zlí, mrtví oživne a je podruhé zavražděn, no prostě poslouchat, nehledat v příběhu logiku a pak je napínavá pohádka. Kdo si na to potrpí, určitě si počte.

Abych mohl posuzovat tuto knihu, musel bych se jmenovat Karel Klosterman nebo nějaK tak. Nejedná se o román, ale spíš o rozsáhlou studii a tom, jak se na Šumavě žilo po celá staletí. Možná jsem přehlédl národnostní hlediska, soužití Němců a Čechů, ale chápu, že do podobné studie tyto otázky moc nepatří. Z mého hlediska perfektní a zajímavé, pokud ovšem hledáte historky o Lomikarovi nebo Kríli Šumavy, budete zklamáni.

Nic jsem zatím od tohoto autora neslyšel a tak mě tato kniha docela překvapila. Hlavně ta kombinace detektiva, pečujícího o tři malé děti a současně tvrdě nasazeného v náročném pátrání. Zajímavá zápletka překvapivě vrcholící (nějak jsem nepochopil snad) smrtí jednoho či dvou zločinců a závěrečný šťastný konec - detektiv a jeho děti šťastně přežily. No - je to napínavé, dobře se to poslouchá a mohu to doporučit k nenáročnému čtení.

Mám všechno, pokud vím, co pan Vondruška napsal a jediné, co se mi nelíbí, je Fiorela a její příběhy. Dědictví templářů je krok na nejistou půdu, protože se děj odehrává paralelně ve dvou světech, sice výborně propracovaných, ale jde vlastně o dvě detektivky dějově nezávislé. Dobře se to čte, je to dobré, ale Oldřich z Chlumu a Ota ze Zástřizlí to není.

Tohle je už čtvrtá kniha od Chrise Cartera. Skvěle propracovaný a živý děj, akční a napínavý průběh, ale ve všech knihách, které jsem zatím četl (Noční lovec, scochař smrti, Dvojitý kříž) se promítá tvrdý sadismus, kde autor popisuje dopodrobna detaily, jak byly zavražděny jednotlivé oběti. Tedy čtení pro silné nervy. Kniha je čtivá a ke čtení doporučuji, ale bojím se otevřít některou další.

Kdysi dávno vycházela ve "Slovenské knižnici" serie vynikajících detektivek a to nejenom slovenských autorů. Mají zelenou vazbu, mám je všechny a tato audiokniha se může směle zařadit mezi ně. Skvělá zápletka, dobrý interpret, příběh plný napětí - poslechnuto v jednom tahu - spát jsem šel až ve třiráno. Pokud vám nevadí k poslechu slovenština, Dominik Dán je ten pravý autor.

Tuto knihu jsem poslouchal jen po malých dávkách dlouhých 14 dnů. Je to obtížné čtení a ve svém věku se k ní jen nerad vracím. Je to podobné jako trjodílný Sudetský dům a několik podobných námětů z poslední doby a některé pasáže se mně přímo dotýkají.

Četl nebo poslouchal jsem všechno, co u nás od Františka Niedla vyšlo. Fascinuje mě široký záběr jeho námětů a příběhů, od středověku, od Václava IV. Jana Lucemburského a rytířů templářského a později Johanitského řádu až po Michala Dalberta v tomto románu - všechno perfektním jazykem, skvělou, dobře propracovanou zápletkou až po výborného interpreta.

Čekal jsem od toho víc. Nedávno běžel v TV seriál na podobný námět, taky za moc nestál, ale čekal jsem, že v audio provedení se podaří alespoň něco podobného vylepšit. Jsou k přečtení lepší knihy a např. komisař Pobuda (Slavíček) patří do stejného období, vrchní inspektor Bubník je dokonce skutečá postava kriminálky, Škoda, ale tohle neberu. Prostě nuda.

Po dlouhé době nacházím ve výběru pohromadě staré známé z Hovorů H. Většinou jsem je viděl v televizi ještě v 80. letech, ale i po těch nejméně 30 letech jsem je rád poslechl znovu. Horníček, Sovák, Werich jsou postavy, na které si vždycky rád vzpomenu a je škoda, že ta dnešní mladá generace už na ně pomalu zapomíná. Stále výborné - jen škoda, že chybí i video.

Knihy tohoto autora mám rád a mám všec hny, co u nás vyšly. Bohužel, některé pouze tištěné, něco jako E-knihy, audio poměrně málo. Ale všechny stojí zato. Vesměs z právnického prostředí, které je v USA asi hodně odlišné od našich poměrů. V daném případě je první část dost rozvleklá, ale posléze se děj podstatně zrychluje, dostaně spád, i když je závěr poměrně překvapivý . No - ale to se někdy stává. V každém případě Grisham patří mezi nejlepší autory. Příště zkuste třeba Případ Pelikán.

Ve svém oboru a jako romanopisec děl na historickém pozadí nemá u nás v poslední době pan Vondruška konkurenta. Mám všechno, co v posledních desti letech napsal a vždycky je to výborné, námět a příběh dobře propracovaný a v řadě případů jsem se i docela poučil z neznámých koutů českých dějin. Skvělý je i interpret a pokud si chcete poslechnout dobrou historickou detektivku - máte možnost.

kam to zařadit, protože časově je to hodně mimo. Kniha je vtipná, i když autor si STB a KSČ představuje trochu jak Hurvínek válku, ale jinak jsem se dobře bavil. Časově by ovšem děj a kniha patřila na začátek a ne jako poslední publikovaný román, postavy se prolínají mezi sebou, Husák a Švarcenberk se patrně nikdy nepotkali, ale aspoň je legrace. Ale jo, doporučuji.

Poměrně málo známé prostředí, mnoho neznámých pojmů, hrozně ukecané a zápletka tak za 3-. Měl jsem co dělat, abych to doposlouchal. Jediné, co je na knize hezké je titulní stránka, jinak škoda peněz.

co si o té knize myslet. Jednak by bylo potřeba přidat, alespoň vevysvětlivkách vydavatele alespoň odstavec o změnách mapy po 1.světové válce, protože v daném případě je Kladsko území Pruska, tedy Německa, dnešní Polsko a ti mladší nechápou, Vroclav je řízena z Berlína, jednak je ten děj hrozně nepřehledný, neuvěřitelný počet vražd s nejasnými motivy a závěrem prorocké vize, psané z dnešního hlediska.... Prostě, nelíbilo se mi to, i když je to dobře zpracováno a interpret je OK.

Na rozdíl od předchozích Doteků jsou zdejší povídky hodně slabší. Možná, že to poslouchám v řadě za sebou, takže mi to splývá dohromady, ale mám dojem, že tady se autor už trochu vyčerpal, ale možná, že je to jenom můj dojem. Některé části za poslech stojí, ale tu poslední písničku jsem přeskočil.

Detektvní povídky, u kterých autor nechává posluchače, aby si závěr domyslel sám. Zajímavé a neotřelé. Dobře se to poslouchá a patrně jde o některé skutečné příběhy. Mám tady těch "Doteků" několik a všechny stojí za poslech. Doporučuji.

V dnešní době jsou rytířské romány s dobrým koncem perfektním zakončením každého dne. V daném případě mám pouze jeden problém, nevím, kolikátým dílem v řadě je přečtená kniha, která popisuje boje rytíře (a templáře,později Johanity) Wolframa Katzingera po Čechách a okolí. Kniha navazuje na díly předchozí a zřejmě i budoucí, ty předchozí jsem četl, na ty další se těším. Kniha (pardon, já vím, že jde o audio) je zasazena do historického rámce vlády krále Jana Lucemburského a je srovnatelná s romány pana Vondrušky, Bauera. Čte se jedním dechem, musím hlídat, aby nedošla baterie. Skvělý interpret, mohu jenom doporučit.

výborně napsané historie. Nechci prozrazovat děj, takže jenom o autorovi a hlavní postavě. Tentokrát si František Niedl zvolil historickou postavu , která se stala historií, mumie se dodnes nachází v Brně a stojí za podívání (tohle nevím přesně, byl jsem tam před 30 lety). Zasáhl i do českých dějin, stejně jako generál Laudon, o kterém je v knize rovněž zmínka. Jako všechny Niedlovy knihy a předchozí dva díly stojí za přečtení a dozvíte se v ní hodně zajímavého, zvlášt, když máte rádi historii (jako já).

Pokud vás neodradí první odstavec textu, překousněte to a poslouchejte. A poslouchejte a přemýšlejte, abyste pochopili, čím se liší mentalita a charakter lidí, vyrůstajících v různých zemích a v různém prostředí a jak velký vliv dokáže mít výchova a náboženská i ideologická indoktrinace na děti a mladé lidi. Hodně vydržím, zažil jsem tři odlišné režimy, četl jsem Babela, Suvorova, ba i Jeden den Ivana Denisoviče, Doktora Živaga - ale tahle kniha, navíc ve vynikajícím podání interpretky s vámi zatřese. Vřele doporučuji každému, kdo má dostatečně silné nervy. Ale - jak to říkal ten pán, kterého nechci jmenovat, ale jehož odznak jsem na vojně povinně také získal: "Lidé bděte".

Tuhle knihu by si měli důkladně přečíst a hlavně zapamatovat všichni. Ti, kteří to prožili i ti, kdož mají pocit, že je to "jenom"historie. Dotyky zla, které autor vybral v podstatě ukazují, jak vznikaly podminky pro zrod druhé světové války a co se dělo, když skončila. A pokud se podíváte dnes okolo sebe.... kdysi řekl někdo moudrý, že každá událost se za určitých okolností může opakovat dvakrát, jednou jako tragedie a podruhé jako fraška. I když to, co se děje v současné době, to nutně nemusí dopadnout jako fraška. Někdy jsem rád, že je mi těch 80+, ale co moje děti ?

Kniha se dobře poslouchá, jenom si nejsem jist, zda jde o dvě spojené detektivky nebo vyprávění o práci detektivů a společenský román. Je tam až příliš detailů ze života a jako chemik oceňuji i podrobný popis laboratorních technik, ale nějak se to táhne a drobí... Nicméně je to pěkné vyprávění o pravděpodobně skutečných případech a doporučuji k poslechu těm, kdo mají čas.

event. podobné knihy červené knihovny. Popelka Bilianová by měla radost. Nerad bych se autorky dotkl, ale podle námětů bych si představoval alespoň něco blíže skutečnosti, tak jak to ve svých románech podávají např. Jindra, Prokop, Kožik. Ale věřím, že i toto zpracování této pro Čechy závažné předbelohorské doby si najde své čtenáře.

Znám autora Zdenka Šmída a Jana Šmída a oba píši dobře a oba se dají číst. Dokonce jsou oba ve svém žánru vynikající. Ovšem tuto knihu psal nějaký nový a jiný Zdeněk Šmíd. Kniha je dobrá, dobře napsaná historie, vynikající jazyk, perfektní čeština, námětem připomíná "Zdivočelou zemi" , doplněnou o předchozí historickou část. Nedá se číst najednou, chce to jednotlivé pasáže vstřebat, promýšlet, zvlášť pro mne, který si většinu popisované doby pamatuje, nikoliv snad z Krušných hor či ze Šumavy, ale Orlické hory byly ve své době velmi podobné. Knihu moc a moc doporučuji, ale nehledejte v tom lehký žánr.

Vyslechl jsem poslední z publikovných blogů. Na rozdíl od předchozích je tento zaměřen spíš na vysvětlování některých tradici a a zvyklostí, už to není cestopis, ale o tom, co a jak je a není. Ty předchozí se mě zdály lepší, ale za přečtení stojí i tento, alespoň pro ty, kdo se chtějí do Číny podívat. Já už tam byl několikrát, v různých časových odstupech, vidě+l jsem, jak se Čína mění, akorát tam na Náměstí nebeského klidu (nebo nevím, jak se to dnes jmenuje) stále visí obrovský Maův portret a pokud jsem viděl, snad tam má i nové mausoleum.

Kdybych nečetl jiné Goffovy knihy, tuhle bych nedočetl. Základní motiv je dobrý, jazyk i interpretace výborná, ale zpracování a návaznost děje, přeskakování v čase až k nesrozumitelnosti. I když mám autrovy knihy rád a považuji ho za výborného autora, tak tuhle knihu doporučuji jen pro silné nervy s nekonečnou trpělivostí.

Při poslouchání této knihy jsem měl pocit, že jsem na chvíli o 60 let mladší. To co píše autor jsem velmi podobně prožil sám při ZVS u silničního vojska. Zážitky i postavy obdobné, zkušenosti stejné, děj jenom o pár let dříve, protože já vojnu končil v roce 1965. Ovšem tyto vzpomínky nelze srovnávat se Švandrlíkem, přece jenom je v tom něco trochu víc, není to jenom sranda, ona ani v těch Baronech moc není, ale je v tom hodně trpkosti a - já nevím, ale prostě mě to vzalo. Rozhodně doporušuji k poslechu jak těm starším, kteří to zažili, třeba i na jiné úrovní, tak těm mladším, kteří to mohou brát už jenom jako pohádku. Ale věřte, že žádná pohádka to není. JInak toho pití je tam zbytečně moc, i při tehdejší ceně piva by to vojín nezaplatil, měl jsem první rok služné asi 80 korun.

Tohle jsem koupil vlastně omylem. Hodně omylem, protože je pro mladé, je mi 83 let a já se zaměřil na autora, kterého znám jako politického komentátora. Těm mladým celý soubor esejů tohoto typu asi něco říká (mě by taky říkal, kdyby mě bylo tak o 50 let méně), ale dneska si z toho prostě nevyberu. Sorry.

Hodnocení jsem napsal v předchozích kapitolách. Nevím proč je tato audiokniha rozdělena asi do 8 kapitol, když v podstatě tvoří jeden celek. Všechny části - blogy jsou kompaktní a stojí za poslech, na některá místa bych se rád také podíval, naposledy jsem se jel podívat na terakotovou armádu, ale je tam pořád na co se dívat, autor např. neuvádí hrobky dynastie Ming, ty také nebyly za kulturní revoluce zničeny a jsou/byly stále přístupné, prostě kterýkoliv z blogů vás donutí přemýšlet o cestě do Číny.

Jde o kompletní cestopis autora po Číně, cestopis autentický a dost ojedinělý. Omylem jsem ho přirovnával s textem pana Etzlera, ale není to možné, protože Etzler je novinář a zajímají ho jiné věci a na vše se dívá jiným prizmatem. Všechny epizody autora jsou výborné a doporučuji každému k přečtení. Autorovi doporučuji, aby si přečetl knihy Lámy Yongdena a moje nejoblíbenější čísnká kniha se jmenuje "Malý Fu", která popisuje období konce vlády poslední čínské císařovny - pro srovnání .

z textu, patří autor mezi lidi, kterým se líbí čínská kultura natolik, že ji věnoval celý život. Mě sice rodina tvrdí, že jsem reinkarnací také nějakého číňana, protože mám plný byt čínských obrazů, sbírám čínské čaje a pronásleduje mě TEMU (to je docela návykové), ale abych se kvůli tomu nauřil čínsky.... No ale - myslím, že jsem udělal chybu, když jsem napsal recenzi už na jednu nebo dvě epizody tohoto bloku. Až nyní, když už jsem vyslechl čtvrté a poslouchám páté vyprávění cest po Číně jsem pochopil, že jde o audiocestopis jako celek, který se musí posuzovat jako celek, nikoliv každá jeho část. Jenom nerozumím jedné věci. Pokud člověk absolvuje zájezd po Číně, vždy musí mít sebou v první řadě čínského průvodce, a to průvodce řádně schváleného a prověřeného a teprve potom s ním může jezdit ten druhý, český. Jednou se nám stalo, že se v místní cestovce spletli, poslali nesprávného muže a my jsme pak museli asi 2 hodiny čekat, než přijel na výměnu ten pravý. Možná, že to platí jenom u organisovaných zájezdů, a pro individuální turistiku je to jinak, ale nevím, už jenom ty kontroly pasů na nádrraží..... Tím nechci nic zpochybňovat, ale je pravděpodobné, že se některé věci do cestopisu neuvádí. Ale v každém případě - kniha, resp. všechny dosud čtené episody jsou velmi zajímavé, pojednávají o místech, kam se běžný turista prakticky nemůže dostat a rozhodně stojí za poslech.

se dějepis učil jenom podle historických románů, nestačili bychom se divit. Ale to docela prima, když se takto zdálky expost dozvídáme o tom, jaký vztah měl král Jan ke svému synu Karlovi a k Jindřichu z Lipé - co autor, to jiný pohled. Mám rád autory, kteří píší historické romány, opřené alespoň částečně o skutečné události. Někdy se to povede více, někdy lépe. V daném případě je to skutečně spíše román, ale dobře podaný s dobrým interpretem, takže 4 až 5 hvězdiček. Kdo ale hledá trochu více té detektivky, doporučuji spíš Vondrušku, Bauera, případně Hrdličku.

Bryndza píše dobře, napínavě a každá jeho kniha je trhák, který se poslouchá nebo čte jedním dechem. Ovšem i ti nejlepší autoři detektivek nebo thrilerů si vystačí s jednou nebo dvěma vraždami/na knihu, v daném případě jsem jich napočítal 4 až 5. Zápletka je výborná, ale chvílema mě to nutilo přerušit a odložit sluchátka a chvíli číst něco jiného, protože to bylo na mne trochu moc. Trochu mě zarazila vsuvka z říše sci-fi o zjevení matky hlavní hrdinky, ale naštěstí pouze okamžik a dál to autor nerozváděl. To mě trochu vzalo. Ale kdo má rád knihy, které mají spád a kde se něco děje, mohu jen doporučit.

žádné cestovní kanceláře, ale všechny zatím přečtené části poměrně rozsáhlé ságy Pavla Dvořáka se mi líbí. Byl jsem v Číně jako turista dvakrát, jednou někdy v roce 2010, podruhé dost nedávno a postřehy z jednotlivých míst a měst jsou jednak skutečně barvité a pestré a nacházím v nich vlastní vzpomínky. Především postřehy okolo Šanghaje jsou věrené, pouze mě v nich popis pro mně fantastických atrakcí ve výškách mrakodrapů kolem zálivu nebo rychlíkové cesty vlakem na letiště, která snese srovnání s japonskými expresy Šinkanze. Pokud chcete vědět něco o současné Číně, rozhodně doporučuji a nejenom tento soubor vzpomínek, ale zkuste i další třídílnou epopej, vydanou rovněž prostřednictvím audiolibrixu od pana Etzlera.

František Niedl píše dobré knihy. Četl jsem zatím všechny, které byly vydány a obdivuji široký tematický záběr od historie až po současnost a všechny dobré. U této dvojice knih (Panduři a Až na hranici pekel) jsem ale nevěděl, se kterou začít, protože děj se pohybuje ve dvou rovinách a teprve po přečtení první kapitoly té druhé jsem pochopil, že jsem měl začít u té první. Tedy u těch pekel. Ale pokud sznáte historii a víte, kdo to byl baron Trrenck a kde skončil, dáte si to dohromady. Jinak - kniha, jak je to u Niedla obvyklé, výborná, skvělý jazyk, dramatický děj , i ty hovory s ďáblem neruší, prostě perfektní. Vhodně doplňuje i výborné audio Pavla Soukupa a kvalitní zpracování. Čekám na třetí díl, který nutně musí přijít, aby se děj uzavřel.

Všechny knihy Františka Niedla mám rád. Je to autor, který si vybírá náměty od historie až po současnost a ty historické se mu daří nejlépe. U této knihy mám ovšem problém, protože jsem ani po přečtení celé audioknihy Panduři nezjistil, zda jde o první nebo druhý díl téhož románu. Nejprve jsem začal s částí "Až na hranici pekel", která začíná o mládí a výchově mladého Trencka, ale texto občas prolíná se pobytem na Špilberku, takže jsem přeskočil do části "Panduři", která od Špilberku přeskakuje do skutečných bojů po nástupu císařovny Marie Terezie k moci a válkám mezi Rakouskem a okolními státy a bojům barona Trencka a jeho pandurů na rakouské straně. Kniha je výborně napsaná, skvěle interpretovaná, Trenck je historická postava a jako obvykle u Niedla, kniha stojí rozhodně za přečtení. Jenom doteď nevím, kterou částí začít.

Učit se, učit se a zase se učit, jak nám vtloukali do hlavy v rámci povinného marx-leninismu ve škole. Tohle jediné dodnes pravdivé, co jsem si z těch zbytečně strávených hodin odnesl platí beze zbytku o této knize. Ačkoliv historii mám rád a přečetl jsem všechno, co se dalo kdysi a teď sehnat, nikdy jsem dosud nedostal do ruky lepší a přehlednější historii zemí na východ od nás. Nejedná se o pouhý dějepis, ten by se nedal jako audiokniha poslouchat, ale jedná se o celkové zhodnocení vzájemného vlivu a vývoje vztahů jednotlivých etnik v celé oblasti od středověku až dodnes. Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž v současné době pro mně byla ta čtvrtá, pojednávající o konci devatenáctého, dvacátem století a sučasnosti. Je jenom škoda, že autor končí někde kolem roku 2015 a současná aktuální válečná historie už zachycena není. Doufejme, že bude historie Ukrajiny i v budoucnosti pokračovat.

Doposlouchal jsem to s nechutí. Interpret i kvalita je jako obvykle dobrá, ale námět a obsah i zápletka tak odpovídá duchařinam věku, o kterém autor píše. Nelíbilo se mi to, škoda peněz.

Byl jsem v několika manufakturách vyrábějících čaj na Cejlonu, v Číně a v Japonsku, múj otec měl před válkou velkoobchod kávou a čajem, tak jsem si tento díl "Cest Čínou" vyposlechl s potěšením, zejména tu část o čaji Pu-er, který sice (lisovaný) sice doma mám, ale dosud jsem o jeho historii nic nevěděl. Postupně poslouchám všechny díly z bloku a porovnávám se zápisky pana Eidlera a svými zkušenostmi, pokaždé z jiného úhlu a z jiné doby. Perfektní a jak kdysi řekl ten plešatý a zrzavý prorok, "učit se,učit se a pořád se učit" , to je snad to jediné, co si z těch dávných let ještě pamatuji a s čím se dá souhlasit. Ale tohle za poslech stojí a vřele doporučuji, je je škoda, že o čaji, jednotlivých druzích a jejich výrobě tam toho není víc.

a jako bych slyšel kdesi v dálce ozvěnu příběhu vzorného sluhy Jeevese. Celá ta serie je vtipná, zasazená do současných podmínek i když nevím, jak by se na některé odkazy díval kníže Švarcenberg nebo Helena Vondráčková, ale nedoporučuje poslouchat všechny díly najednou, Každá část samostatně, ale s odstupem. Jinak výborně napsané a OK

Slovensky psané knihy jsem se naučil v dobách, kdy se na Slovensku vydávaly knihy podstatně lepší, než v Čechách. Vždycky ve čtvrtek jsem na Václavském náměstí stával ve Slovenské knize stál frontu a v knihovně mám např. celou Zelenou knižnici a mnoho dalších knih. V současné době již ve slovenštině nečtu, českých knih je dost, až teď jsem si koupil knihu o Baťovi. Je mi přes 80 let a v průběhu mého aktivního života jsem pracoval s mnoha absoventy Baťovy školy práce, jak v Napajedlích, tak ve Zlíně, tak i po celé republice, kde měl Baťa své závody. Nikdy jsem nepochopil, proč komunisti tolik Baťu nenáviděli, dokud jsem si neposlechl v knize skvěle interpretovaný rozhovor mezi Baťou a Iljou Erenburgem. Baťa skvěle vystihuje rozdíl mezi komusmem a svoji vizí. Kniha mě hodně dala, protože mě potvrdila to, co jsem průběžně zjišťoval od spolupracovníků ve Zlíně, ale např. ve Svitu pod Tatrami, v Popradu, v Žilině - prostě kdo chce o Baťově životě a rozvoji Zlína vědět víc, poslechněte si Banášovu knihu. Jenom bych si přál, aby úan Banáš nebo třeba pan Kosatík napsal ještě ten zbytek - historii Baťovy rodiny a závodů ve Zlíně i v zahraničí do dnešních dnů. Ta historie by se měla dopsat celá.