Recenze uživatele audika

Povídky obecně nevyhledávám, protože mám dojem, že se za tak málo stránek či minut obvykle nestihnu s příběhy a postavami sžít. Ale tady prostředí i některé postavy již známe, a v této knize dostávame jen další vhledy do tohoto světa. Přišlo mi to svěží a obnovilo to můj zájem o sérii.

Když jsem byla v páté třídě, probírali jsme v dějepisu starověk. Já si pak dost často představovala, že jsem se kouzlem přesunula v čase a zažívam na vlastní kůži úchvatný svět starověkých civilizací. Tuhle lásku k dějepisu pak ve mně postupně ve škole skoro úplně potlačili. Paní Válková je ale dejepisářka, která evidentně rozumí dětské duši a píše knihy prakticky přesně tom, co se tehdy odehrávalo v mé hlavě (až na to, že moje dětské příběhy a představy o Egyptě samozřejmě nebyly tak propracované, kvalitní a zábavné jako ty její). Jsem proto moc ráda, že teď mohu vlastním dětem přiblížit dějiny i prostřednictvím jejich knih. Můj starší syn tuto knihu miluje již od osmi let, hodně se z ní naučil a dobrodružství hrdinů Báry a Maimose hluboce prožívá.

Každá rodina má své vánoční tradice. No, a když je váš otec jeden z nejuznávanějších autorů fantasy všech dob, tak si můžete být jisti, že pro vás vytvoří něco extra. A tak se stalo, že si malá tolkienčata psala dlouhá léta se samotným Otcem Vánoc, který jim dopodrobna líčil novinky ze Severního pólu. A že se tam děly věci! Lední medvěd, trpaslíci, elfové, skřeti... Takhle prostřednictvím dopisů dětem přicházelo každoročně hodně dobrodružství, humoru a hlavně rodičovské lásky.

Tuhle knihu bych doporučila do všech školních kolektivů, kde se řeší byť i jen náznaky agrese, šikany či nepřijetí mezi spolužáky. Příběh učí agresivní děti, jak zvládat své emoce, a ostatní spolužáky, jak nevyrovnaného spolužáka pochopit a nezavrhnout. Mého osmiletého syna velmi bavila a vidím, že díky ní začal jinak nahlížet na "problémové" děti u nich ve škole.

Kniha je psána s nadsázkou a humorem, ale je z ní zřejmé, že je to příběh o protikladech, co se přitahují. O vztahu, kde jeden partner žije ve vleku vize a životního stylu toho druhého. O partnerství, kde se jeden z partnerů bojí být autentický ze strachu, aby nepřišel o svou lásku.

Co se týče interpretace, Dan to pojal emotivně, vtipně, konverzačně. Byla to skvělá volba nechat knihu načíst samotným autorem.

Nejvíce neuvěřitelný pro mě na této knize nebyl děj, který se lehce otřel o reálie, ale to, že to, že by vypravěčka měla být opravdovou odpůrkyní režimu a Hitlera. Protože o tom sice tak nějak zpětně vyprávěla (a tvrdila, že proti tomu něco spřádá), ale zároveň využívala všechna privilegia přímého zaměstnance Hitlera a vždy, když zakusila náznak nepohodlí, vytáhla své konexe nebo svůj nacistický průkaz. Vlastně to docela připomínalo vyprávění skutečných nacistických posluhovačů, kteří se snažili zpětně obhájit a zlehčit, že byli poplatní režimu.

Kniha je psána archaickým jazykem a i příběh je z dnešního pohledu podle mě trochu překonaný. Ale děti, které mají rády fotbal, to může vtáhnout, a možná si u toho i rozšíří slovní zásobu.

Z tejto edície máme doma tri audioknihy. Líšia sa postavami a základným príbehom, ale všetky sú vlastne dosť podobné. Ich silnou stránkou je faktografia - deti sa z nich dozvedia veľa zaujímavostí o slovenských reáliách. Po literárnej stránke to ale nie sú žiadne veľdiela a sú to príbehy skôr nezáživné.

Na můj vkus trochu moc bojových scén. Ocenila bych, kdyby se místo toho autor více zaměřil na vykreslení světa, ve kterém se příběh odehrává, a na širší souvislosti daných událostí. Na druhou stranu, zaujal mě námět příběhu a líbilo se mi zpracování konce knihy, proto dávám vcelku dobré hodnocení.

Nemám ráda příběhy, kde se autoři snaží podbízet dětem tím, že haní dospělé. Nelíbí se mi podsouvání nedůvěry a mentalita "my a oni". A tím je tato kniha skrz na skrz prostoupená. Dospěláci (jako celek) nenaslouchají, děti neberou vážně, nezáleží jim na přírodě a rádi vraždí plejtváky. Bavila jsem se o tom se sedmiletým synem (kterému se teda snažíme naslouchat hodně), a on mi naštěstí řekl, že ví, že to tak v reálu není, ale že to pochopil tak, že se tak asi chovají dospělí v Anglii. :D

Je to takový svižný, dobrodružný příběh bez dlouhých úvodů, ale i bez jakékoliv psychologie postav. Hvězdičku strhávám za potenciálně nebezpečné "poselství" knihy, že dospělým je lepší nic neříkat, že ničemu nerozumí a dětem stejné nevěří.

V první polovině na mě působila tato kniha jako soubor povídek, takže jsem měla problém se zaposlouchat (natož si k různým postavám vytvořit vztah). Ve druhé polovině se to trochu zlepšilo, když se příběh více méně sjednotil jedním vypravěčem. Ale přesto to byla spíše nesourodá směsice témat a epizodek a chybělo tomu vyvrcholení. Mě navíc (ale to může být jen můj osobní problém) dráždilo a unavovalo téma pandemií, které tam bylo trochu uměle a módně naroubováno.

Vlastně jsem po prvním dílu váhala, jestli si pořídit i tento druhý, protože na mě příběh z privátního internátu působil dost vykonstruovaně. Z času na čas jsem si ale na kluky vzpomněla, teda hlavně na Daniela, a byla jsem prostě zvědavá, jak se vyvíjel jeho duševní život a vztah. Tento díl mě pak mile překvapil, hlavně tím, že z Kita se stal vcelku normální, i když pořád velmi empatický kluk, a už dokonce ani nemluvil jako terapeutický robot (jako v Muffinu a čaji). Příběhu taky prospělo, že se odehrával převážně v jiném prostředí než na internátu a působil tak trochu přirozeněji. Pasáže obou kluků mě tedy tentokrát bavily a zasloužily by si podle mě i více prostoru (ubrala bych dialogů spiklenců, byla to jen taková vtipná výplň).

Životní příběh mladé ženy s trochou romantiky, dramatu a přírodních motivů. Kniha je psaná jako dojmy této dívky/ženy, proto některé záležitosti zůstávají nedořešené nebo nejsou popsány příliš podrobně. Já bych ocenila i hlubší vhled do událostí a ostatních postav a také uzavřený konec, ale to je asi jen mým exaktnějším osobnostním zaměřením.

Knihy o obyčejných lidech na pozadí velkých dějinných událostí zažívají v Česku boom, ale tato podle mého názoru nepatří k těm nej. Rodinné vztahy jsou tady propletené jak v telenovele a snaha vykreslit některé nesympatické postavy jako pozitivní a naopak působí křečovitě. V podstatě jen ta část knihy odehrávající se před válkou a před odsunem je tematicky zajímavá. A je proto škoda, že jí autorka nevěnovala více prostoru.

Výběr interpretky mě naopak velmi potěšil, protože Petra Bučková má opravdu dobrou německou výslovnost.

Je mi opravdu líto, že to musím napsat, protože Američtí bohové jsou oblíbenou knihou mého manžela. Ale pro mě to byla nesmírně ubíjející záležitost a trvalo mi rok, než jsem to doposlouchala. Dost nezáživná pro mě byla nekonečná kumulace episodek o podivných, vykonstruovaných, kvazi-božských bytostech. Ale tím rozhodujícím faktorem byl pro mě přednes interpreta. Kajetán Písařovic neuvěřitelně pomalu a monotónně převaluje slova v ústech a k tomu prapodivně zvýrazňuje sykavky. Někdy se dokonce snaží nasadit cizí přízvuk nebo ženský hlas a to je ještě mučivější, působí to jako výsměch.

Nakonec jsem se uchýlila k tomu, že jsem ho hodně zrychlila (což audioknize rozhodně pomohlo) a nějak jsem to doklepala. Nicméně bych fanouškům Gaimana doporučila si knihu radši přečíst.

Váhala jsem, jestli si pořizovat další autobiografický příběh přeživší, protože už mám doma plnou knihovnu knih o Holocaustu. Ale nakonec jsem opravdu ráda, že jsem si myšlenky paní Egerové vyslechla. Její příběh přesahuje pouhý popis hrůz, které musela zažít. Je to dílo zkušené terapeutky, která čtenářům umožnila s nevídanou otevřeností nahlédnout do vlastního nitra. Citlivě analyzuje svá traumata a předkládá případy některých svých klientů, kteří ji v životě ovlivnili a posunuli blíže k duševnímu uzdravení. Je evidentní, že paní Egerová upřímně touží po tom, aby její životní příběh a zkušenosti posloužily jako inspirace pro jiné, pro všechny, kteří potřebuji vnitřně posílit, odpustit či přijmout traumatizující okolnosti svého života.

Už dlouho jsem nečetla nebo neposlouchala knihu, která by mě tolik vtáhla do svého světa. Opravdu mě překvapilo, jak autenticky tento příběh působí. Vhledy do myšlenkových pochodů lidí na okraji společnosti, jejich jazyk, životní postoje, problémy,... Všechno je popsáno naprosto uvěřitelně a zevnitř. Je cítit, že autorka tuto realitu zná zblízka a rozumí jí.

Není to opravdové chytré, fyzikou našlapané sci-fi, na které jsem se původně těšila. Spíš takové filozofické zamyšlení o významu rozhodnutí pro jednotlivce a pro běh světa. Vlastně mi to dost připomnělo Půlnoční knihovnu, která ani není kategorizována jako sci-fi. Ale oproti Půlnoční knihovně je Temná hmota podle mě dospělejší, zajímavější a napínavější.

A pak je tady Lukáš Hlavica... Jsem přesvědčená, že Lukáš Hlavica je to nejlepší, co může potkat jakoukoliv knihu. Dokonale vystihuje esenci každého díla a má překrásný, hluboký hlas. Umělec.

Young adult ze střední není můj obvyklý muffin, ehm, teda vlastně šálek čaje. Tuto knihu jsem si koupila jen proto, že jsem v rámci audioknižní výzvy potřebovala zaplnit kategorii knih, které se odehrávají na střední škole. A ze začátku mě opravdu moc nenadchla, působila na mě uměle a vykonstruovaně. Za prvé, celá ta elitní škola by působila mnohem uvěřitelněji, pokud by nebyla situována v Česku. A pak ten kluk Kit, který má být jakože teenager, ale chováním a myšlením je to regulérní zkušený psychoterapeut. Jeho konverzace s Danielem připomínají mnohem více budování důvěry mezi traumatizovaným klientem a jeho terapeutem než vznikající milostný vztah.

Ale nakonec mě do příběhu vtáhla postava Daniela. Jeho temný svět na mě zapůsobil jako černá díra - byl nepříjemný, ale nesmírně přitažlivý. Vlastně jsem až v pokušení koupit si druhý díl, abych mohla Daniela dále "pozorovat" a prožívat ještě jednou jeho emoce.

Knihy snažící přiblížit život obyčejných lidí v krutých dobách jsou v moderní české literatuře poměrně rozšířené a tato kniha v rámci žánru (alespoň pro mě) ničím nevybočuje. To ale neznamená, že není dobrá, naopak. Já mám tento živý způsob převyprávění historie moc ráda. A Jizva se zaměřuje válečnou tragédii, která je u nás spíše méně známá, i když se odehrála na našem území (zřejmě proto, že postihla především naše polské spoluobčany).

Příjemné, nostalgické čtení, které asi nejvíce ocení současní třicátníci. Což já jsem, takže jsem si to užila. V první části knihy jsem zavzpomínala na dětské roky a ve druhé našla paralely s třicátníky kolem sebe. Jediná věc, která v mých očích knize zásadně ubrala na věrohodnosti, byla, že se odehrávala v roce 2020. Lidé v knize chodili na podzim do práce, do barů a na skupinové akce a povídali si o bežných věcech. Ve reálném světě seděli zavřeni doma a hlavním tématem byl covid a všechno s ním spojené. Možná měli autorka/vydavatelství radši celý děj posunout o rok dozadu, předtím, než knihu v roce 2021 vydali.

Ve třetím dílu se příběh začíná poněkud komplikovat. Objevují se nové postavy, artefakty, tajemství a indície... Upřímně, bylo to pro mě už trochu nepřehledné. A hlavně jsem chvílemi měla problém zorientovat se v Ilaniných úvahách a činech. Ale je to vlastně hodně mladá dívka, takže je vcelku uvěřitelné, že ní lomcují vášně, které ji nutí přemýšlet dramaticky a jednat nekonzistentně a zbrkle. Konec byl ale povedený a napínavý. Zanechal ve mě dobrý pocit a nalákal mě na další díly.

A musím ještě napsat, že Jitka Ježková je naprosto fenomenální interpretka, i pět hvězdiček je pro ni málo...

V první řadě bych ráda napsala, že anotace ke knize obsahuje spoiler a je to škoda. O tom, jaká traumatická událost se v rodině stala, se v knize rozhodně nedozvídáme hned na začátku. Myslím, že kdybych to dopředu nevěděla, otřáslo by to mnou a můj zážitek z knihy by byl silnější. Jinak je to spíš takové poklidné vyprávění o životě této dívky/mladé ženy a v podstatě až ke konci knihy se děj zrychlí a emocionálně eskaluje.

Kniha obsahuje veľa zaujímavých faktov, ktoré oslovia mládež aj dospelých, a je napísaná spôsobom, ktorý je zrozumiteľný aj pre deti. Musím ale upozorniť, že napriek tomu niektoré kapitoly nie sú vhodné pre mladšie alebo citlivé deti, lebo obsahujú dosť podrobné popisy obetovania, kanibalismu a vyvražďovania osád, vrátane opisov znetvorených ostatkov. My sme si doma tieto kapitoly označili a pri púšťaní ich vynecháváme, aby náš malý audiomoľ nemal zlé sny.

Kniha je o člověku, který se snaží změnit hranice možného, a zároveň nezvládá základní vztahové interakce. O vizionářském dobrodinci, který chce spasit svět, ale tyranizuje své zaměstnance a svoji rodinu. Kniha se snaží o vyvážený pohled, ale je trochu cítit bázeň autora, který se sklání před géniem a chvílemi bagatelizuje to ostatní. Kniha je taky staršího data, takže postrádá některé Muskovy novější pracovní i osobní počiny. A byla napsána před tím, než Elon Musk potvrdil, že má Aspergerův syndrom (což jeho chování uvádí do určitého kontextu, ale autor to v knize jako hypotézu rázně odmítl).

Celkově mě ale jak audiokniha tak i Musk samotný zaujali. A oceňuji, že i přes řadu technických popisů je to pořád příjemný a ne příliš náročný poslech, zřejmě i díky živé a pohodové interpretaci Filipa Švarce.

Morštajnovou poslouchám velmi ráda, píše prostě skvěle. Mně osobně se ale více líbí její temnější příběhy, kde se soustřeďuje pouze na jednu nebo dvě osoby (Les v domě, Listopád, Hana). V jejích rodinných ságách se mám kvůli velkému počtu osob a dějových linek chvílemi problém orientovat a moc mi z nich v paměti neutkví.

Na první pohled se podle názvu a obálky může zdát, že se kniha ponese v ironizujícím a bulvárním tónu. Ale to je jen past na čtenáře :). Ve skutečnosti se kniha naopak snaží příjemnou formou zbavit publikum předsudků o moderním umění a nutí přemýšlet o tom, kde a jestli má umění nějaké hranice. Záběr knihy je ale širší, pojednává o různých, někdy překvapivých, aspektech umění, které vyvolávají nebo v minulosti vyvolávaly kontroverzi.

Řekla bych, že záměrem Dvořákové bylo vyvolat v čtenářích hlavně autentické pocity. Proto nám předkládá pouze ryzí výpovědi matky a dcery a neposkytuje hlubší psychologický kontext ani souvislosti, které vedly k tomu, že se postavy chovají tak, jak se chovají. Jen nás seznamuje s realitou této rodiny ze zaslepeného pohledu matky a z dětinského pohledu dcery tak, jak to v dané chvíli ony pociťují. Bez kontextu typu "máma to měla v dětství také těžké" vyniká, jak zdrcující je myšlení a chování matky a jak bezvýchodná je situace dcery. Oceňuji také výkon obou interpretek, přidával na emotivnosti celého prožitku.

Jednoznačně nejlepší kniha od Mornštajnové, jakou jsem doteď poslouchala. Sugestivní vyprávění mladé dívky, jejíž vnitřní i vnější svět je temný, pochroumaný a celý bolavý. A paní Uhlířová tuto intimní zpověď odvyprávěla tak emotivně a přesvědčivě, že jsem neměla vůbec pocit, že to čte, spíše, jako by se mi doopravdy svěřovala.

Jsem ráda, že Petra Dvořáková napsala knihu o nepříjemném tématu, na které se u nás ve společnosti pořád pohlíží zpravidla velmi zjednodušeně. Ráda bych k tomu napsala ještě mnohem více, kniha přímo vyzývá k diskuzi, ale bez prozrazení části děje by to asi nešlo. Každopádně je to na české poměry kniha poměrně kontroverzní a neotřelá.

Trochu jsem se obávala, aby tato populárně-naučná kniha nebyla mnohem více to "populárně" než "naučná". Aby to nebyly jen vulgarismy podbízivě nakupené pro šokový efekt, bez faktografického obsahu. Ale kniha mě mile překvapila. Je plná velmi zajímavých informací z různých oblastí dějin a autor se přidržuje faktů nebo uznávaných hypotéz. A ano, je přisprostlá, ale v dobře načasovaných okamžicích, takže to působí vtipně a dobře to zapadá do neformálního stylu vyprávění o historii.

Kniha jako by byla složena ze dvou různých knih, které ani nejsou stejného žánru. První část knihy na mě působila skoro jako sbírka humorných, společensko-kritických povídek. Příběh byl zaměřený na několik postav, roztahaný, a psaný stylem, který mi chvílemi připadal trochu překonaný. Naštěstí to četl Lukáš Hlavica, který z každého díla dokáže vytvořit veledílo, takže jsem v poslouchání vytrvala. A pak najednou... děj nabral spád, jazyk se proměnil ve vážný (a občas dokonale ironický) a už se moc neřešily jednotlivé vtipné postavy, nýbrž složité společenské vztahy, politika, mezinárodní vztahy, postavení menšin, kultura, tvorba dějin, vzdělávání, pracovní práva a další hluboká témata. A tady se skláním nad nadčasovým uměním Karla Čapka, protože tato část je neuvěřitelně moudrá a vizionářská. První část už číst ani poslouchat dobrovolně nebudu, ale k druhé části se určitě budu vracet.

Poutavá kniha, která nabízí vhled do úspěšných vzdělávacích systémů pěti zemí - Finska, Japonska, Číny, Singapuru a Kanady. Autorka popisuje své dojmy z cest po školách v těchto zemích, srovnává je s vlastní zkušeností učitelky ve Velké Británii a připojuje obecnější kontext založený na výzkumech a mezinárodních srovnáních. Kniha nepřináší přímé soudy, spíše pomáhá pochopit, jak se daná školství vyvinula, jaké společenské faktory je ovlivňují, jaká jsou jejich specifika a co naopak tyto úspěšné země v oblasti školství dělají podobně. Z knihy ale každopádně vyplývá, že rozdíly mezi některými zeměmi jsou opravdu obrovské, a to nejenom v metodice výuky, nýbrž zejména v tom, jakou váhu kladou na zohledňování potřeb žáků.

Kniha na mě žel působí jako trochu vykalkulovaný slepenec různých líbivých nápadů. Příběhy mají být o hledání dobra, ale na některých místech to jsou dost vykonstruované pointy. Příběhy jsou nesourodé - o lidech i zvířecí, mezi moderními najednou Němcová, některé hezké, jiné ani ne. A k tomu velkolepá, emotivní hudba, která by se hodila spíše do amerického velkofilmu než do krátkých pohádek pro malé děti.

Synovi se u této audioknihy dobře usíná, tak ji dávám čtyři hvězdičky, jinak bych asi ubrala.

Wohlleben, u nás zvaný hajný, je největší guru mého šestiletého syna. Poslouchá jeho audioknihy pořád dokola a chrlí na nás pak opravdu zajímavá fakta o stromech a zvířátech. A dokonce si teď na základě této audioknihy chystá prezentaci do montessori školky - vybral si zajímavosti o přírodě ve městě a v našem parku si k tomu fotí vlastní příklady a sbírá materiál.

Přečítala a počula som už dosť kníh, ktoré sa zaoberajú holokaustom, ale táto bola trochu iná. Väčšina kníh sa zaoberá deportáciami a osudmi ľudí v koncentračných táboroch. Táto sa zameriava skôr na obdobie pred tým, živo popisuje, aké opatrenia Židov obmedzovali a ponižovali od nástupu nacistického režimu. Okrem toho sa jedná priamo o slovenské prostredie, takže je o to ľahšie sa do príbehov vžiť.

Prednes hlavného interpreta pôsobil na môj vkus trochu příliš pateticky. Neviem, či to bol jeho zámer znieť archaicky, ale ja osobne dávam prednosť neformálnejšiemu čítaniu.

Příjemné pokračování, které nás zavede do jiných částí plástevního světa než první díl - zejména mezi vyvržené a mezi vyvolené. Tím je i atmosféra Dětí plástve trochu jiná než Plástve jedu - hlavně v první polovině vyznívá tato kniha spíš jako ako postapo než jako scifi prvního dílu. Ale ničemu to nevadí, příběh je zajímavý a odsýpá. Škoda jen, že trubci jsou zde už jen ve vedlejší roli a i autor k nim přistupuje jen jako k nemyslícím a necítícím pracovním zdrojům.

Příběh Stela v zemi tučňáků je poutavý a milý příběh, ve kterém se děti dozvědí zajímavá fakta o chování a životě tučňáků a něco o tom, jak probíhají výpravy na Antarktidu. První příběh Stela a 16 huskyů je hlavně o lásce ke psům a o dlouhých závodech psích spřežení na Aljašce. Autorka se nás snaží přesvědčit, jak přirozená zábava to pro psy je, ale vzhledem k tomu, že i v jejím příběhu si psy u toho zraňují tlapky, odpadají vyčerpáním a jeden téměř přišel o život, mě úplně nepřesvědčila.

Šestiletý syn je ale oběma díly nadšený. Ostatně, dopadlo to dobře a sešly se zde věci, které má rád a zajímají ho - zvířata, zeměpisná fakta a závodění.

Tohle bylo moje třetí shledání s Marťanem.  Četla jsem knihu, když prvně vyšla, viděla jsem kdysi film a teď jsem se rozhodla poslechnout si ještě audioverzi. Zatoužila jsem totiž opět zažít kouzlo Weirových děl, jelikož jeho Spasitel byl asi nejlepší audiokniha, kterou jsem loni slyšela, a moc se mi líbila i Artemis.

Weir píše v podstatě pořád podle toho samého osvědčeného mustru, který vytvořil zde v Marťanovi - vtipný, fyzicky zdatný, prakticky založený vědec úspěšně řeší ve vesmíru neřešitelné problémy, přičemž vypravěčsky balancuje mezi nerdem a stand-up komikem. Příběh je proto vždy naučný i zábavný, vědecký podrobný i akcně napínavý. Tento koncept mu funguje skvěle, a tak jsou Marťan i jeho další knihy právem bestsellery. Weir má prostě jedinečný styl psaní a věřím, že s odstupem bude ceněný jako literární klasik naší doby.

Explicitní a naturalistický vhled do procesu chovu a zpracování masa. Autorka v podstatě pouze zaměnila zvířata za lidi, ale čtenář je najednou nucen intenzivně prožívat hrůzy a etická dilemata, která si už dost možná v souvislosti se zvířaty racionalizoval. Racionalizace utrpení "méněcenných" tvorů je ostatně základní a na první pohled šokující rovinou této knihy. Opravdu znamenitý knižní počin, který nenechá nikoho lhostejným.

Úžasné dílo! Způsob, jakým Harari kombinuje fakta z různých období historie i z různých oborů vědy, je něco, s čím jsem se ještě dosud nikdy nesetkala. Předkládá dějiny provokativně, ale zároveň používá neutrální jazyk a vědecky svá tvrzení dokládá. Je k lidstvu poměrně kritický, ale vlastně nezaujatý a prezentace působí vyváženě.

Knihu jsem poslouchala několik měsíců, po částech, protože obsahuje obrovské množství informací a tezí, které jsem chtěla postupně vstřebat a promyslet. A teď můžu s odstupem říct, že tato kniha v jistých aspektech opravdu pozměnila můj pohled na náš svět, na naše dějiny i na lidské chování obecně.

Vím, že nejsem cílovou skupinou, ale jako matka dvou kluků jsem se rozhodla si přesto knihu pořídit.

Můj základní poznatek je, že i když se autor snaží vymezit, že se jedná o ryze mužskou záležitost, více než polovina knihy je prostě o tom,  jak by měl na sobě pracovat člověk obecně, bez ohledu na pohlaví. Ty prý mužské cnosti, hodnoty a cíle (jako třeba odvaha postavit se za správnou věc, přijímání odpovednosti, sebeovládání, práce na sobě, fyzická kondička, pěstování intelektu) jsou stejně tak platné pro ženy jako pro muže jako i pro lidi, kteří to mají s pohlavím a genderem jinak. Nicméně se jednalo převážně o inspirativní čtení.

Zajímavé bylo také pojednání o iniciaci můžů v 21. století. Z toho naše rodina něco v upravené formě možná později aplikuje.

Poněkud sexisticky působila část o tom,  co si prý myslí ženy, a narozdíl od zbytku knihy se dokonce nesla v ironickém tónu.

Zcela mě autor ale ztratil v části, kde prohlásil, že těžké dětství a jiné vážné důvody, proč muž selhává, jsou jen lži, lži, lži a výmluvy. To je naprosto v rozporu s poznatky psychologie. Pokud jsou příčinou např. zavislosti hluboká traumata, bez léčení původních zranění se jen těžko podaří komukoli vymanit z bludného kruhu. Je to smutný, nereálný a naštěstí už se měnící stereotyp, že "správný chlap" všechno překoná vlastní sílou a disciplínou a nebude se nimrat v pocitech.

Trochu jsem se předem obávala, že mě tato kniha neosloví, protože fantasy se obecně neřadí mezi mnou vyhledávané žánry. A taky proto, že ne všechno, co jsem kdy od Gaimana četla, mě bavilo. Ale tato kniha se mi poslouchala lehce a i měsíc po přečtení se usměju, když si na ni vzpomenu. Nikdykde je kniha trochu roztomilá, trochu drsná, trochu vtipná a tak nějak skvěle divná.

Hanišové se dobře podařilo zachytit dusno a emocionální zmatek, který zřejmě pociťují děti vyrůstající v nezdravých rodinných poměrech. A také dopady, jaké mohou mít traumata a ukradené příležitosti na celý život člověka.

Příběh je rozdělený na tři části, které ale nejsou rovnocenné. První, hlavní část je podrobným subjektivním vyprávěním kluka o vyrůstání v nestandardní rodině a o jeho prvních letech dospělosti. Druhá, kratší část nám objasňuje, co zformovalo psychiku jeho matky. Třetí, nejkratší část je z pohledu otce, který příběh vykládá více s odstupem a usazuje ho do širších souvislostí. Na tomto neotřelém pojetí příběhu mě trochu zklamalo, že vyprávění matky je zaměřeno pouze na minulost a končí předtím, než začíná vyprávění samotného Tea. Některé věci tak zůstaly neobjasněné a honí se mi dodatečně hlavou. Ale možná to právě tak autorka zamýšlela...

Toto je hodně staré sci-fi, takže z technického pohledu působí samozřejmě trochu úsměvně. Ale ve skutečnosti tady zas tolik o to sci-fi nejde. Mnohem více je to úvaha o existenčních hrozbách, které lidstvo samo na sebe uvaluje. Odehrává se v USA v období Studené války, čímž jsou myšlenky v knize dost poznamenané, ale spoustu závěrů lze dobře zobecnit i pro naši dobu. Ke knize mě ale připoutal zejména hlavní mimozemský hrdina, jehož poklidné charisma mi přišlo skoro hmatatelné a naprosto mě uchvátilo.

Velmi příjemné překvapení! Pohádky s princi a princeznami obvykle dětem nevybírám, protože v nich bývá násilí, koncentrace na krásu a bohatství a objevuje se tam dost stereotypů. Ale tohle není "klasická" pohádka. Příběhy jsou opravdu laskavé, dokonce i zacházení s "těmi špatnými" je mírné. Dívky a kluci jsou zde stejně chytří a schopní. A v příbězích je kladen důraz na hodnoty jako jsou zdraví a přátelské vztahy.

Chtěla jsem si pro změnu přečíst knihu o klimatu od někoho, kdo není jen aktivistou, nýbrž někým, kdo má moc a peníze svoji vizi realizovat. Proto mě zajímalo, co si o ekologických problémech naší planety myslí Bill Gates.

Po poslechu mám z knihy trochu smíšené pocity. Gates má krásný, ambiciózní plán snížit emise uhlíku na nulu. A jelikož je vynálezce a technický typ, řešení všech problémů vidí v technických inovacích. V knize představuje řadu z nich a je to velmi zajímavé a poučné. Je také evidentní, že mu upřímně záleží na budoucnosti a prosperitě lidstva. Na druhou stranu se však zdá, že je to to jediné, na čem mu záleží. V jeho sepsaných úvahách vůbec nefiguruje planeta Země jako komplexní ekosystém plný živočichů a rostlin. Zajímají ho pouze dopady klimatických změn na lidi. Přírodu popisuje jen jako zdroj jídla a materiálu pro lidstvo, které by mělo nadále růst, zvyšovat svoji spotřebu a životní úroveň. Také při hodnocení inovací bere v potaz pouze dva faktory: cenu a technickou realizovatelnost. Zcela chybí zasazení navrhovaných změn do kontextu životního prostředí - jako třeba informace, zda tyto inovace budou dlouhodobě udržitelné, jaký odpad bude při nich vznikat a zda bude odbouratelný nebo zda tyto inovace nezpůsobí další destabilizaci ohrožených ekosystemů...

Už dlouho jsem nečetla ani neposlouchala tak zajímavý historický román. Margaret Artwood používá krásný výpravný jazyk a díky jejím živým popisům běžných dobových činností působí román plasticky a autenticky. Dozvídáme se, jak se žilo ženám v 19. století v Kanadě - zejména služebným a vezeňkyním, ale i dámám a dívkám na různých stupních společenského žebříčku. Kromě toho kniha dává vhled do počátků psychiatrie a obecně do chápání duše v 19. století, do tehdejšího soudnictví a v neposlední řadě do dobové literatury a žurnalistiky.

Tato kniha mého šestiletého syna velmi oslovila. Rád ji poslouchá a umí z ní citovat celé pasáže. Baví ho železniční prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají, i příběhy samotné. Já na knize oceňuji, že se tam sice objevují zloději a podobné akční motivy, ale všechno je vždy vyřešeno bez násilí a bez agresivního vyjadřování (což žel není u dětských knih samozřejmostí).

Tuhle audioknihu si budu dlouho pamatovat! A to hlavně díky interpretaci pana Plesla, která ji pozvedává na úplně jinou úroveň. Byla jsem znechucená a fascinována zároveň, tak přesvědčivého úchyla umí Jaroslav Plesl zahrát. Díky němu je tato audiokniha mrazivá, provokativní, neodložitelná...

Z celé trilogie se mi nejvíce líbila Smrtka, pak začaly přibývat další hlavní postavy a dějové linky. V první polovině této třetí knihy už jsem měla chvílemi problém zorientovat se a vžít se do poslouchání, jak byl příběh rozsekaný do střípků různých scenerií, dějů a časů. Ale v druhé polovině knihy začal děj působit opět kompaktněji, když skončily časové skoky. A v závěru do sebe všechno logicky zapadlo a každá postava se dočkala uspokojivého vyústění svého příběhu.

Na knihách Mornštajnové se mi líbí, že vypráví "životopisy" obyčejných lidí, o jakých se v učebnicích dějepisu obvykle nepíše. Polidšťuje tím pohnutou historii 20. století. Často se u čtení přistihnu, že přemýšlím, jak se v té době asi žilo mým prapra/prarodičům nebo i rodičům, jestli měli podobné starosti, pocity, zážitky...

V této její knize mě nejvíce vtáhl životní příběh samotné vypravěčky, odehrávající se zejména v 70. a 80. letech. Jen mě trochu zklamal závěr knihy. Působil zjednodušeně a nerealisticky, což podle mě nekorespondovalo s tím, jak je napsaný zbytek knihy.

První díl můj šestiletý syn hltal a rád se k němu vrací. Toto pokračování měl problém doposlouchat - možná je to délkou, možná ale i samotným příběhem. Chvílemi se při poslechu dokonce bál. Asi bych knihu doporučila starším nebo méně citlivým dětským posluchačům.

Tuto knihu jsem si pořídila jako rodič a pedagog, protože si nesmírně vážím osvěty a psychologické práce profesora Matejčeka. Je to laskavý zastánce dětí, který se snažil vychovávat dospělé, aby k dětem přistupovali s větší empatii a laskavostí. V tomto duchu se nese i tato kniha a ve své době (napsal ji v roce 1968) přinášela většině rodičů asi zcela převratné myšlenky. I dnes se určitě najde dost lidí, kteří zatím nepochopili, že není vhodné děti mlátit, ponižovat nebo pořád peskovat. Takovým bych tuto knihu doporučila. Ale doba se obecně posunula a od rozdávání bonbónů a jiné vnější stimulace dětí doporučované v této knize se výchova přesouvá pořád více k podporování vnitřní motivace dětí.

Knize jsem plánovala dát vyšší hodnocení, ale nedokážu překousnout, že procesor doporučuje fyzické trestání batolat, u nás žel pořád tolik rozšířené. Spíše dobrým hodnocením podpořím knihy s přístupy, jak se i bez trestů s batolaty domluvit, jak respektovat jejich potřeby a jak přijímat jejich bouřlivé emoce.

K této sérii mě více než její příběh přitahuje svět, který tady Shusterman vytvořil. Je to svět dokonalý (nebo alespoň rozhodně mnohem harmoničtější než ten náš), přesto ve mě vyvolává smíšené pocity a nutí mě přemýšlet, co vlastně tvoří esenci lidstva. V této druhé knize máme možnost poznat tento svět opět trochu jinak - z pohledu několika jeho okrajových subkultur a hlavně z pohledu jejího tvůrce, Nimba.

A přidanou hodnotu audiosérie tvoří i úžasný interpret Vasil Fridrich, který vdechl každé postavě osobitý styl a rozpoznatelný hlas.

Svět, který zdánlivě nemá žádné závažné problémy, kde všechno klape jako hodinky. Svět, kde jsou lidé nesmrtelní, a největší, hrozbou, a zároveň největším vzrušením, je málo pravděpodobná, uměle navozena, legální a všeobecně akceptována smrt z rukou respektovaných Smrtek. Zajímavý svět, který navozuje spoustu otázek a naťukává dilemata. Jako třeba, jestli je dokonalost žádoucí. Jestli je vysoký etický standard trvale udržitelný. Jestli je smrt potřebná. Nebo jaký je vlastně smysl lidské existence.

Když mi bylo osmnáct, hrozně jsem se chtěla stát intelektuálním existencionalistem. Tehdy bych byla z této knihy uchvácena, protože by přesně spadala do mé životní pózy. Teď (o 20 let později) mi bylo hlavního představitele spíše líto a přála jsem mu terapii. Když se ale přenesu přes otravnost některých postav a dějových zvratů a podívám se na knihu jako na hyperbolu (a tuším, že tak nějak to autor zamýšlel), uznávám, že kniha je příjemně provokativní a vtipná.

V Příběhu služebnice jsme se seznámili s Gileádem z pohledu jeho nejnižší kasty - služebnic. Díky Svědectví máme možnost udělat si komplexnější obrázek o této společnosti, protože zde své osobní příběhy vypráví tři další ženy - vysoce postavená teta, dívka vyrůstající v rodině velitele a dívka vyrůstající v sousedním demokratickém státě. Nahlédneme tudíž i do politického zákulisí a historie tohoto totalitního režimu, do výchovy privilegovaných dětí, budoucích manželek a tet. A pochopíme také více, jak se na Gileád pohlíží v zahraničí. Postavy jsou dobře napsané a interpretované. Všechny tři,

ale nejvíce strhující je pro mě teta Lydie - zvláštní, mrazivá osobnost v úžasném podání Taťjany Medvecké.

Toto české retro sci-fi z roku 1990 bylo pro mě příjemným překvapením. Je z toho cítit autorova osobní zkušenost s totalitním režimem a s dělnickým prostředím (autor sám byl za socialismu dělníkem, později mistrem). Svět v knize trochu připomíná Sexmisi, ale tohle není žádná komedie - je to naopak děsivá, syrová dystopie o světě, kde se relativizuje samotná hodnota lidského života.

Stejně jako u první knihy mě i tady nejvíce bavila poslední hodina poslechu, kde

se konečně se něco dělo (a uznávám, že zápletka je napínavá). Po zbytek knihy tam bylo jen pár dějových krůčků, jinak spíše vnitřní monology jednotlivých postav - hezký napsané, ale na mě příliš statické, roztahané a ezo. A to byla teprve druhá kniha z osmi a ještě jedna z těch kratších. Další díly si proto asi nechám ujít, i když by mě vlastně zajímalo, co se bude dít dál.

Napínavé a někdy i poučné příběhy o gorilých mláďatách a jejich rodině. Většinou jsou to dobrodružství přímo z pražské zoo, ale je tam i několik příběhů z afrického pralesa.

Lucie Bílá čte naprosto skvěle a umí tak vtáhnout do děje, že šestiletý syn u poslouchání chvílemi skoro nedýchá. I hudba a zvukové efekty dobře podtrhují atmosféru pohádek.

Tohle je moje první audiokniha, u které jsem si říkala, že jsem si to radši měla přečíst sama jako fyzickou knihu. To kvůli přehršli metafor a květnatého lyrického jazyka (zejména v první polovině knihy). Skoro mě to odradilo od dalšího poslouchání, tak nepřehledné mi to občas přišlo..

Samotného děje tam není mnoho, ale zapůsobil na mě - kniha otevírá kontroverzní témata a odhaluje docela ubohé pohnutky lidí, kvůli kterým jsou schopni páchat nebo akceptovat zlo.

Já fantasy obvykle nevyhledávám, ale tato kniha mě mile překvapila, protože na mě více než jako klasické fantasy působila jako zajímavý historický román o dávném asijském národu (zejména v první polovině, kde není mnoho nadpřirozena). A hlavní postavy zde nejsou černobílé - jsou to schopní, inteligentní hrdinové, ale také skoroděti s nevyřešenými traumaty, co občas konají zbrkle a příliš nekompromisně.

Nejvíce mě ale ohledně této knihy šokovalo, že autorce bylo 19 let, když ji začala psát (a 22, když kniha vyšla). Připadá mi působivé, že tak mladá autorka dokáže napsat přesvědčivé dílo o politice, vojenských strategiích, bojových uměních, starověkých bozích, davných kulturách a civilizacích, lidských pohnutkách,...

Co se týče interpretace paní Dočkalové, ta se mi líbí v každé knize, kde na ni narazím. Umí text podat živě a trochu oprskle, což se i tady k hrdince-mladé drsňačce hodí.

Vhled do mysli inteligentního a úspěšného muže, který má zdánlivě všechno, přesto zažívá existenciální nicotu. Některé jeho úvahy a pokusy o znovunalezení smyslu života jsou poměrně za hranou, jiné až banálně obvyklé pro muže v krizi středního věku. Zajímavé mi přišly jeho obecnější úvahy o minulém režimu a o našem first world světě, o konzumerismu, enviromentalních otázkách či mladé generaci.

Tato audiokniha potěšila nejen mého pětiletého audiomola, ale i moje dvouleté batole, které obvykle u audioknih ještě nevydrží. Krátké příběhy jsou totiž bohatě propletené jednoduchými, opakujícími se písničkami a melodiemi, které děti prostě milují.

Sci-fi světy mám ráda a i tento mi připadá zajímavý a dobře vymyšlený. Je ale škoda, že u vykreslení postav šla autorka cestou tolikrát prošlapanou a tak klišoidní. Hlavní postava je typický mužský hrdina-zachránce - neohrožený muž, který překonal nesnáze osudu, má všechno pod kontrolou, neváhá, nad každým má převahu, opravdové emoce projevuje jen když není při smyslech a stydí se za ně. A naproti tomu ženy, bez ohledu na to, jak jsou inteligentní a jak významné postavení zaujímají, jsou naopak jen klubíčka emocí plácající se v touze po této hlavní mužské postavě, lehce ovlivnitelné, naivní nebo zapšklé. Zejména jedna žena tady působí, jakoby se emocionálně zasekla někde ve třinácti letech. Láká mě dozvědět se, jak se bude dále vyvíjet děj a rozvíjet tento sci-fi svět, ale nejsem si jistá, že vydržím dalších sedm dílů v prostředí tak zjednodušených postav a vztahů na úrovni základky.

Kniha na mě působila velmi autenticky, jako bych opravdu poslouchala člověka z 9. století - hrubého muže, který má naprosto jiné myšlenky, touhy a životní cíle než dnešní člověk. Je tam hodně brutálních bitev a normalizovaného násilí... to mě moc nebavilo, ale to je spíše moje osobní preference. Ocenila jsem vhled do anglické historie a hlavně do dánské/vikingské mentality, zvyků a náboženství.

Môj päťročný syn na tejto knihe vraj najviac oceňuje,  že je zábavná. Já na nej oceňujem, že autorka zbytočne nepodceňuje malých čitateľov, a vložila do tohto príbehu okrem tak trochu bláznivého slovníka aj dosť odborných výrazov a pomerne exaktných informácií o podmorskom svete. A okrem toho je to hlavne láskavý príbeh o priateľstve, spolupráci, pomoci v núdzi a príjmaní nedokonalostí na sebe samých i na iných.

Můj pětiletý syn se do poslouchání knihy o stromech moc nehrnul (má radši zvířata), ale jak jednou začal, rychle ho pohltila. Je napsaná příjemným, zlehka plynoucím stylem, a nabušena zajimavostmi o stromech, jejich interakcích s dalšími obyvateli lesa a jiných souvislostech. Kniha je naučná, a to i pro dospělé (teda aspoň pro takové neznastromy, jako jsem já, určitě :)).

Andy Weir v podstatě píše pořád knihy s tím samým hrdinou - mimořádně inteligentním, vynalézavým, vtipným, ironickým, zažívajícím vesmírná dobrodružství. V této knize je tímto hrdinou zrovna mladá arabská žena, ale jinak vše při starém. Vadí mi to? Ani náhodou! Zatím se mi tento marťansko-artemidsko-spasitelský koncept rozhodně nepřejedl. Je to chytré, zábavné a tak akorát sci-fi.

Je to literatura faktu napsanamá jednoduchým a poutavým způsobem. Wohlleben se zaměřil na faunu našeho prostředí, a popisuje typické rysy a způsoby života běžných zvířat (ale objevují se tam i překvapivé zajímavosti). Můj pětiletý syn audioknihu odposlouchal najednou a rád se k ní vrací. Kniha je vhodná asi zejména pro mladší školní děti, ale muže nadchnout i zvídavé předškoláky, kteří se zajímají o zvířata a obecně rádi nasávají fakta.

Dystopická společnost, která má extrémní prvky, ale působí na mě (narozdíl od některých jiných dystopických světů) kompaktně, nadčasově a vcelku uvěřitelně. Je to emotivní příběh jedné ženy, ale vlastně i taková obecná rozprava o ženství, o právech a rolích žen v různých společenských uspořádáních, o sexualitě, o mocenských vztazích mezi pohlavími a také mezi samotnými ženami. Závěrečná hodina knihy mi přišla trochu nadbytečná a nesla v jiném duchu a literárním stylu než zbytek knihy, ale respektuji záměr autorky dovysvětlit některé aspekty společnosti Gileádu a nastínit budoucnost světa.

Pat a Mat je vtipný kreslený příběh a ten humor se povedlo převést i do audiopodoby. Objevuje se tam dost retro slov, povětšinou se je ale snaží dětem trochu přiblížit a vysvětlit. Popisy blaznivých situací jsou podrobné a zábavné, jen v několika momentech vyžadují hodně živou představivost nebo dobrou znalost televizní předlohy, aby si to člověk uměl úplně představit. Ale dětem to evidentně nevadí a dobře se u toho baví.

Můj skoro šestiletý syn je nadšený a poslouchá to pořád dokola. On je i obecně čtenářský a posluchačský pecivál, a tohle je o vynálezci (zaměstnání snů mého syna), co vynalezl prdící prášek (ze školkařského fekálního humoru ještě syn evidentně nevyrostl), co umí i vystřelit astronauty do vesmíru. Nesbo prostě zná své publikum a ví, jak se mu zavděčit.

Asi to bude znít směšně (s ohledem na to, že je to kniha o alternativních životech a paralelních vesmírech), ale kniha na mě nepůsobila realisticky. Je to tím, že mi hlavní hrdinka připadala spíš jako kompilace několika hrdinů než jako autentický človek, ke kterému mám v knize přilnout. Vedle téhle "holky od vedle" nepůsobí snad ani Leonardo Da Vinci dostatečně všestranně a talentovaně..

Jinak je kniha napsaná čtivě, objevují se tam chvílemi zajímavé myšlenky a fakta. A interpretace Petry Špalkové se mi líbila hodně, pomohla mi vžít se do děje a knihu doposlouchat.

Knih o holokaustu jsem přečetla hodně, ale tato mě přesto zaskočila a přinutila přemýšlet v nových souvislostech. Kniha totiž zachycuje život přeživší po skončení války - z vnější perspektivy i jako její vnitřní monolog. Dnes už máme o děsivých událostech druhé světové války hodně informací, a zároveň nám čas dává dostatečný odstup, abychom nebyli zatížení osobní vinou a uměli upřímně soucitit. Situace po válce a v padesátých letech byla ale zcela odlišná, a tak se obětem po návratu zřejmě často nedostalo potrebné pomoci ani pochopení. To mnou otřáslo... Budu se v myšlenkách ke knize vracet ještě dlouho. A právě proto považuji Alenu Mornštajnovou za výjimečnou autorku - je to dokonalá vypravěčka, která umí autenticky zachytit vnitřní svět lidí a přinést neotřelý pohled na dějinné události.

Téma knihy bylo zajímavé a zápletka propracovaná. I přesto mě kniha nevtáhla do děje tolik, kolik jsem očekávala. A to asi zejména proto, že mi hlavní postavy přišly spíš jako neutrální vypravěči než jako přímí účastníci thrilleru. Podávaly takové nemastné-neslané zpovědi, chyběly silné emoce odpovídající hrůznosti popisovaných okolností. I jejich dialogy a rozhodování ve vyhraněných situacích na mě působily skoro roboticky, jak z příruček o umění vyjednávání a správné komunikaci. Nevím, třeba je to jen kulturní záležitost a třeba si v Británii právě takhle představují ty "slušné lidi".

Tohle je prvním z populárně naučných a rozvojových audioknih, která mě nadchla natolik, že jsem si ji pořídila i jako fyzickou knihu. Je neuveritelně komplexní, praktická a přínosná, budu se k ní vracet určitě hodně krát, jak mi dále porostou děti. Autorka přináší dokonalý mix vědeckých poznatků, vlastních zkušeností a laskavých principů respektujího rodičovství. Dává nám konkrétní nástroje, jak komunikovat s dětmi o technologiích, jak budovat hranice a zvyšovat bezpečí dětí, ale i jak posilovat

vzájemnou důvěru, otevřenost a lásku mezi rodiči a dětmi. Velmi inspirativní.

Kniha je taky perfektně namluvena, Jana Holubová má nenucený a příjemný projev. Přispívá to k tomu, že se kniha poslouchá lehce skoro jako beletrie.

Kateřina Tučková opět přichází s nesmírně zajímavým tématem, představuje veřejnosti málo známé reálie a oživuje zapadlé, nepohodlné stránky naší minulosti. Každý ví, že byla za socialismu potlačována religiozita, ale díky paní Tučkové si široká veřejnost bude umět mnohem přesněji a barvitěji představit, jak to probíhalo, jak bylo nakládáno se životy věřících i s vírou jako takovou.

Román je koncipován jako soubor svědectví, dopisů a historických dokumentů. Je to skoro, jako bychom my sami pátrali po pravdě, hrabali se v archivech a rozkrývali minulost našeho národa i jednotlivců, hrdinů i opravdových padouchů. Příběh a postavy nejsou reálné, ale jsou realitou silně inspirovány. Několikrát jsem přerušila poslouchání a googlila, jak to bylo doopravdy, když mi to přišlo přitažené za vlasy. Ale překvapivě, většina širších okolností v románu vychází ze skutečných událostí nebo aspoň z hypotéz historiků (tím nemyslím v románu naznačené zázraky, ty beru jako rozměr přidaný věřícími vypravěči).

Interpretace mě na začátku překvapila, hlavní hrdinka Lena má vyloženě nakřáplý hlas, ale v průběhu knihy si mě získala. I ostatní hlasy byly dobře zvolené, zejména pro mě autentičností přednesu vynikala interpretka Matky Tobie.

Keby túto knihu hodnotil môj päťročný syn, dal by jej plný počet hviezdičiek. Má ju veľmi rád ako fyzickú knihu a páči sa mu aj táto audioverzia.

Ja ako rodič oceňujem, že kniha obsahuje veľa zaujímavých faktov o vlakoch a železničných miestach na Slovensku. Hviezdičku uberám preto, že samotné spracovanie príbehu je po literárnej stránke skôr priemerné. A tiež preto, že interpret audioknihy má trochu monotónny prejav.

Každopádne ale, malých vlakomilov, deti technicky zamerané a deti lačniace po vedomostiach táto kniha určite poteší.

Naposledy jsem tuto knihu četla jako náctiletá,tak jsem si ji zkusila poslechnout po dvaceti letech, jestli bude mít pořád takové kouzlo. A má, je to prostě skvěle napsaná, hodnotná kniha. Barvitě vykresluje postavení žen a dětí v první polovině dvacátého století, rodinné vztahy poznamenané mezigeneračně předávánými traumaty, emocionální ztuhlost lidí žijících ve světě, kde se emoce považují za slabost. Kontroverzně a realisticky zachycuje zcela lidské pohnutky ve zdánlivě nadlidském jednání církevních představitel. A také úchvatně a s láskou popisuje drsnou australskou přírodu a životní podmínky farmářů v těchto podmínkách. Hlavní milostný příběh je teda trochu frustrující, ale to asi právě dodává knize napětí a zapamatovatelnost. Kniha je výborně namluvena. Dana Černá má nenucený, přiměřeně procítěný projev a příjemný hlas. A Lukáš Hlavica - ten patří mezi moje nejoblíbenější interprety vůbec, je prostě neuvěřitelný, měla jsem z jeho projevu několikrát až husí kůži..

Po Spasiteli Duny jsem se trochu obávala, že se třetí díl už úplně zamotá ve vizích a filozofii a absenci děje. Ale nakonec to byl poměrně dynamický poslech, rozvětvený příběh s dostatkem akce. Nové postavy mě zaujaly a potěšil mě návrat některých postav z prvního dílu.

A poslouchat Marka Holého, to je prostě pokaždé krásný zážitek!

Nedokázala jsem si před poslechem této knihy představit, jakou významnou roli hrály drogy v Německu, a to nejen v tom nacistickém a nejen v armádě. Velmi zajímavé mi připadaly také (v knize podrobně vysvětlené) pochybné okolnosti vzniku a rozvoje farmaceutického průmyslu, zejména dodnes dominujících firem Bayer a Merck.

Co se týče interpretace - Vasil Fridrich čte poutavě a jeho přednes se mi celkově líbil. Jednu hvězdičku ubírám kvůli jeho německé výslovnosti. Němčina evidentně není jeho parketou, jenže v této historické knize je hodně německého názvosloví, a kostrbaté počeštění mu nesvědčí.

Tohle byla moje první kniha od Aleny Morštajnové a mám pocit, že si budu muset od ní hned poslechnout něco dalšího. Tolik emocí ve mně vyvolala, tak skvěle je napsaná! A

taky je výborně namluvená, všechny tři interpretky se mi líbily.

Kniha je pojata jako osobní zpověď jen dvou žen, ale je v ní vlastně živě a z různých stran vylíčena situace milionů lidí žijících ve mstivé totalitě. Často se mi při poslechu honilo hlavou, jak stateční byli moji rodiče, když v '89 šli do ulic, a že jim musím zpětně poděkovat.

Je to dobrá myšlenka - monitorovat své vzorce chování, vážit vlastní slova, více si uvědomovat dobro kolem sebe a být vděčný. Vnímám to jako perfektní pomocný nástroj při uzdravování nitra a ráda to vyzkouším (už jsem začala). Musím se nicméně přiznat, že jsem trochu skeptická, že by gumový náramek a sebekontrola slov stačily tomu, aby se lidi zcela změnili. Lidé, kteří si nejvíce stěžují, pomlouvají, kritizují, to nedělají "ze zvyku", jak to v podstatě zjednodušeně podává tato kniha. Není to jen zlozvyk, je to obranný mechanismus zakrývající často hluboká traumata, poničené sebevědomí, osobnostní poruchy, deprese, úzkosti,... Takže bych projekt nestěžování doporučila spíše jako doplněk k dobré terapii (ta se hodí každému), aby se pocity nezatlačily ještě hlouběji. Je v pořádku být smutný a ozdravující mluvit o tom.

Strhující, děsivá a skvělá kniha, která je v Německu povinnou četbou pro děti ve školách. Podle mě by měla být povinnou četbou hlavně pro dospělé, protože je to z mého pohledu zejména příběh o tom, jak v případě jednoho dítěte fatálně selhali rodiče, učitelé i sociální systém. Je to kniha o násilí na dětech, o zanedbání péče, o nedostatku podnětů, o sociálním vyloučení, o neflexibiltě a apatii úřadů... To, co zažívají děti v této knize, je peklo, peklo, nejhorší peklo. Je to srdceryvné.

Přednes Viktorie Taberyové je velmi přesvědčivý a realistický, vždy zcela odpovídající věku a duševnímu rozpoložení postav. V podstatě jsem v průběhu knihy zapomněla, že to nečte čtrnáctiletá puberťačka.

Jinak ještě doporučuji si po skončení knihy přečíst, jak to s Christianne pokračovalo, dodatek v knize končí rokem 1998.

Takový fascinující námět, taková šance vytvořit úchvatný historický román! Jenže v této kníže se nedozvíte téměř nic o francouzské revoluci, o světových válkách, o společenských změnách, o věcech a událostech, které hýbaly světem a logicky by měly zanechat hlubokou stopu v někom, kdo je zažil. Autorka má opravdový dar řeči, její opisy jsou květnaté a poutavé. Tento dar ale používá více méně pouze k tomu, aby detailně popsala milostné pletky hrdinky či její náhodné zážitky jako nákup muffinu na nějakém trhu. Prvních pár hodin knihy jsem si opravdu užila, popisuje tam rozsáhle život ve Francii 18. století. Ale pak se kniha nějak zvláštně proměnila na červenou knihovnu, kde je hlavní hrdinkou neodolatelná osoba, kterou každý hned miluje a nemůže se jí nabažit.

"Čekal jsem víc", zhodnotil život Addie LaRueovej v průběhu knihy Temný.. a já s ním souhlasím

Nemyslím si, že tato kniha sama o sobě stačí každému pro vyřešení špatných návyků a nastolení dobrých, protože zlozvyky mohou být zakořeněné velmi hluboko (traumata, silné rodinné vzorce aj.). Ale pokud člověk chápe motivy svého chování a je opravdu připraven na životní změnu, tato kniha může poskytnout užitečné nástroje, jak na to. Ke mně přišla kniha ve správný čas. Vyzobala jsem z ní ty návody, které mi přišly vhodné a přirozené pro mě, aplikovala je a zatím je hodnotím jako fungující. Pomáhají mi na mé cestě stát se více organizovanou a systematickou osobou aneb v mé snaze zjednodušit si život pomocí postupů a návyků. A také mi daly oporu v tom, abych nepolevila ve zdravějším životním stylu, který jsem si (v souladu se základní myšlenkou této knihy) nastolila pomocí relativně malých změn.

Je to už několik let, co jsem četla Marťana a pak na něm byla v kině, takže už si ho zas tak dobře nepamatuji. Ale na začátku Spasitele jsem měla pocit, že to je snad přímé pokračování této knihy - zřejmě kvůli stylu psaní Weira mi totiž hlavní hrdinové téměř splývali (ale moc mi to nevadilo). Hrdina je i tady chytrý, vědecký, technicky zdatný a vtipný muž. Rychle jsem si ho oblíbila a fandila jsem mu v nesnázích, obdivně jsem naslouchala jeho vědeckým teoriím a počinům, smála jsem se na jeho sarkastických poznámkách a brečela s ním. Ano, nečekané, ale i slzu jsem upustila. Děj není rychlý, ale i tak obsahuje napětí, zvraty a emocionální momenty. Je to opravdu vědeckoFANTASTICKÉ čtení, a to o samých důležitých věcech - jako třeba o lásce k Zemi, o úžasnosti vesmíru, o důležitosti spolupráce nebo o hodnotě přátelství.

Spasitel Duny je typ knihy, kterou nelze číst nebo poslouchat jen tak napůl. Je plná detailů, politiky a filozofie, je potřeba se neustále soustředit (ale stojí to za to). Poslouchání ulehčil úžasný přednes Marka Holého - vdechl do dialogů život, každé postavě dal jedinečný hlas a v příběhu podtrhl emoce. Opravdu působivé, co zde dokázal uměním hlasu. Na příběhu samotném se mi líbilo, že konzistentně navazoval na první knihu, ale zároveň přinesl nové dějové linky a klíčové postavy, což vneslo do pokračování příběhu čerstvý vítr. Zejména se mi líbilo zaměření na Aliu, která (stejně jako její bratr) rozhodně není černobílou postavou - je komplikovaná, kontroverzní, vzrušující, zapamatovatelná

Kniha, která přináší vzrušující mix sci-fi a mystična. Vykreslený svět je unikátní, ale nadčasový, hlavní hrdina je složitý, ale charismatický, příběh je plný politických detailů, ale přesto poutavý. Na knize mě navíc fascinuje, že bych vůbec nepoznala, že je skoro 60 let stará - tím, jak je posazena do zcela neurčitého věku a míst a všechno dává dohromady smysl, je to opravdu nadčasové dílo.