Recenze uživatele Monika

Jelikož jsem začala reportáže pana doktora Šebka poslouchat odzadu, trochu mě starší text nejprve ne úplně mile překvapil. Nevím, jestli na začátku pan doktor ještě nebyl vypsaný nebo to je pouze věkem, ale pár pasáží mi přišlo dost “buranských”. Nicméně, text se pomalu zlepšil a převážila zajímavost geopolitického kontextu, a především neuvěřitelné nasazení lidí v šílených podmínkách. Obdivuji všechny doktory, kteří se na podobné mise vydají.

Kniha není velkým literárním dílem. Vyprávění si na nic nehraje, popisuje věci tak, jak je autor jakožto exaktně založený člověk viděl, ale přidává pasáže, v nichž se doktor Šebek zamýšlí nad širším kontextem války, i nad filozofičtějšími otázkami. Text má ovšem dle mého názoru sloužit jako svědectví, které se jen tak někomu nepoštěstí, a právě tím je hodnotný. Obdivuju nasazení a odvahu všem, kdo se na podobnou misi vydají!

Nápad vrátit se v prequelu do samých začátků Geraltovi kariéry se mi moc líbil. Po poslechu všech předchozích knih bylo zábavné představovat si, co mladičkého Geralta v budoucnosti čeká a hledat v jeho současnosti náznaky toho, jakou cestou se ve svém životě vydá. Přednes opět moc povedený!

Prozatím jsem byla fantasy literaturou docela nepolíbená, ale jak sbírky povídek, tak celá tahle sága mě přímo nadchla. V některých pasážích se autor rád zasekává u vojenské strategie a politiky, ty jsou trochu pomalejší, ale postavy si zamilujete. Autor geniálním způsobem přetváří středověké mýty a evropské pohádky a mytologii. Ve všech textech taky zpracovává i velmi moderní témata. Moje nové hodně oblíbené univerzum <3

Druhý díl Špitálníkové knihy neztratil na kvalitě. Člověk má při poslechu pocit, že se děj odehrává na jiné planetě či aspoň v jiném století. Nejčastější emocí je soucit.

Začínám tuhle sérii opravdu milovat. Nikdy jsem nebyla obzvláštní fanoušek fantasy, ale tohle má tolik přesahů a je to tak hezky napsané, že… zkrátka, nemůžu se dočkat, až se pustím do románů ☺️

Když jsem se rozhodla poslouchat tuto klasiku, nevěděla jsem, co od ní čekat. Překvapila mě svou nadčasovostí a aktuálností, která je vzhledem k datu původního vydání až neuvěřitelná. Problematizace dobové morálky tímto způsobem musely být ve své době šokující. Hra je navíc skvěle ztvárněna, moc příjemný poslech.

Dlouho jsem se této klasice vyhýbala, kvůli respektu z toho, jak mnohovrstevnatá je. A ano, přestože mám literární vzdělání, vím, že mi spousta narážek, odkazů a souvislostí unikala. Občas to kvůli tomu byla nuda. Nejlepší pro mě bylo nechat se unášet proudem myšlenek díla.

Bear Grylls je můj hrdina od malička, ale od této jeho knihy jsem nevěděla, co čekat. Výsledek mě velmi mile překvapil – záživným způsobem vyprávěl a interpretoval příběhy, díky nimž se můžeme seznámit s neuvěřitelnými lidskými výkony. K těm bylo zapotřebí nadlidského úsilí, sveřeposti a odvahy.

Když jsem touto knihou chtěla zalátat mezeru v “povinné četbě”, neměla jsem velká očekávání. Kniha je ale evidentně dost nadčasová. Nečekala jsem, že děti z této knihy opravdu ještě byly dětmi a začínaly s tak šílenými zkušenostmi v tak nízkém věku. Člověk při poslechu cítí vedle lítosti a vzteku především frustraci. Frustraci nad neustálými relapsy, nad chybami rodičů, nad - a to mě překvapilo nejvíc - nad absolutním selháním systému. Kniha je povinnou četbou právem a měla by se číst stále!

Svědectví místního masakru, který se ovšem zdá být – a autorka na to naráží taky – živen až příliš univerzálními důvody. Zpověď je o to palčivější, že jsou zde hlavními hrdiny i děti. Průběh krveprolití je po částečkách skládán jako mozaika, která se na konec vyjeví tím silněji. Občas jsem měla pocit, že jsme konfrontováni s až mnoha různými styly a že místy příběh nedrží pohromadě, ale na druhou stranu to mohl být záměr a lze to tedy chápat i jako ozvláštnění.

Nenacházím lepšího slova než strhující. Syrovost a surovost knihy je v literárním poli neuvěřitelně osvěžující. Tato kniha se okamžitě stala jednou z mých nejoblíbenějších vůbec. Pro většinu lidí jen těžko představitelná realita je zprostředkována úchvatným jazykem (teď mluvím samozřejmě o českém překladu a smekám). Není pro slabší povahy, ale doporučuju všemi deseti!

Když člověk v dospělosti dohání středoškolskou povinnou četbu, má to tu výhodu, že dílo dokáže (díky tomu, že už má něco nastudováno i odžito) lépe ocenit. Sbohem armádo je pomalejší, velmi silný román, který člověkem otřese, a opakovaně mu připomene, jak moc je válka hnusná věc, která ničí lidské životy i životy generace následující.

Kniha nabízí velmi zajímavý vhled do mně (a věřím, že i mnoha dalším) neznámé kapitoly dějin a kultury našich zemí. Je velmi lákavé pohybovat se na hranici čistého racionálna a ezoteriky až magie, hlavně v době, kdy je alternativní medicína opět na vzestupu, se vším dobrým i zlým, co k tomu patří.

Kniha mě příjemně překvapila, možná ani ne tak příběhy samotnými, jako představením (alespoň pro mě) neznámé kapitoly české historie a navozením dobového rázu/atmosféry. Přednes je velmi příjemný.

Zpočátku jsem si myslela, že jde o ikstou rodinnou ságu, kterých už jsem upřímně řečeno přesycenà, ale tenhle příběh rodinné tragédie má přesah. Bylo zajímavé – a děsivé – dozvědět se, jakých zvěrstev se Titův režim dopouštěl. Třešničkou na dortu pro mě bylo, že je příběh založený na skutečné události.

Přiznávám, že současnou českou literaturu nestíhám sledovat tak, jak bych chtěla, ale tato kniha pro mě byla velmi milým překvapením. Cyklický ráz románu (roční období, podle nichž se řídí byliny, úterky, návaznost na rodinnou tradici) čtenáře vtáhne a ten se nemůže dočkat, co se stane s diviznami. Přesně podle toho se pozná literární talent – utáhnout člověka na (zdánlivě) banální téma. Líbila se mi moc tajuplnost minulosti hlavní hrdinky, která byla střídmě dávkována. Kniha taky velmi mile navozovala venkov Jižních Čech.

Tahle kniha je pro mě velmi těžko zařaditelná, asi jsem nečetla nic jí podobného. V něčem navazuje na tradici americké literatury, vidíme v ní prvky postmoderního psaní, prvky (anti-) detektivní… a zároveň je z ní cítit velká znalost klasických kultur. Velká lahůdka pro fajnšmekry

… říznutý systémovým rasismem. Příběh knihy je vystavěný dobře, i když v něm i tak najdeme hluchá místa, a stejně tak se v něm vyskytují zajímavé postřehy ohledně spisovatelského procesu. Některé dějové linky, byť dovedené do extrému schválně, působí lehce bizarně. Celkový dojem mi na knize ovšem kazí neustálé “fňukání” o tom, jak je ta či ona část společnosti privilegovaná, přičemž se vždy bavíme o segmentu, který navštěvuje školy z Ivy league. #firstworldproblems

Pokud by někdo chtěl pochopit českou pivní kulturu, stačí mu přečíst si tuhle knihu :) a navíc ji pochopí velmi poetickým způsobem, Hrabalův jazyk je velmi bohatý a stále poměrně aktuální

Nechápu, jak je možné, že jsme tuto knihu na gymnáziu neměli zařazenou do povinné četby (pokud někde v seznamech figuruje, mám radost). Kniha s krásným ironickým nadhledem vystihuje zločinnost a hrůznost komunistického totalitního režimu. Hrdinka s odkazem na povahu kočky dokazuje, že člověk dokáže být svobodný “i v kleci”. Kniha by ve středoškolských seznamech měla mí své místo nejen proto, že by pomáhala nezapomenout, ale také by mladé lidi mohla zaujmout cynickým humorem či neuvěřitelnou bohatostí jazyka a metafor.

Musím říct, že jsem – z pohledu diváka dnešních hororů – nečekala, že mi bude příběh připadat strašidelný. A ono jo! Tahle jednohubka má pěkně spooky atmosféru a hlasové podání tomu dodává ten pravý šmrnc. Na období Halloweenu ideální!

Nadčasová lekce od Škvoreckého o tom, “o čem je život”, jak je přílišná politická horlivost často na škodu, a jak jsou boje a války marné. Co dodat, stačí knihu dál doporučovat budoucím generacím.

Éduardova prvotina je velmi surovou výpovědí zasazenou do ještě surovějšího prostředí. Čtenáře šokuje, v jak “buranské” (kultivovanější slovo mě nenapadá) domácnosti spisovatel vyrůstal, a o to víc musí ocenit, kam se vypracoval. Velmi oceňuji upřímnost textu – v mnoha pasážích se protagonista nezachová zrovna nejlépe, a to je mi sympatické. Autor si neklade za cíl vzbuzovat lítost či sympatie po celou dobu, spíše pochopení.

Kniha velmi poutavě a promyšleně předkládá čtenáři (posluchači) střípky mozaiky, z nichž si postupně může poskládat stvůrnou realitu ještě stvůrnějšího režimu, a dělá to velmi lidským způsobem. Bohužel, jak se zdá, skutečnost je ještě mnohem horší, než člověk tušil.

Jih proti Severu bývá často vnímán jako plytká červená knihovna, ale nic nemůže být vzdálenější pravdě. Příběh o Scarlett O'Haře ve mně zůstal tak, jako už dlouho žádná kniha ne, a automaticky vyletěl mezi první příčky mého pomyslného žebříčku nejlepších knih. V díle je všechno, odvaha, urputnost, obětování, obrovsky mě překvapila.

Jih proti Severu bývá často vnímán jako plytká červená knihovna, ale nic nemůže být vzdálenější pravdě. Příběh o Scarlett O'Haře ve mně zůstal tak, jako už dlouho žádná kniha ne, a automaticky vyletěl mezi první příčky mého pomyslného žebříčku nejlepších knih. V díle je všechno, odvaha, urputnost, obětování, obrovsky mě překvapila.

Tím, že je kniha napůl autobiografická, nabízí velmi cenný a zajímavý vhled do života během Občanské války. Člověk si jen musí zvyknout na to, že je kniha prodchnutá moralistickým kázáním – se kterým se ovšem povětšinou dá souhlasit. Velmi mě překvapilo, nakolik je dílo pokrokové – nalezneme v něm vyhrazování se vůči rasismu, chudobě, feministické myšlenky. Velmi zajímavé čtení (poslechnutí).

Příběh jsem znala jen prostřednictvím televizních obrazovek, avšak po poslechu musím konstatovat, že tato klasika předčila moje očekávání. Skvělá zápletka, úžasně propracovaná psychologie postav, krásné tempo vyprávění.

Tato audiokniha je nejen kvůli staršímu jazyku náročnější na poslech. Je ovšem velmi zajímavé nahlédnout do filozofických úvah k vědeckém pokroku našich předků z předminulého století, stejně jako člověka zaujme téměř tajuplné vyznění celého romaneta.

Na kultovní příběh jsem byla zvědavá. Málem mě odradil rozpačitý začátek, ale záhy události nabraly spád. Vytkla bych knize menší drobnosti, bez nichž by jistě byla považována za ještě kultovnější dílo než doposud. Příběh je ovšem plný významů a symboliky odkazující k lidské nátuře, která posluchače (čtenáře) nutí k zamyšlení, což považuji za nejzásadnější smysl literatury.

Pražský hřbitov určitě není snadné čtení (poslouchání). Eco do něj vkládá velkou část své erudice, získané desítkami let studia. Dozvíme se tak např., jak – podle jeho interpretace – probíhalo sjednocování Itálie, vznik pařížských komun apod. Ale především můžeme nakouknou pod povrch odporného a stovky let zakořeněného antisemitismu. Hlavní postava je –Ecův záměr se povedl – opravdu nanejvýš odpudivá, čtenáře baví. Za zmínku určitě stojí i brilantní překlad Jiřího Pelána.

Nádherné a citlivé zpracování nadčasových hrátek s lidskými city a osudy. Skvěle zvolení interpreti – téměř třista let starý příběh ožívá v celé své mrazivé krutosti a ukazuje, nakolik mohou patologické osobnosti zamíchat životy spousty lidí. V tomto ohledu bude asi bohužel vždy nadčasový.

Mnozí z nás se k tomuto kanonickému dílu dostali dřív prostřednictvím televizních obrazovek než v knižním vydání, ale audioknihy jakožto nové médium vdechují klasickým příběhům nový život, stejně jako zcela jiný rozměr. Člověk nepřestává žasnout, jak moderně a nadčasově smýšlela hlavní hrdinky Lizzie, potažmo i úchvatná Jane Austen. Obě dámy to ve své době musely mít velmi těžké.

Kniha pro mě byla lehkým zklamáním. Čekala jsem odbornější ponoření se do fungování dopaminu. I když to s tím hluboce souvisí, titul se měl jmenovat závislosti, protože pouze a jenom ty se v ní řešily. Autorka měla střízlivý (pun intended) pohled na věc, ale občas některé věci podle mého názoru zlehčovala či se pohybovala na hraně spekulací.

Autorce se v textu podařilo zachytit tísnivou atmosféru a velmi věrohodně popsat psychologické pochody hlavní hrdinky. Děj zaujme. Ovšem někdy je lehce předvídatelný. Pro mě byla velmi těžko pochopitelná absence morálky protagonistky a její absolutní zaslepení jediným cílem.

Knihu jsem si stáhla jako nenáročnou oddechovku, ale nakonec jsem byla mile překvapená tím, nakolik byla vhledem do života queer lidí za minulého režimu. Některé těžkosti (ba ani jejich řešení) už nás teď ani nenapadnou. Rovněž bylo zajímavé sledovat dekadentní prostředí umělecké scény i pololegálního podnikání v Itálii.

Návrat do divočiny jsem si (anachronicky) poslechla hned po Bílém tesákovi. Obě knihy jsou velmi podobné – jak stylem vyprávění, tak zápletkami či vyzdvihovanými tématy –, akorát v nich sledujeme opačný proces (zde zdivočení, u Bílého tesáka ochočení. To jde brát jako nevýhodu, ale i výhodu. Pokud Vás Bílý tesák nebavil, tak vás zde nic nepřekvapví. Pokud ale naopak ano (jako mě), zamilujete si i Bucka :)

Byť jsou některé pasáže knihy poněkud drsné, poslech knihy byl pohlazením na duši. Vžít se na chvíli do malého vlčka, který si hledá svoje místo ve světě, bylo o to příjemnější v moc pěkně namluvené verzi od Bohdana Tůmy. Příběh je mimo jiné sondou do společnosti Spojených států za Zlaté horečky, ale rovněž nositelem mnoha životních mouder.

Poslech to není snadný, děj knihy vyvolává v člověku z mnoha důvodů neklid – ať už kvůli strachu z blízké budoucnosti (kam až vývoj umělé inteligence zajde?), tak kvůli osobním tragédiím, jimž postavy čelí. McEwan jako vždy vykresluje realitu v celé její složitosti a vyhýbá se tomu nějakému úhlu pohledu čelit (a že je děj této knihy složitý především, co se morálních otázek týče). I provedení je velmi příjemné. Jsem nadšena.

Kniha předčila moje očekávání. Ne že by se jí nedalo nic vytknout (např. to, že podle mě lehce na sílu akcentovala některá trendy témata), ale celkový dojem z ní mám velmi dobrý. Práce s pamětí je v knize opravdu velmi zajímavá, stejně jako jednostranný a toxický vztah protagonistovy matky s jejím otcem. Odvážný text.

Dlouho odkládaná klasika, ohledně níž jsem měla velká očekávání, je ještě předčila. Skvělý román na pozadí fascinujícího příběhu dějin židovského národa. Interpretův hlas dílu propůjčil požadovanou vážnost.

Kniha vypráví v tajuplném hávu příběh Larse Turmse, který putuje, aby zjistil, kdo doopravdy je. Kromě příběhu, který byl velmi poutavý (fanoušky Egypťana Sinuheta Waltari nezklame), bych ráda vyzdvihla interpretaci. Kromě vhodného hlasu pana Somra slyšíme spoustu dalších herců a rovněž skvělý hudební doprovod. Můžu jen doporučit!

Skrze netradiční pohled na svět se čtenář (a posluchač) dozvídá víc o Praze a její historii (prostřednictvím fun facts), fungování akademické půdy či se může zamyslet nad nesčetnými filozofickými úvahami. To vše je zasazeno do fiktivního a lehce fantaskního světa a okořeněno vedlejší detektivní zápletkou. Velmi originálně pojaté dílo.