Dnes jsem doposlouchal tuto klasiku, u která mi dlouho trvalo, než jsem se pro ní rozhodl. Je to poutavý a na první pohled velmi prostý příběh. Prostě jsem poslouchal a bylo mi u toho dobře. Žádné velké dojímání, jen se zájmem poslouchám, a na pozadí si říkám: moc hezké, ale proč je to takový bestseller, proč Nobelova cena? Ale až v poslední kapitole: jakoby se rozsvítilo. Jakoby ze z 2D světa to ve mně přecvaklo do 3D. Wauuu! Nemohu říct druhým, o čem je ta kniha. Mohu jen říct, čím se stala pro mne: Hodnota života je v prostotě, v jednoduchosti. V laskavosti. V neokázalém dobrodružství, v odhodlání znovu vyrazit na moře. Jsem na moři, již dost let, jsem na své lodi. Své lodi. Někdy až na příliš širém moři, jsem na to sám. Ale mám plachtu a stěžeň, a vím, kde je můj břeh, kde je moje prostá chýše, postel, noviny, sousedé. Něco jsem už pochytil o životě, určitě ne všechno, ale stále zkouším si s tím vystačit. Zůstat ve skromnosti a vděčnosti. Nehraji si na supermana, moje tělo je už dost opotřebované, ale díky Bohu, pořád docela silné. Pořád něco můžu. Nebudu si stěžovat. Někdy moje vítězství, můj úspěch nikdo neuvidí, jen já, a je to takto v pořádku. Díky za každou velkou i malou rybu v životě, díky, že mohu žít, že mám co jíst. Vlastně mi stačí málo, může to být i dost syrové v životě, jako syrové maso ryby , nebo syrové vlny moře. Je to syrové, ale stejně tak i fascinující. Mám vesla. Mám nůž. Mám i harpunu, když se musím bít s běsy z hlubin. Vítr nemám. Mám ale plachtu, a stačí ji natáhnout, a vítr se mi dává derem, abych se mohl vracet k sobě. Po dobrodružství, po tvrdé práci, po bojích. K sobě domů. Je tam chlapec, je tam dobrá bytost. Ale i jinak: Je tam chlapec, moje dávnější já, nese v sobě ryzost, energii a spojuje moje všechna dřívější já s tím dnešním. A to přináší pokoj srdce. Mohu teď jít klidně spát.
Toto hodnocení může prozrazovat část děje. Klikni zde, pokud ji chceš i tak vidět.
Umí změnit život
Nutí k zamyšlení
Skvěle uzavřená
Klasika žánru
Nadčasová
