Recenze uživatele Jana

Na západní frontě klid jsem četla už docela dávno v rámci povinné literatury a už si příliš nepamatuji, jak na mě působil. Ale toto volné pokračování je pro mě opravdu silným zážitkem, protože jsem si vlastně nikdy dřív neuvědomila, že pro vojáky válka nezkončila jen vyhlášením míru. Domů se vrátili jako jiní lidé, zranění nejen fyzicky ale často hlavně psychicky, což v tehdejší době ještě nikdo nechápal jako onemocnění, jako je tomu dnes. Na frontu odešli nadšení kluci a vrátili se jako zahořklí mladí muži, kteří najednou nepatřili nikam a nevěděli si často rady, jak ve svém životě dál pokračovat. V boji navázané kamarádství, ke kterému se dosud upínali, jim najednou už nedékázalo pomoci, protože společnost mezi ně znovu vrhla tak velké rozdíly v sociálním postavení, že se ukázaly být v běžném životě nepřekonatelné. Někteří se s novým stavem společnosti a hlavně svým přetrženým životem nedokázali vyrovnat a zvolili sebevraždu, své oběti si tak válka vybírala ještě dlouho po svém oficiálním konci. Mrazivé vyprávění o tom, že válka není jen romantický souboj vlastenecky smýšlejících hrdinů a hlavně o tom, co s přiživšími hrdiny udělá obyčejný každodenní život v civilu.

Druhý díl a konečně začínám víc chápat nadšení fanoušků z celé ságy. Po prvním díle, který mě kromě konce příliš nebavil, se příběh konečně začíná rozvíjet. Roland ačkoliv v podsatě sobecký parchant už na mě taky pomalu začíná působit svým charismatem a jsem čím dál tím víc zvědavá, co všechno zažil, než se dostal na cestu k Věži a jak se bude dál vyvíjet jeho vztah s Eddiem a Odettou. Takže ano, druhý díl už mohu s radostí doporučit a těším se na další!

Kingova Temná věž platí mezi jeho fanoušky za opus magnum a mám pocit, že jsem snad jediná, kdo ji ještě nepřečetl. Před mnoha lety jsem si první díl půjčila v knihovně v naději, že jde o další děsivý hororový příběh a ona to jakási fantasy pohádka, takže jsem knížku nedočtenou zase vrátila. Teď jsem se rozhodla dát Věži další šanci a první díl jsem sice doposlouchala, ale můj prvotní dojem, že jde o nezáživný a matoucí příběh se moc nezměnil. Nicméně konec už mě zaujal a jsem odhodlaná pokračovat i s dalším dílem, věřím, že se zápletka teprve pořádně rozjede a konečně pochopím Rolandův svět.

Jsem velká fanynka Stephena Kinga, ale bohužel musím zároveň přiznat, že od chvíle, kdy začal psát spíše detektivky a feel good literaturu, je můj vztah k němu značně komplikovaný. Některé romány se mi opravdu těžko čtou, namáhavě se prokousovám začátkem a často knížku na dlouho odložím. Proto jsem si řekla, že zkusím audio verzi a bum, je to mnohem lepší! Billy Summers mě v tištěné verzi po prvních kapitolách vůbec nazaujal, ale jakmile jsem si pustila načtenou verzi, vše bylo v pořádku a začala jsem být opravdu hodně zvědavá, jak to s tímhle lehce podivínským ale přátelským novým sousedem vlastně dopadne. A v tomhle případě se jedná o klasickou kingovku v dobrém slova smyslu - sympatický hlavní hrdina, kterému prostě musíte držet palce, protože i když je to nájemný vrah zároveň vlastní srdce Mirka Dušína, k tomu pár odkazů na další Kingovy romány, což každého Kingofila vždy potěší a pak už jen hurá na adrenalinovou jízdu plnou mafiánů, přestřelek a starých přátel. Ano, místy je Billy trošku moc superman a zápletka není úplně uvěřitelná, ale já to mistrovi ráda prominu a uznávám, že tentokrát mě opět dostal a příběh jsem si užila.

Audioknihu jsem si pořídila hlavně kvůli Pavlu Baťkovi, protože jeho interpretace je vždy sázka na jistotu a hlavně vysokou kvalitu. Nakonec mě příjemně překvapila i Zuzana Kajnarová, která se též velmi dobře poslouchá. Příběh už tak jednoznačný není, střídavě mi přišly všechny postavy sympatické i k uzoufání hloupé a protivné. Vždyť stačí si jen promluvit, sdělit ostatním, co se vám děje v nitru - je to přece tak jednoduché nebo není?! Nejedná se o žádnou červenou knihovnu ani vyslovené rodinné drama, ale určitě nutí k zamyšlení nad tím, že rodinná pohoda je často vykoupená mnoha ústupky a co takové kompromisy mohou s člověkem v dlouhodobém horizontu udělat.

Skutečný Pravomil Raichl prožil neuvěřitelně dobrodružný a drsný život, takže v momentě, kdy se jeho osudů chopil Petr Stančík, bylo jasné, že půjde o pořádnou jízdu. Autorova práce s jazykem je neskutečná, stále mě fascinuje, s jakou lehkostí spojuje fabulace s realnými událostmi a osobnostmi (byť občas trochu pozmění jména, aby ještě víc souzněla s nositelovým charakterem, ale kdo se alespoň minimálně orientuje v historii, nemá problém je identifikovat). Pravomil se stává tak trochu československým Forrestem Gumpem, když potkává přední politiky dané doby, ale Stančík tak mistrně proplétá alternativní historii se skutečnou, že si toho stěží všimnete. Audiokniha je opět tak brilantně načtená jak Pavlem Baťkem tak Janem Vlasákem, až mi bylo líto, že kniha už končí. Kdo by měl zájem se o Pravomilovi dozvědět něco víc, doporučuji faktograficky přesnou biografii od Jaroslava Čvančary případně populárněji zpracovaný film Staříci.

Od Petry Dvořákové mám už přečtenou Dědinu a Vrány a musím říct, že Chirurg se mi z této trojice líbil nejméně. Zaujalo mě lékařské prostředí i vyprávění z mužského úhlu pohledu, ale Dědina i Vrány mi po dočtení ještě nějakou dobu doznívaly v hlavě a nebylo mi po nich úplně lehko na duši. V tomhle případě se tak nestalo, MUDr. Grábl mě jen vytáčel a chvílemi docela šustil papírem. Děj sice plynul rychle, ale nezanechal ve mě žádný hlubší dojem, a pokud bych hodnotila jen příběh, dala bych čistokrevný průměr, nicméně o level výše ho posunul jako obvykle perfektní Pavel Batěk a hodně povedená je i doprovodná hudba, takže proto jsou z toho ve finále celé čtyři hvězdy.

Winterberga i pana Krause jsem si po počátečních rozpacích opravdu oblíbila, takže když se objevila možnost se k oběma alespoň na chvíli vrátit, neváhala jsem ani minutu. Rozsahem se jedná pouze o jednohubku, ale mé očekávání splnila. Rudiš poodhalil další střípek z Winterbergova života, když byl ještě mladší, ale je otázkou jestli méně šílený. I tentokrát naprosto precizní práce Pavla Baťka a já mám jen jedinou výhradu - proč to skončilo tak rychle?!

Kdesi jsem se dočetla, že se jedná o přeceňovaný román o tom, jak vlakem jede alkoholik s užvaněným senilním dědkem a celkem nic se tam neděje. Svým způsobem je to i pravda, ale pokud se začtete a zvyknete si na Rudišův repetativní styl psaní, postupně textu propadnete. Možná je to tím, že společně s postavami lehce zešílíte, ale hlavně se před vámi polehounku rozvine životní příběh jednoho skoro stoletého muže, který se vydává na svou poslední dlouhou cestu vlakem, aby se usmířil sám se sebou a se svou životní láskou. Ano, často se objevují dlouhé historické pasáže, ale vyvažuje je spousta originálních analogií a celkově je autorova práce s jazykem obdivuhodná. Moc se mi líbily také úseky předčítané ze starého bedekru, tahle nostalgie po starých zašlých časech je mi blízká. Za zmínku rozhodně stojí i linka ošetřovatele Krause, jehož životní příběh je neméně zajímavý a spletitý. Krom románu samotného mě nadchla hlavně interpretace Pavla Baťka, jsem přesvědčená, že kdybych knížku četla sama, přes začátek bych se neprokousala a odložila bych ji po první kapitole, což by byla obrovská škoda.