Recenzie užívateľa Marie

Ačkoliv se mi zpočátku nelíbila Dědečkova interpretace knihy, musím uznat, že se s postupným poslechem a vnořováním se do příběhu ukázala jako naprosto odpovídající. Kniha, kterou Albert Camus napsal působí neutěšeným dojmem. Vyvolává v člověku všechny emoce, které jako kdyby snad hlavní hrdina necítil, nechtěl se v nich pitvat, neviděl v tomto pitvání smysl. Jeho život a nakonec i jeho pád se odehrával jako něco mimo něj, jako něco tady a teď bez dalších hranic a přestupů. Jedná se o první knihu, kterou jsem od autora četla a první knihu tohoto druhu. Iritovala mě i vtahovala do děje. Určitě stojí za poslech.

Je vůbec možné hodnotit příběhy lidí, kteří si prošli tím, čím si prošel během svého života Solženicyn?! Všechny by měly dostávat 5 hvězd už jen proto, že se z nich lidé dostali a o svých zkušenostech také napsali. Tak mě napadá - píšou to pro nás, abychom taky věděli, čeho jsme jako lidé schopni a z historie se poučili, nebo pro sebe, aby na to pod vlivem naší nezaujaté bezstarostnosti nezapomněli oni... Jako by to snad šlo.

Solženicynův příběh vypráví o jednom velmi dlouhém dni, pro který minulost existuje pouze ve formě vnitřních a vnějších restrikcí a budoucnost je pouze v přítomnosti. Teď a tady jsme. Jsme z toho, co z nás minulost chce mít. Snad teď a tady jednou už nebudeme. A budeme jinde. A snad možná to jinde bude lepší...Jako by to snad šlo.

O Janu Mikoláškovi jsem nic až do natočení filmu nevěděla. Viděla jsem ukázky a film mě sice lákal, ale chtěla jsem si nejdřív přečíst knihu (i když založenou na scénáři). Musím říct, že Josef Klíma vyplnil scénář skvěle! Příběh je hutný, napínavý a láká k poslechu od začátku do konce.

Ačkoliv jsem se ze začátku nemohla do příběhu dostat (zklamalo mě, že se jedná pouze o dramatizaci - mohla mě upozornit délka knihy, ale nevšimla jsem se), dokázali mě jednotliví herci do příběhu posléze vtáhnout! Neviditelný je skvělé psychologické drama, bohaté na rozmanité postavy s komplikovanými charaktery a nečekaná, ale obávaná vyústění. I když nefér, dávám dolu 1 hvězdu za to, že to není audiokniha v pravém slova smyslu. Havlíček jich ode mne má 10!

Nadčasový příběh, který musí svou reálností zaujmout každého! Charlie se mi vryl pod kůži od samého začátku až do konce. Nemá cenu prozrazovat děj, stojí za to se na něj celou dobu těšit/děsit!

Ačkoliv se obě interpretky knihy velmi snažily, kvalitou svého projevu pro mne příběh nepozvedly. Nedokázala jsem se vžít ani do jedné postavy. Opět jeden velmi dobrý, ale nepromyšlený a řádně neprostudovaný nápad.

Když jsem četla Fredrika Backmana poprvé (Muž jménem Ove), přišel mi příběh, ačkoliv vtipně napsaný, trochu banální. Můj názor se ovšem po čtení dalších jeho knih postupně mění. Ve své jednoduchosti mají knihy hloubku, popisující vtipným a zdánlivě nezávazným způsobem podstatu současného člověka a jeho ne/starostí. Zdá se, že na některé autory potřebuje člověk čas. A na Backmana si ho od teď ráda udělám.

Ačkoliv mi poslech knihy trval přes svojí délku téměř půl roku, velmi se mi líbila. Jistou zásluhu na tom měla i Vilma Cibulková, která svým přednesem dokázala posluchače emočně zapojit do děje. Příběh je bohatý a provokativní. U nás doma stále vyvolává živé debaty.

Skvělá kniha, která mi udělala chuť přečíst si o Hemingwayovi a jeho manželkách ještě víc! Příběh čtyř zcela odlišných žen, spojených v lásce a obdivu k jednomu komplikovanému muži. Doporučuji všem!

Ačkoliv se jednalo spíše o knižní soupis osobností a jejich příběhů, které by si člověk mohl najít na wikipedii, musím říct, že se mi jejich výběr do této knihy líbil. Jejich životní osudy byly podány s vášní, syrovostí a nadhledem člověka, který ví, o čem mluví. Audio interpretace Pavla Soukupa byla skvělá! Přišlo mi ovšem, že ke konci knihy už nebyly jednotlivé příběhy tak propracované a barvitě popsané jako ty na začátku a kniha začala (ne vinou popisovaných osobností) ztrácet dech.

Celý poslech jsem čekala, kdy začne být kniha "podivuhodná". Chybělo mi kouzlo, kterým chtěl autor čtenáře zaujmout. 3/4 knihy jsou pro mě proto čtenářsky průměr, závěrečné rozuzlení se mi z celé knihy líbilo nejvíc - to však zbytek knihy bohužel nepozvedne.

Přestože se mi příliš nelíbila interpretace knihy (především proměna hlasu Evy Josefíkové při mužských postavách na mě působila dost monotónně), byla jsem mile překvapená tím, jak milým tónem byl příběh napsaný. Klasická teenagerovská romance, která ničím nepřekvapila, ale ani neurazila...možná jedině tím, že je její příběh opět roztažený do dalších nepotřebných dílů, jak to v dnešní literatuře bývá bohužel zvykem.

Fried a H.H měli navzdory tvrdé konkurenci možnost vybudovat podnik, ve kterém jde lidem především o lidi. Nejenom o zaměstnance, ale i o zákazníky. Jejich přístup je obdivuhodný a inspirující, přestože aplikovatelný pouze v určitých odvětvích lidské činnosti. Za jejich návrat k lidem, zájmu o vlastní činnost a podporu lidství navzdory nekončícímu poklusu doby, si kniha i její autoři zaslouží pochvalu.

Ať už jste vědomostní pracovník nebo jen nadšenec do vědomostí, tahle kniha je pro všechny, kdo chtějí ve svém životě o něco víc dokázat a o něco málo se v něm "přetrhnout". Doporučuji všem všemi deseti... s mírnou výtkou k výslovnosti cizích názvů a jmen ve verzi audioknihy.

Skvělá kniha s ještě lepší interpretací v audio podobě! Ačkoliv jsem za celý svůj život nezkusila jedinou arkádu a svět virtuální reality mě svým potenciálem spíš ve snech straší, tenhle příběh byl naprosto skvělý.

Kniha plná smyslu pro humor a životní nadsázky! Jen nevím, jestli k tomu všemu bylo skutečně zapotřebí tvrdých desek a hromady papíru. Možná by se mi to jako příspěvek na blogu četlo přece jenom o trochu líp.

Druhá kniha od Taylor J. Reidové mě zklamala. Stejně jako její předchozí kniha, i tato je vedena otázkou osudovosti a složitých lidských rozhodnutí, se kterými se ve větší či menší míře potká v životě každý z nás. Bohužel právě z tohoto důvodu pro mne nebyla kniha žádným překvapením. Příběh byl po úvodním představení zápletky předvídatelný a ani svým stylem nepřinesl nic nového.

Hodnotit biografie a příběhy slavných a úspěšných lidí je pro mě velmi složité, protože mám pocit, že tím vlastně hodnotím jejich životní ne/úspěchy. Kosatík podle mého názoru podal výstižnou a střízlivou výpověď. Nic nepřikrášloval, nic neomlouval. Popsal Zátopka takového, jaký byl. Prostého, upřímného člověka, který se narodil, aby běhal.

Tahle kniha na mě čekala několik let, než jsem se k ní konečně v audio podobě dostala a nezklamala mě. Donna Tartt je skutečně zdatná autorka s bohatou fantazií, nekonečnými znalostmi a překvapivě přesným pochopením pocitů postav, se kterými by se člověk bez jejího delikátního popisu jen těžko sžíval.

Humorný příběh připomínající eskapády Stoletého staříka, který již několikrát zachránil svět. Ove ovšem svět nezachraňoval a vlastně se o něj vůbec zajímat nechtěl, když mu úplně náhodou celý spadl do klína.

Po dlouhé době jsem se odhodlala k žánru, který je zcela mimo můj zájem, protože mě zaujal popis příběhu. Kniha byla dle mého názoru napsaná dobře, ovšem příběh jako takový mi přišel spíše nezajímavý a připomínal spíše zápletku jednoho z podvečerních dílů detektivního seriálu, jakých je v televizi spousta.

Ačkoliv si uvědomuji, že kniha je mnoha čtenáři považována za bestseller, mne bohužel nenadchla. Autorův záměr jsem sice pochopila, ovšem nedokázala jsem rozlišovat mezi ním a postavou v knize, což pro mě činilo četbu spíše nepříjemnou. Explicitní vyjádření některých praktik mi do příběhu nesedělo a spíše mě v četbě (poslechu) rušilo. Oceňuji aktualitu tématu a zprávu, kterou Houllebecq svou knihou předává a věřím, že jako taková najde své věrné čtenáře. Četba Igora Bareše byla pro mne nejlepší částí knihy.

Když jsem si vybírala další knihu ke čtení, Selekce mě zaujala svým nápadem. Rozhodla jsem se proto, že jí dám šanci. Zklamala mě ovšem už intepretace Lucie Pernetové, který ačkoliv odpovídal věku hlavní hrdinky, působil na mě spíš otravně a nedokázala jsem se do jejího přednesu vžít. Po delším čtení jsem v příběhu nacházela další a další nejasnosti. V příbězích utopistické literatury, ať už jde o YA nebo "dospěláckou" literaturu, se mi vždy líbí jejich reálná provázanost jednotlivých nitek příběhu a propojenost ekonomických, politických i kulturních prvků utopických států, která dává často až mrazivě smysl. To mi ovšem v Selekci chybělo.

Jednoduchý čtivý příběh plný originálních osobitých postav a trefných myšlenek. John Green je skutečně mistrem svého oboru. Velmi se mi líbí propracovanost charakteru jednotlivých postav, která je vzhledem k typu literatury velmi dobře zapracovaná do příběhu. Také oceňuji témata, která si autor ve svých knihách volí a způsob, jakým k nim přistupuje. Člověk má pocit, že nečte jen jednu z dalších "knih pro mladší čtenáře", ale může se začíst a mít pocit sounáležitosti s postavami a jejich životem.

Hod mrtvou labutí je první knihou od Hübla, kterou jsem přečetla a spíše než stylem psaní mě zaujala tím, kam až může fantazie autora dojít, pokud je jí řádně popuštěna uzda. A v těchto příbězích si kůň cválal skutečně na volno.

Ačkoliv jsou úspěšné příběhy lidí v knize zajímavě popsané a jistě i poučné a motivující, kniha sama o sobě mě příliš nezaujala. Chvílemi jsem se musela přemlouvat k dalšímu poslouchání. Myšlenky sdělené v knize nejsou ničím inovativním, pouze opakováním pravd, které každý z nás zná, ale nechce si je přiznat, a tak si o nich znovu dokola ze zvyku čteme. Motivační příběhy plné překonání překážek a zlozvyků najdeme na pultech každého knihkupectví po stovkách. A kniha Charlese Duhigga je jednou z nich. Oceňuji ovšem jeho práci při získávání zdrojů a jejich plynulé zapracování do vybraného konceptu. Kniha neurazí ani nepotěší.

Realita skrytá v některých utopistických románech je až děsivá. Margaret Atwoodové se podařilo nastolit atmosféru útlaku, strachu a bezvýchodnosti, která mě provázela celým příběhem a naprosto mě pohltila až do samého konce.

První myšlenka, která mě napadla po poslechu prvních pár minut byla, jak chce proboha autor tolik hodin vyprávět příběh v tak omezeném prostředí. Jak jsem se mýlila! Skvělá interpretace knihy, její čtivý příběh a literární um spisovatele způsobily, že se Gentleman v Moskvě stal jednou z mých nejoblíbenějších knih. Obsah knihy vás za celou dobu neomrzí. Budete se těšit na každou další stranu (až na tu poslední) a každou další postavu. Skutečně skvělé dílo!

Českým autorům jsem se stejně jako seriálům a filmům v posledních letech spíše vyhýbala. K Haně jsem se dostala spíše náhodou a jsem za to velmi ráda. Kniha nabitá dějem, emocemi i překvapením mě dostala a způsobila, že mám chuť si přečíst i zbytek autorčiných knih. Pokud budou stejně dobré a já se na každou stránku budu těšit tak, jako to bylo v případě Hany, mám se na co těšit a knihu vřele doporučuji. Malý nedostatek bych viděla v převyprávění audioknihy, které bylo místy velmi emotivní a nedalo mi možnost, vytvořit si vlastní názor na příběh a emoce k němu náležící.

Co je podivnost, co je normalita a čeho jsme si na rozdíl od autorky zatím nevšimli? Kniha plná příběhů, které si v hlavě nese každá z nás. A nebo taky ne. Příběh o intelektuálce, která vidí za každým rohem hlubší smysl, pravidlo, nepravidlo, nesmysl a podivnost, mě i přes svá literární ohodnocení spíše zklamal. Ačkoliv místy trefná a zábavná, působila na mě kniha spíše jako deník všímavé pseudovědátorky s bohatou fantazií a sklonem k subjektivnímu vnímání světa. A jako taková splnila svůj účel.

Chvála bláznovství ve všech jeho osvobozujících i zničujících podobách. Čekání na Bojanglese je oduševnělým příběhem plným ne/smyslu, po jehož přečtení už nikdy nebudete o rodinném ne/štěstí uvažovat tak jako dřív.