Recenzie užívateľa Djkuja

Celá série mě velmi baví. Chemie mezi detektivy Turnerovou a Callanachem funguje skvěle a nastupuje vždy tam, kde na chvíli poleví hlavní dějová linka (tentokrát jsou to vlastně dvě linky). Příběh je uvěřitelný (což považuji u detektivky za zcela zásadní parametr), detektivové ani zločinci se nechovají jako hlupáci, nepřehlíží stopy ani je naopak zbytečně nevytváří. Velkým plusem je pohled do "policejní kuchyně" . Autorka se v trestním právu a vyšetřovacích postupech díky své minulosti evidentně dobře vyzná (ze stejného důvodu mám rád detektivky od Jørn Lier Horsta). Plusové body přidávám i za příjemný humor.

Olivier Norek má všechno. Vhled do problému mu evidentně umožňuje psát detektivky, které nebalancují na hraně mezi bondovkou a scifi. Příběh je naprosto uvěřitelný a přesto napínavý. Přiměřenou a nikoliv prvoplánovou krutost střídá uvolňující humor. Zatímco jsem měl po čtyřech hodinách poslechu dost, tady jsem nemohl uvěřit tomu, že už je po osmi skutečně konec. Skvělá práce.

Carl s Asadem poprvé nevyšetují odložený případ, ale aktuální události. Minulost však pochopitelně hraje významnou roli. Hlavně ta Asadova. Olsen v románu použil aktuální téma imigrace a musím říct, že kdyby to takto stálo v popisu knihy a nebyla právě od něj, nezačetl bych se. Byla by to chyba. Napínavý a co je podstatné, většinou i uvěřitelný příběh zaujme na celých 19 hodin (což je myslím u Olsena zatím rekord). Asadovi uvěříte a hlavně i pochopíte jeho jednání. Jeho minulost je hlavním motorem příběhu. Stejně tak (románově) uvěřitelný je i hlavní záporák a jeho motivace. Děj je košatý, ale přesto příliš nespoléhá na náhody a je prost vyložených nelogičností. Příliš přitažené za vlasy to začíná být až v samotném závěru, kdy hlavnímu hrdinovi projdou věci, které by ho v reálu jistě připravily o život. Příjemného vývoje se dočká Gordon i Rose, hluché chvíle neexistují, protože paralelně s hlavním příběhem se odehrává i druhý, neméně zajímavý.

1793 je první kniha z nabídky One Hot Book, kterou jsem úmyslně nedoposlouchal. Ještě v první polovině se totiž pro mě stal příběh natolik brutálním, že jsem to vzdal. Neskutečná krutost, která je v díle popisována není prvoplánová a tedy hloupá jako například u Larse Keplera, právě naopak. Má v ději evidentně význam. Je popisována tak dobře, že bych se snad i přemohl, ale momentálně na to nemám chuť. Prostředí, doba i okolnosti děje jsou líčeny tak, že máte chvílemi pocit, že ten strašlivý zápach zkažené vody, ze které vyplave první mrtvola, sami cítíte. Interpretace je nápaditá, přednes strhující, rozlišení jednotlivých postav dokonalé. Za - pro mě nepřijatelnou krutost - dávám jen tři hvězdičky.

Snad žádná jiná aktuální detektivní série se mi neposlouchá tak dobře, jako právě ta s Gereonem Rathem. Ze zatím posledního dílu doslova sálá napětí a kumulující se nenávist, která v Německu pomalu, ale jistě přebírá vládu. Na pozadí antisemitských útoků se odehrává na první pohled banální a jasný případ. Ovšem jen na první pohled. Pozadí je mnohem temnější než si na začátku myslíte. Nicméně zápletka ani další aspekty konspirace rozhodně nejsou nereálné. Právě naopak. Z Kutscherova díla se o Německu třicátých let minulého století člověk dozví víc než z dějepisu. Žádné zbytečné odbočky, žádná vata. První díl "Mokrá ryba" však pro mne zůstává nepřekonán.

Do týmu Luca Callanacha jsem se vrátil rád. Druhý díl mi dokonce přijde lepší než první Dokonalé stopy. Ale má to své ale. Zápletka je na samé hraně uvěřitelnosti, pokud už ne za ní. Naopak způsob pátrání a samotný přístup detektivů je uvěřitelný a příjemně popsaný. Vyložených nelogičností je jen pár, ale bavíme se o detektivce, nejde o skripta na kriminalistiku ... . Výborně jsou dále rozehrány vztahy mezi hlavními členy týmu, novou (dočasnou) nadřízenou, atd.

Někomu by mohla vadit brutalita, která v příběhu hraje důležitou roli. Osobně ji také nemám rád, ale v tomhle příběhu jsem ji překousl. Není totiž samoúčelná a primitivní jako například v některých dílech od Larse Keplera. Čtenář včas pochopí, jakou má roli a proč se děje právě to, co se děje.

Přiznám se, že spíše než samotná zápletka mě na knize bavily dobové reálie. Popis toho, jak vznikla policie, jak se lidé k sobě chovali (či spíše nechovali), co bylo tehdy považováno za normální (z dnešního pohledu naprosto nepřijatelné), atd. Detektivní postupy a dedukce hlavního hrdiny jsou logické a uvěřitelné (i v rámci dané doby), což považuji za zásadní plus.

Přiznám se, že první díl "Až mi zítra budeš chybět", jsem zatím nedoposlouchal. Tento nakonec ano a to především díky skvělé interpretaci a faktu, že v jisté části se vyprávění "zvrhne" v opravdovou detektivku. Stejně jako na prvním dílu, tak i zde mi nesedí způsob vyprávění. Místy mi totiž připadá nepřehledný a zbytečně vyumělkovaný - banální úvahy jsou podávány obšírně a až s přehnaným patosem. Jakmile však autor přestane filozofovat a rozjede se detektivní práce, je to radost poslouchat.

Po přečtení některých hodnocení jsem se bál, zda autor nenahradil invenci hloupou brutalitou jako například dvojice Lars Kepler, ale ani v nejmenším se tak nestalo. Pravda, díl obsahuje relativně nezvykle podrobné popisy násilí a skoro doslova moře krve, ale není to samoúčelné a není toho příliš. Dvakrát mě při poslechu zarazilo řešení, nebo postup, který některý z hrdinů zvolil, ale ve skutečnosti (a to bohužel na první pohled) bylo zcela nelogické až nevhodné. Autor jej použil jako obezličku, aby se děj mohl posunout požadovaným směrem. Ale to je i ve srovnání s konkurencí drobnost. I tento poslední díl je vtipný a řešení zápletek je prosto jakýchkoliv “nadpozemských” dedukcí typu Sherlock Holmes. Poslech Žízně mi ze všech “Holeovek” utekl nejrychleji a nezdá se mi, že by téma bylo jakkoliv vyčerpané. Těším se na další díl.

Musím se přiznat, že na tomto dílu HH mě spíše než zápletka bavil vtip. A to na obou stranách. Morbidní humor hlavního "padoucha" a samozřejmě i Harryho sarkastické poznámky. Děj byl na můj vkus lehce překombinovaný, ale i když závěrečná Harryho dedukce trochu připomíná Sherlocka Holmese 21. století, když se nad vývody detektiva člověk zamyslí a připomene si dřívější děj, dává to logiku. Interpretace je naprosto dokonalá, ale to tady koneckonců zmiňují všichni.

Tuhle knížku znám prakticky nazpaměť a slyšel jsem ji už v několika různých podáních. Přesto mě právě toto nové načtení doslova nadchlo. David Matásek dokonale načetl už Akta Enzo a musím říct, že do Stánadel jsem se s ním vydal snad ještě raději.

Od Petera Maye mám naposloucháno vše, co vyšlo. Příběhy s ostrovů mám jednoznačně nejraději. Jsou napsány tak, že získáte neodbytnou touhu se na Lewis zajet podívat. Zda je opravdu tak brutálně krásný a krutý zároveň, jak autor popisuje. V každém “díle”, ať už je to samotná trilogie, Úmrlčí cesta nebo aktuální Ochráním tě, se člověk dozví zajímavostí z tradic i aktuálního způsobu života na hebridech. Nejde přitom o nějaké suchopárné ličení, ale vše je většinou součástí děje. Ačkoliv svět módy aktivně nesleduju, May mě donutil vygooglovat si pojmy jako Harris tweed nebo Ranish tweed (název knihy). Pokud Mayův styl už znáte, dokážete od jisté chvíle vytušit, kdo je asi pachatelem i jak se některým hlavním postavám dál povede. Přesto je kniha napínavá doslova do poslední minuty. Kdybych měl něco vytknout, bylo by to z mého pohledu příliš rychlé ukončení. Chyběl mi epilog.

Laťka je vysoko a proto byl pro mne tento díl série Akta Enzo tak trochu zklamáním. Zápletka mi přišla snad až příliš překombinovaná a postavená na (můj vkus) příliš mnoho náhodách. Proto "jen" čtyři hvězdičky.

Do tohoto světa se budu rád vracet. Gereon Rath je přesně ten detektiv, jehož postupy mě baví sledovat. Jako bonus beru podrobný vhled do předválečného Německa.

Mám romány od Petera Maye rád. Hadohlavec je z nich adi ten nejslabší. Celé je to hůře uvěřitelné a ke konci už lehce odhadnutelné. Přesto příjemný poslech a ani chvilka nudy.

První detektivky s Oldřichem z Chlumu mě velmi bavily (Dýka s hadem, Záhada zlaté štoly i ještě Apage Satanas z roku 2010). Tento román, stejně jako ostatní pozdější příběhy Oldřicha z Chlumu mi přijde jedním slovem nezáživný. Příběh je prostý a nepřekvapivý.