Směšné lásky

"...bylo to v roce 1958, bylo mi devětadvacet let, dřel jsem se už druhý rok na hře Majitelé klíčů, a najednou, abych si oddechl, napsal jsem během jednoho či dvou dnů první povídku svého života, Já truchlivý Bůh. Nádherně jsem se u toho bavil a vůbec jsem neměl pocit dřiny," popsal Milan Kundera okolnosti vzniku první povídky cyklu Směšných lásek.

Byl to šťastný okamžik; tehdy objevil, že prozaik vzniká v momentu, kdy je s to "...poodstoupit od světa a uvidět ho v jeho nevyhnutelné směšnosti". Odstupem od vlastního ega se dosavadní lyrik Kundera změnil v prozaika a pozděšjího romanopisce světového významu a tu cestu mu otevřela povídka stará právě padesát let.

Obsah:

1. Já truchlivý Bůh - čte Jan Kolařík
2. Zlaté jablko věčné touhy - čte Jan Kolařík
3. Nikdo se nebude smát - čte Igor Bareš
4. Falešný autostop - čte Igor Bareš
5. Symposion - čte František Derfler
6. Doktor Havel po dvaceti letech - čte František Derfler
7. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - čte Ladislav Lakomý
8. Eduard a Bůh - čte Antonín Přidal