Eduard Kohout - Monology a scény

Eduard Kohout (*6. 3. 1889 –25. 10. 1976) byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti.

Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi.

Patřil k důležitým osobnostem českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce.

Byl obsazován do rolí romantických či lyrických, heroických i komických, zahrál prosťáčka stejně jako rozbolavělého, rozervaného, konfliktního dramatického hrdinu.

Pod Hilarovým vedením hrál v Bratrech Karamazových, Lucerně, Králi Oidipovi, Svaté Johance, ve Višňovém sadu, Zkrocení zlé ženy či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Cyrano z Bergeracu aj. Role pro dramatické herce snové, ale také nejtěžší - Hamleta - se zhostil doslova famózně; získal ocenění nejen kritiky, ale také velkou popularitu. Po Hilarově smrti spolupracoval neméně úspěšně s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem.

Ve filmu nebýval obsazován do hlavních rolí - za jeho nejvýraznější a nejlepší filmovou roli je pokládána role podivínského Artuše Fabiána ve filmu Turbína.