Když jsem si stahovala ukázku této knihy, zaujala mě jako první krásná ilustrace úvodního obrázku. Já vím, že není dobré soudit (audio)knihu podle obalu, ale na druhou stranu je to to první, co člověka zaujme. Dalším lákadlem byla anotace. Přátelství mezi dnešní náctiletou dívkou a 122 let starým duchem? No tak to zní výborně. A co bylo to třetí, co mě opravdu přesvědčilo kliknout na ono tlačítko „koupit“? Téměř dokonalé audio zpracování.
Byla jsem opravdu mile překvapena, že se autorce podařilo napsat tak krásný příběh. Amélii je 12 roků… už 122 let. Narodila se v době bez počítačů, mobilních telefonů, v době, kdy se dámy oblékaly do korzetů a krásných šatů, pánové bez elegantního klobouku neopustili dům. A díky tragédii zůstala se svou krásnou mámou zavřena ve svém době a odsouzená k životu ve tmě.
Markéta je oproti tomu typická moderní mladá slečna zvyklá na luxus moderního světa. Žije se svou mámou a i ona zažívá své osobní problémy. Ve škole, ale i doma.
Dva naprosto odlišné světy. A přesto, když na sebe tyto dva světy narazí, splynou do napínavého, ale krásného příběhu o opravdovém přátelství.
Nemůžu ale zapomenout na samotné zpracování audioknihy, protože i to má svůj lví podíl na tom, že jsem hledala každou volnou chvíli, abych mohla poslouchat. Hlasy hlavních hrdinek, a počítám k nim i obě maminky, jsou skvělé, krásně se poslouchají. Speciálně hlas Améliiny maminky mě hladil po duši. Jedinou drobnou výtku bych snad měla k hlasu, kterým hovořil pan Pelc. Toho starého zvláštního pána bych si zkrátka představovala trochu jinak. Ale rozhodně to není žádný problém, který by mi snad požitek z poslechu zkazil.
Důležitou složkou je hudba. Dokonale dokresluje atmosféru. Ať už jde o krásný smutný zpěv Ameliiny mámy nebo tajemný svět duchů či opravdu napínavou chvilku, kterou nebudu prozrazovat.
Když mrtvá Amélie poprvé promluvila k živé Markétě, přeběhl mi mráz po zádech. Amélie totiž zněla úplně jinak, než když mluvila doma se svou mámou. Hlas měla tajemný, tak krásně tajemně brnící. Jako by zněl opravdu z té druhé strany. Těžko se mi hledají slova, jak to správně popsat. Nejlepší je si to prostě poslechnout. A k tomu úplně stačí stáhnout si ukázku. Vlastně mě pak až mrzelo, že, jak se Markéta s Amélií sbližuje víc a víc, ztrácí její hlas onu výjimečnost. Na výsledku to ale stejně nic moc nemění. Jako celek je to prostě paráda.
Nejsem dítě a už dlouho ani mládež, ale i tak jsem si poslech opravdu užila. Hledala jsem něco, co bych mohl doporučit dětem, které mám ve své práci na starosti. A už po prvních několika kapitolách můžu s klidem říct, že Amélie a tma je první na mém seznamu „Knihy, které stojí za to si přečíst/poslechnout“.
