Lovci vran

Máme rok 1846, zima a v New Yorku před půl rokem vznikl zbrusu nový policejní sbor, tzv. měděné hvězdy. Jednou z nich je i sympatický Timothy Wilde, kterého posluchači i čtenáři znají již z předchozího dílu Bohové Gothamu.

Wilde se tentokrát vydá po stopách zuřivých a smrtonosných lovců lidí a naháněčů otroků. I ve druhém dílu zůstává autorka věrná svému umění dokonalé představivosti a bere posluchače na fascinující výpravu do poloviny 19. století, do časů, kdy nic nebylo tak, jak se zdá.

Vypravěčem audioknihy se i tentokrát stal skvělý Martin Písařík, které propůjčuje hlas všem postavám a každé dokáže vtisknout jedinečnou dikci i polohu. Takže se můžete v klidu zaposlouchat, vybrat si své oblíbence a spolu s Timothym se vydat po horké stopě.

Stejně jako Bohové Gothamu jsou Lovci vran krásným zjevením v žánru historické detektivky a rozhodně by vám neměli uniknout!

Dočkali jsme se dalšího pokračování trilogie. Děj je opět zajímavý a vykresluje atmosféru New Yorku z dob před válkou s¨Severu proti Jihu. Je zajímavé sledovat atmosféru nově vznikající profese detektiva a detektivního oddělení.

Martin Písařík čte velmi pěkně.

Historické detektivky patřívaly k nejoblíbenějším žánrům v dobách, kdy se ještě pouze četlo, ale třeba popularita Vlastimila Vondrušky dokládá, že k nim patří dodnes.

Mladá, nesmírně talentovaná a nota bene i velice pohledná americká spisovatelka Lindsay Faye se vrací do první poloviny 19. století, kdy v Novém Yorku vznikaly Měděné hvězdy, tedy zárodek policie. Její příběhy jsou sice sice kruté, avšak výtečně vystihují (rovněž krutou) dobu a její atmosféru. Autorka využívá obsáhlých znalostí - v archivech a odborné literatuře musela rýt velmi důkladně. Zároveň dosahuje autentického čtenářského pocitu "jsem u toho" vhodným přizpůsobením stylu. To by sice mohlo vést k určité těžkopádnosti či zdlouhavosti, tomu ale brání vyprávění v první osobě, které eliminuje zbytečné dějové odbočky a zároveň dává bez nudných popisů "vnitřních stavů" nahlédnout do nitra především (ale nejen) dvou hlavních hrdinů - vypravěče Timothyho a prostřednictvím hlubokého vzhledu i jeho požitkářského, vlivného a grobiánského bratra Valentina, který v Lovcích vran dostává více prostoru než v předchozích Bozích Gothamu a není to na škodu.

V prvním dílu série je leitmotivem (dětská) prostituce, v Lovcích vran otroctví, tedy velmi závažná témata, která však autorka zpracovává jako čtivý, napínavý a řemeslně velmi poctivě napsaný napínavý příběh zaplněný zajímavými postavami i nečekanými dějovými zvraty. S nezvyklou nonšalancí používá Lindsay Faye "rekvizity" raných detektivek a potměšile si je upravuje podle svého, takže hlavní hrdina je chvílemi Holmesem a chvílemi Watsonem, nechybí ani Motiarty, kterým je zde ovšem žena, atd.

Dá se bez nadsázky říci, že jde o příběhy s hlubokým poselstvím, které však vyplývá z příběhů samotných. Faye nepíše a la these, tedy pro "poselství", kdy autor chce "cosi důležitého sdělit" a hledá k tomu adekvátní formu - nejen u detektivek tenhle přístup málokdy funguje.

Závěrem snad jen tolik, že Martin Písařík si "svého" Tima užívá plnými doušky a jeho výkon je stejně jako kniha samotná na jedničku s hvězdičkou.

Do vyprávění Timothy Wildea jsem se prostě zamilovala! Je mi jasné, že stylisticky ani obsahem třeba nebude atakovat čtenost Jo Nesbo nebo Larssona, mně osobně však sedí. Propracovaností, námětem, plynulostí. Každému vřele doporučuji, ať si udělá vlastní názor na Bozích z Gothamu, za těch pár šušňů je to hodně muziky a zase jednou v trochu odlišném provedení, než nabízí severská krimi.

Lovci vran volně navazují na předchozí knihu Bohové Gothamu. Jde o velice poutavý příběh, Martin Písařík jej čte s lehkostí, takže vlatní příběh působí svěže, i přes hrůznost popisovaného děje. Výborná kniha, výborný přednes!

Již v Prvním díle "Bohové Gothamu" jsem si zamilovala hlavního hrdinu Timothyho W. a ani tentokrát nezklamal. Je to můj hrdina. Napínavá detektivka.

Interpretace knihy báječná - mám pocit, jakoby mě vypravěč vtáhl několik století zpátky a já se ocitla v ulicích starého New Yorku a hájila zákon.

Na románe je silno cítiť, že ho písala žena a určite sa bude viac páčiť ženám, ako mužom. Jednak kvôli kvetnatému jazyku, jednak kvôli samotnému deju, ktorý sa viac zaoberá bojom za práva utláčaných más, ako samotnej detektívnej zápletke. Nehovorím, že takéto knihy nemajú opdstatnenie, určite je to príjemná oddychovka. Len ten, kto čakal niečo na spôsob Mlčania jahniat, bude asi sklamaný.

Interpretácia Martina Písaříka bola vysoko nadpriemerná, jeho hlas sa veľmi dobre hodil k postave mladého policajta.

Nevím vlastně odkud začít, jestli od skvělé interpretace, která Vás dokonale vtáhne do děje, nebo u skvěle vykreslených postav, či napínavého děje... Kniha mi dělala společnost na cestách a musím říct, že jsem se vždy na cestu těšil, na to, až se zase ocitnu v New Yorku. Vřele doporučuji. Mimochodem používaná přirovnání a vykreslování situací a pocitů jednotlivých postav na mě zapůsobilo a je to jakousi trestí celé knihy, která z ní dělá sťavnatou pochoutku.

Do vyprávění Timothyho Wildea jsem se prostě zamilovala! Díky této knize je ze mě členka klubu Audiolibrix:) protože jinde nebyla ke stažení a rozhdoně nelituji!

Děj knihy a její interpretace vám vtáhne do New Yorku roku 1846, a před očima se nám odvíjí příběh začínajícího policejního sboru a řešení různých "záhad" jako je "zmizení" černošské rodiny.

Martin Písařík jako interpret je naprosto úžasný!

Stejně jako Bohové Gothamu jsou Lovci vran krásným zjevením v žánru historické detektivky a už se těším na další díl.

Druhý díl volně pokračuje tam kde předchozí skončil (jaké to překvapení :D). No, ale proč to říkám. Vlastně by se sem mohla zkopírovat recenze dílu prvního a absolutně by to vystihlo i díl druhý.

Panu Písaříkovi opět není co vytknout.

Děj má spád, napětí i humor.

Kdyby knihy nebyly přerušeny pauzou mezi vydáním, dalo by se to považovat za jeden příběh o zrodu policie v ve velkém jabku ;)

Z druhého dílu trilogie z New Yorku v první polovině 19. století jsem trochu na rozpacích. Jedná se o zajímavé téma lovců svobodných černochů (nazývaných Lovci vran), kteří pak tyto lidi unášejí a "vracejí" na jižanské farmy a boj mladinké policie (Měděných hvězd) proti nim.

Kniha je psána v první osobě, což je docela zjímavá forma. Bohužel text překypuje obrovským množstvím přídavných a rozvíjejících slov a tento květnatý styl je navíc umocněn docela rychlým tempem a dikcí četby Martina Písaříka. Děj se tak stává občas nesrozumitelný. Navíc velké množství postav s podobně znějícími anglickými jmény poslech ještě komplikuje. V tomto případě by opravdu méně bylo více.

Na druhé straně pohled na to, jak vznikala policie a jací lidé stáli u jejího zrodu je opravdu zajímavý.