Děs

David Hidden, frankofonní kanadský spisovatel, který si již stihl udělat dobré jméno i v konkurencí a sebestředností zamořených Spojených státech, napsal neuvěřitelně silnou knihu.

Žánrově jde sice o thriller, nechybí tradiční psychopat, nechybí tradiční vykořeněný a vyhořelý hrdina, nechybí notná dávka násilí, brutality a nechutnosti - ale po dlouhé době mám pocit, že se nejedná o samoúčelnou snahu šokovat, ale o velice dobrý pokus o beletristické uchopení "tekutých časů" sociologa Zygmunta Baumana.

Příběh, postavy, vztahy, psychopat, pornoprůmysl, násilí - to všechno je samozřejmě důležité a příběh je možné vnímat i jako cosi, co hraničí s hororem, nicméně silné a zajímavé je to, co se skrývá za vší touhle fasádou.

Kdyby se kniha jmenovala Beznaděj, Bezvýchodnost či Deziluze, bylo by to možná trefnější než originální Porno či český Děs. Ano, kniha je o pornu a její příběh je děsný, ale to je realita kolem nás taky. Autor se ji snaží uchopit, ohledat, pochopit a najít východisko. Jenže to, zdá se, spočívá jen v co nejrychlejší sebedestrukci alkoholem.

Snad nejlépe to vše charakterizuje pasáž, kterou se pokusím zreprodukovat (po paměti): Vracím se domů, v Paříži už to pro mě není, říká jeden z vedlejších hrdinů. Kam domů? Do Sýrie. Ale tam se přece válčí. Jenže tady taky, ale není to tolik vidět.

Úchvatná kniha, za jejímž žánrovým povlakem se ukrývá mnohem víc, vyšla v dobrém překladu herce Jiřího Žáka (akorát autor, překladatel či redaktor - alespoň jeden z nich - by mohli vědět, že Damašek opravdu není v Libanonu, ale je to jediný přehmat, kterého jsem si všiml - inu stane se...)

Již jsem o tomto členu pražského Divadla na Vinohradech a uznávaném překladateli v jedné osobě psal, že jeho styl čtení - tedy více vyprávění než hraní, více uplývání než rytmizování - nemusí každému sedět, ale v tomhle případě jsou jeho chraplavý hlas a rytmická plynulost jen další přidanou hodnotou k beztak skvělému literárnímu počinu.

Čtení super.....děj super....barvité popisování místa děje.... poutavé hned od začátku ale.....autor...který tohle vymyslí..popíše.....bože ty podobnosti.....nechápu...jak ho TAHLE HRŮZA VŮBEC MOHLA NAPADNOUT!!! Chvilemi jsem musela prestat poslouchat...

Velmi dobrá detektivka, interpret výborně doplnil pochmurnou atmosféru a dodal kriminálce výborné napětí. Doporučuji jen neposlouchat hned po jiných audioknihách se stejným interpretem. Napínavé, s dobrým spádem, nebylo jasné kdo je pahcatel a má to další dějovou linku v podobě hlavního hrdiny a jeho minulosti. Autor se nezatěžuje popisováním příliš mnoha nepodstatných detailů, když něco zmíní má to svůj důvod.

Po poslechu audioknihy, jsem DĚSně na rozpacích jak knihu ohodnotit, a to jak po stránce dějové tak i po stránce interpretace.

Kniha je psaná ve stylu drsné americké školy, jejíž zakladatelem byl právě Raymond Chandler. Na toto přirovnání se odkazuje i oficiální text pod audioknihou. Kdo ovšem zná Raymonda Chandlera a jeho hlavního hrdinu Phila Marlowa, zjistí, že toto srovnání poněkud pokulhává. Pan P nesáhá Philu Marlowovi ani po kotníky. Společná oběma hrdinům je pouze láska k alkoholu a květnatá přirovnání. Zatím co v Chandlerovkách jsem tuto formu vyprávění doslova milovala u detektivky zasazené do současnosti to na mě působilo poněkud neuvěřitelně.

Příběh není příliš složitý a snadno se v něm orientuje. Místy je i předvídatelný. Zatím co já si byla již na 99% jistá, kdo je pachatelem, hlavní hrdina tápal a něco mu stále unikalo. Proto pro mě nebyl konec moc překvapivý.

Další věcí, která mě až znechutila byly příliš brutální pasáže. Kdyby se nejednalo o detektivku, nejraději bych tyto části přeskočila. Detektivka je dotažená do konce pouze po hlavní dějové lini, ale u vedlejších příbšhů zůstává dost nejasností - což ale může být příprava na další knihy.

Pan Jiří Žák je známý svou znalostí francouzkého jazyka a to byl pravděpodobně důvod proč byl vybrán pro interpretaci knihy. Bohužel si myslím, že to nebyla správná volba, vyprávění na mě působí nudně a nezáživně.

Na závěr bych uvedla, že DĚS je průměrnou knihou, ke které se v budoucnosti již nikdy nevrátím a nejsem si ani jista, zda by se mi chtělo číst či poslechnout další autorovu knihu.