Recenze uživatele Markéta Bartoníčková

Podle názvu i anotace knihy by se zdálo, že jejím hlavním tématem je (ne)konzumace masa. Masem ale celý příběh jen začíná a točí se především kolem fungování korejské společnosti a postavení žen. Velká část vyprávění stylem připomíná Murakamiho magický surrealismus, ale pod povrchem autorka poukazuje na to, jak jsou v Koreji stále důležité tradiční rodinné vazby, hodnoty, poslušnost žen vůči mužům a jak je důležité nijak nevyčnívat a neodlišovat se, protože co by si pomysleli ostatní!

Příběh je vyprávěn několika různými postavami a s nimi se střídají i jednotliví herci. Musím vyzdvihnout především výběr ženských interpretek, jejichž hlasy dodávají vyprávění úplně snovou atmosféru.

Podobně jako u autorčiny předchozí knihy Achilleova musím vyzdvihnout především znalost starořeckých "reálií" a mytologie. V knize Kirké vzala autorka nejméně desítku bájí (nestvůra Skylla, Minotaurův labyrint, Daidalos a Ikaros, Iason a Medeia, Odysseus...) a všechny spojila do kompaktního příběhu v čele s čarodějkou Kirké, nymfou, která byla za trest pro své schopnosti poslána bohy na opuštěný ostrov. I na něm ale dokázala významně ovlivnit život všech výše uvedených postav.

Madeleine Miller dokáže vyprávět živě a přesvědčivě a všechny lidské i božské charaktery vykresluje přesvědčivě se všemi kladnými i zápornými vlastnostmi. Včetně samotné Kirké.

Na knihy Johna Greena mám rozporuplný názor. Kdysi se mi docela líbily Hvězdy nám nepřály, naopak z Papírových měst jsem byla vyloženě zklamaná (Green celou dobu buduje napínavý příběh a konec ho úplně zabije). Jedna želva za druhou patří podle mě k těm lepším greenovkám.

Zápletkou příběhu je zmizení jednoho miliardáře, za jehož nalezení vypsala policie odměnu. Hlavní hrdina Aza a její kamarádka se rozhodnou, že využijí Aziny dávné známosti s miliardářovým synem, najdou ho a shrábnou odměnu. Samotná zápletka a její trochu náhlé a náhodné rozuzlení ale nejsou na knize tím hlavním, konec konců nemá to být detektivka. Mnohem zajímavější je to, že se Aza potýká s obsedantně kompulzivní poruchou a Green z vlastní zkušenosti líčí, co to vlastně v každodenním životě znamená.

Interpretka Eva Josefíková příjemně překvapila, hezky se poslouchá a její hlas se k hlavní hrdince skvěle hodil.

Většina firem staví svoji komunikaci na tom, CO dělají, případně JAK to dělají. Podle Sineka je ale mnohem důležitější komunikovat, PROČ děláte, co děláte. Tedy ne "provozujeme nízkonákladovou leteckou společnost", ale "chceme, aby se běžní lidé mohli rychle přepravovat mezi jednotlivými americkými městy". Tento "důvod vaší existence" vás nejen odliší od konkurence, ale zároveň bude motivovat vaše zaměstnance a přitahovat k vám podobně smýšlející jedince. A ve finále tak vydělají všichni.

Sinekova kniha vyšla už před nějakou dobou, ale její obsah stojí za to si čas od času připomenout. Je užitečný nejen pro ředitele firem a manažery, ale i řadové zaměstnance, případně lidi, kteří řeší, kam by se měla ubírat jejich kariéra.

Některé knihy od Melvila mě při poslechu trochu tahají za uši, ale tahle byla načtena moc pěkně.

Padesátiletý novinář přijde o práci v prestižním týdeníku a nastoupí na marketingovou pozici v technologickém startupu, kde je většina lidí o polovinu mladších než on. V knize popisuje své zážitky ze zhruba rok a půl dlouhého působení ve firmě Hubspot.

Ta v jeho vyprávění působí jako sekta vymývající mozek všem zaměstnancům, z nichž pro většinu je to první zaměstnání hned po škole a jsou ochotni pracovat za pár korun, pokud jim jejich nadřízení neustále opakují, jak jsou boží a úžasní a přispívají k prosperitě důležité firmy a na pracovišti mají fotbálek a zmrzlinu zadarmo. Dan Lyons odhaluje svět plný přetvářky, pokrytectví a přehnané korektnosti, která se snaží schovat neschopnost a malé zkušenosti vedoucích pracovníků.

Nutno ale říct, že Lyons svoje působí v Hubspotu líčí značně černobíle - v každé situaci on je ten bodrý zkušený chlápek se selským rozumem a všichni ostatní jsou neschopní pokrytci, kteří se jen snaží chránit vlastní záda. Kniha je psaná atraktivním žurnalistickým stylem a pokud autorovo vyprávění berete trochu s rezervou, tak se při poslechu dobře pobavíte.

U biografií se na rozdíl od beletrie těžko jejich děj, když autor "jen" převypráví skutečné události. Elon Musk je vskutku obdivuhodný člověk kvůli jeho cílevědomosti, neústupnosti a inteligenci. To s sebou ale zákonitě přináší negativa v podobě nedostatku času pro rodinu, tvrdý přístup k zaměstnancům a nelítostné byznysové praktiky. Na knize oceňuji její nestrannost a otevřenost, nechává zcela na vás, jaký obrázek si o Elonovi odnesete, a navíc se celkem srozumitelně dozvíte, co obnáší výroba vesmírných raket a elektromobilů.

Je to už pár let, co jsem četla první dva díly Sirotčince, a jejich děj si moc podrobně nepamatuju. I když třetí díl skáče naprosto in medias res, vůbec to není na překážku pochopení a vtažení do děje. Jacob s Emmou pokračují na své výpravě za záchranou imbryn a svých přátel a budou při tom muset porazit svého úhlavního nepřítele, strůjce všech stvůr a netvorů Khaula.

Knize by prospělo, kdyby byla o třetinu kratší, některé dějové odbočky byly zbytečně rozvláčné, a konec by si zasloužil větší péči, úplný závěr byl až moc uspěchaný a nepříliš logický.

Pokud jste zatím znali jména Thor a Loki jen z marvelovských filmů, je tahle knížka přesně pro vás. Zjistíte, jak vznikl svět, jaké jsou vztahy mezi bohy, trpaslíky a smrtelníky a hlavně o nich ztratíte veškeré iluze. Loki je líčen jako škodolibý hajzlík, kterého nejvíc baví škodit ostatním, Thor je zase nemyslící hora svalů; Freya nedělá nic jiného, než že se uráží; a Odin by sice měl být vševědoucí, ale svou moudrost nijak nevyužívá pro konání dobra. Téměř žádnou postavu si nemůžete oblíbit a divíte se, že si seveřané mohli vymyslet tak nesympatické a často fakt neschopné bohy.

Zajímavá ovšem je podobnost s řeckou, římskou, ale i slovanskou mytologií, především v tom, jak si vysvětlují stvoření světa nebo různé přírodní jevy.

Skutečný příběh o tom, jak firma, které zpočátku nikdo nevěřil, ovládla svět internetového nakupování a vděčíme jí za rozmach elektronických knih a čteček. Přitom Amazon ani Jeff Bezos rozhodně nejsou kladní hrdinové, většinu své existence si šli za svým tvrdě přes mrtvoly. Neměla jsem o historii Amazonu velké povědomí a kniha na mě působí vcelku objektivně napsaná a dovoluje čtenáři (posluchači) udělat si o osobě Jeffa Bezose vlastní obrázek.

Charismatický přednes Martina Stránského pak dělá knihu ještě zajímavější. Za mě patří k těm interpretům, od kterých bych poslouchala i načtený nákupní seznam.

Kraťoučký příběh o tom, jak se vyrovnat s duševní nemocí někoho v rodině - dědovi se "zmenšuje mozek", odchází, i když je vlastně pořád tady. Dojemné a krásně podané téma, jak už to Backman umí, v podstatě popisuje opačný konec života než v knize Co by měl můj syn vědět o světě. Myslím, že by si téma zasloužilo lepší rozpracování, je zbytečně nevyužité.

Příběh dvou kamarádů, chlapců a později mužů, o cestách do hor jako únikem před civilizací a lidmi. Zamýšlí se nad tím, jak moc nás ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstáme, a jestli z něj někdy dokážeme úplně uniknout, nebo nás naše "lifestylové nastavení" vždycky dožene.

Asi vás kniha nepřiměje odstěhovat se na pastoušku do Beskyd a vyrábět si vlastní sýr, ale minimálně pouvažujete, zda příští víkend nevyrazit někam do přírody a chvilku vypnout od každodenní rychlé a přetechnizované reality.

Osm hor je za mě beletristickou verzí Radosti z ticha Erlinga Kaggeho. Hlas interpreta Pavla Baťka jen podtrhuje celkovou poetiku knihy.

Přemýšlivý příběh o tom, jak nás ovlivňuje minulost a jaké si utváříme vztahy, se odehrává ve dvou časových rovinách. V první krátce po sametové revoluci se hlavní hrdina Jakub, tehdy malý kluk, vyrovnává s následky toho, že jeho otec byl estébák. V druhé rovině v blízké budoucnosti tentýž Jakub letí jako jediný kosmonaut prozkoumat jakýsi záhadný vesmírný objekt. V raketě má spoustu času na přemýšlení a rozebírání své minulosti a především vztahu s manželkou. Úplně by stačilo, kdyby se kniha omezila jen na tuto vývojově-vztahovou linii a vynechala celý prvek letu do kosmu, který mi přišel vcelku nadbytečný a vlastně upozadil hlavní myšlenky knihy. Poslední třetina děje (od setkání s Rusy) mi navíc přišla úplně přitažená za vlasy.

Kniha je přesně o tom, co slibuje anotace, až na to, že ji nebudete mít několik dní plnou hlavu. Hlavní myšlenka se točí kolem toho, že při jakékoliv tvůrčí činnosti zažíváte pocit, který autor nazývá odporem - ten otravný hlásek ve vaší hlavě, který vám říká, že na to nemáte, nejste dost dobří, nevytvoříte žádné veledílo a kritici vás roznesou v zubech; takže se na to vykašlete a radši dál koukejte na seriál. Pressfield na to má jednoduchou radu - zvedněte se a běžte něco dělat, časem s přibývající praxí v tom budete dobří a nakonec se zadaří. Celá kniha ale působí jen jako nekonkrétní manifest a pořád dokola opakuje "Zažíváte odpor? To je normální. Překonejte ho." A navíc při poslechu ruší poněkud trhaný přednes a podivná intonace, ani se mi nechce věřit, že knihu namluvil stejný interpret jako Na volné noze, která se poslouchá krásně.

14 povídek od 14 spisovatelů v různých stylech a 14 různých interpretacích. Ne každá povídka sedne každému čtenáři (posluchači).

Za sebe bych vyzdvihla následující: Mrtvá holka z čerťáku JIřího Walkera Procházky (atmosférou a stylem vyprávění nejvíc připomínající staré noirovky s Bogartem), Percy Thrillington Michala Sýkory (klasická policejní detektivka řešící případ (sebe)vraždy) a Kabinet sedmi probodnutých knih Petra Stančíka (krásně vylíčená atmosféra starého židovského města).

Díky různým interpretům jsou povídky od sebe lépe rozlišitelné a bavily mě více než tištěná kniha.

Pan Stevens desítky let pracuje jako majordom. Oddaně slouží svému pánovi, pracovní povinnosti jsou mu nadevše, je vždy stoprocentně profesionální a neprojevuje ani kousek citu.

Čemu ale vlastně slouží? Jsou ideály, za které se staví, opravdu tak chvályhodné?

Retrospektivní vyprávění přibližuje život anglického služebnictva od 20. do 50. let minulého století i názory šlechty na tehdejší světové dění.

Hlas i projev Jana Vlasáka byl pro pana Stevense zvolen opravdu skvěle, z každého jeho slova je cítit povýšená noblesa hlavního hrdiny.

David Lagercrantz se se ctí snaží držet laťku nastavenou Stiegem Larssonem. Řemeslně se mu to daří, na jeho stylu je poznat, že je vypsaný novinář, ale příběh mě tentokrát příliš nechytl. Oceňuji, že není tak překombinovaný jako v předchozím dílu, ale zdá se mi, že po efektně vystaveném ději přišel poněkud vyčpělý závěr. A na můj vkus tu měla málo prostoru Lisbeth.

Backman dává svému synovi rady do života a zároveň líčí eskapády vztahu otce s novorozencem. Milé, neskutečně vtipné a vyprávěné s velkým nadhledem. Pokud jste četli předchozí Backmanovy knihy, zjistíte, jak moc do nich promítá vlastní život a zkušenosti.

Tahle knížka neustále střídá emoce. V jednu chvíli se pobaveně usmíváte a v další je vám neuvěřitelně smutno. Je to kniha o životních zvratech, o tom, co nás formuje, proč se z někoho k stáru stane hádavá babizna a proč někdo fandí Liverpoolu. Možná se stejně jako Britt-Marie zamyslíte, jak žít vlastní život. Abyste si v třiašedesáti neuvědomili, že jste posledních 40 let žili život někoho jiného.

Před poslechem jsem příliš nevěděla, o čem kniha je. Čekala jsem vcelku malebný příběh o ženách z Moravských Kopanic, které léčí pomocí bylin a zaříkání. Ve skutečnosti je to drsné drama o krutosti lidí, nevděku, těžkých osudech těch, kteří se odlišují, a o tom, že na některé věci je moderní věda krátká.

Kniha se krásně poslouchá, příběh rychle plyne a nemůžete se dočkat, až rozpletete všechny zamotané osudy žen z několika rodů bohyň. Hlasy Terezy Bebarové i Miroslava Táborského se k obsahu knížky skvěle hodí a dodávají mu další rozměr.