Recenze uživatele puczmeloun

Recenze audioknihy Sekáč

22.01.2021 Ověřený nákup

Zeměplošský vtip se skvělým interpretem

No nebýt to Pratchett, ťukám si na čelo, co je to za podivné spojení dvou prakticky nespojitelných příběhů. Jenže oba mají svoji hloubku, každý by si zasloužil vlastní knížku a zároveň slouží i jako nosiče na neuvěřitelné množství (u Pratchetta už klasické) dalších menších námětů, odkazů a scének. Od klasických témat, jako je smrt, osud, stáří či čas (skvělý začátek s jeho různým vnímáním) po drobnou vynalézavost řemeslníků, lumíky, japonské bojové pokřiky, zhmotněné nadávky, evoluci spojenou s nárůstem počtu supermarketů (kniha je z 90. let, že :), "lovce pokladů s bičem" a pošťouchávání do finančních úřadů.

Zároveň velká pochvala za zvoleného interpreta. Jan Vondráček je pro mě nesmazatelně spojený se Zeměplochou skrze angažmá v Maškarádě jako Sardelli a dokáže zasáhnout proměnami vlastního hlasu velké množství zdejších postav. Oproti Mužům ve zbrani od stejného nakladatelství je vše přirozenější (na humoristické fantasy :) a nejde tak prakticky nic vytknout. Znova velká radost poslouchat...

Městská / urban Parodie Jeden vypravěč Humor

Recenze audioknihy Touha

14.01.2021 Ověřený nákup

Hutná atmosféra, temnota, rozklad, hnus...

Hutná atmosféra, temnota, rozklad a závěrečný kontrast... Vše doplněné tísnivým podkresem a dobře zvoleným interpretem, který povídce opravdu sedne. Takto Lovecrafta můžu. Jasně, pointa je vzhledem k autorovi docela dobře odhadnutelná, ale o opak předpokládám úplně nešlo. Navíc jisté nereálné a "fantastické" prvky hezky víří myšlenky. Ve výsledku tak parádní jednohubka...

...je mimochodem zajímavé, kolik českých jmen má jedna povídka v originále nazývaná jako The Outsider. Touha, Vyvrženec, Divák, Vyděděnec, Outsider...

Recenze audioknihy Nohy z jílu

06.01.2021 Ověřený nákup

Další neuvěřitelná zeměplošská jízda...

U Pratchetta už se člověk musí opakovat, ale to, co by jinému spisovateli stačilo na několik knih, je tady koncentrováno do neuvěřitelné jízdy jednoho příběhu. Dobrý detektivní příběh s velmi povedenou slovní hříčkou na konci (Cha-cha...), spousta vážných témat přetvořených do více než stravitelné formy (co by za to dali někteří bojovníci za svobodu, genderovou rovnost či integraci) a klasická nálož nekončících vtípků, running joků ("upírova zaměstnání" či "Řiťčiny proměny"), kulturních odkazů a neuvěřitelně přesných poznámek směřovaných do všech stran (od náboženství přes televizní vyšetřovací seriály po metody Sherlocka Holmese)...

Po mírně slabších Mužích ve zbrani (na Pratchetta :) jsou Nohy z jílu zase tak skvělé, jako Stráže! Stráže!. A ani tolik nevadí, že se to vrací k podobným tématům a zápletka zase hledá to stejné. Jen tentokrát na druhou (každý má právo na krále, že). A vzhledem k náloži zábavy díla samotného jsem si velmi užíval i intepretaci Jana Zadražila. Jak byly různorodé hlasy po knize docela rovnoměrně rozloženy, člověk už si na tu mírně přehnanou pitoresknost zvykl, ba dokonce si ji užíval :) Dialogy Elánia a Vetinariho byly balzámem na duši... Už se těším, až si Nohy z jílu za pár let pustím zase...

Městská / urban Parodie Jeden vypravěč Humor

Recenze audioknihy Hra o trůny

27.11.2020 Ověřený nákup

Klasické fantasy plné intrik, cti a smrti. Opakované čtení po letech už ale tolik nefunguje

Když jsem knihu (a její pokračování) četl před léty poprvé, užíval jsem si ji jako doplněk ke stejnojmennému seriálu, hledal jsem rozdíly od adaptace i vynechané podrobnosti, později také pocit, že něco už vím dopředu před televizními diváky. Teď, když jsem se ke Hrám o trůny dostal podruhé, ztrácí už onen dřívější moment "překvapení" a "novosti" (jak rychle se může zvrtnout život hlavních postav, žádná to nemá se smrtí a životem dané navždy - to je pro prvočtenáře/posluchače nenahraditelné). Už mě nehnala otázka - jak to bude dál. V podobných žánrových knihách mě alespoň při opakovaném čtení zajímá větší důraz na detektivní část, tady toho ale čtenář/posluchač mnoho navíc neodhaluje, minimálně v prvním díle je vše v podstatě přímočaré. Zároveň jsem nedokázal najít skryté odkazy či nějaké neodhalené novinky, které mám tak rád např. v Pratchettovi.

Vždy jsem doufal, že se dozvíme víc o tom, proč se tak divně mění roční období (jak vypadá planetární soustava tohoto světa, že jsou zimy a léta tolik nepravidelné - vzpomínám na geniální Problém tří těles), jak je to s magií a různými náboženstvími, proč některé fungují více a některé vůbec? V seriálu jsme se žádného vysvětlení nedočkali, jsem proto opravdu zvědav na Martina a dokončení jeho knižního veledíla... To už ale od prvního dílu odbíhám opravdu daleko...

Oceňoval jsem také vyprávění doplňované z různých perspektiv, pamatoval jsem si jejich vzájemné překrývání, ve Hrách o trůny ho ale mnoho není. Co naopak z atmosféry knihy úplně čiší, je to, jak moc rád by George R. R. Martin ve svém vlastním světě žil. Všechny ty společenské zvyky, čest, intriky, rody a jejich vazalství. Důraz na bohy a konzervativní řád, předurčené místo každého a jasně dané role. Jenže míst, kde bych se tím opravdu bavil, mnoho nebylo - vyzdvihnout ale musím např. vyjednávání lady Catelyn s Walderem Freyem a postavy Tyriona i Varyse, které se ve světě pohybují neomylně jako ryby (ne ty Černé :) ve vodě. Také už jsem si nepamatoval, že do textu Martin vkládal tolik krátkých, ale natolik - obzvláště v audioverzi - výrazných "prasárniček" (kterým následně bylo na HBO dáno více prostoru). Všemu tomu klasickému přístupu dává důraz zvolený jazyk - tolik přechodníků už jsem dlouho neslyšel... A pojetí textu dobře odpovídá také konzervativní zpracování audioknihy, dokonce sem tam doslova "šustí papírem", jako by šlo o četbu nějakého kronikáře :)

Hrdinská Více vypravěčů

Recenze audioknihy Hovory s T. G. Masarykem

10.03.2020 Ověřený nákup

Tož panáčku...

Hned na začátek uznávám, že jsem byl překvapen. Čekal jsem více politiky a osobního i profesního života T. G. Masaryka, přitom je ale více než třetina knihy teologicko-filozofickou rozpravou. A ta mě i přese všechnu kultivovanost obou intelektuálů neobohacuje. Naopak očekávání hovorů cíleně zaměřených na domácí i zahraniční politiku bylo uspokojeno jen částečně.

Když se ale vrátím k prvním kapitolám - Věk mladosti a Život a práce - tak lze v Masarykově životopisném vyprávění (nikoli tedy hovorech) najít inspirace a zajímavostí více než dost. Jen namátkou:

- To, jak Masaryk mluvil o Rusku, jeho tuzemských podporovatelích i tamním rozdělení na východníky a západníky, lze skoro beze změny použít i dnes. Stále aktuální je např. jeho věta: "Celkem jsem si odnesl z Ruska lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci." Sám po Rusku (a Ukrajině) aktivně cestoval, s Rusy všech sociálních vrstev diskutoval a u nich přebýval, četl jejich literaturu a vzdělával se tamní kultuře. A přitom byl okřikován domácími "křiklouny" a "panslovany", co ani neuměli azbuku. Podobně aktuální jsou jeho názory na Československo a jeho velikost, to, jak si Češi neustále stěžují, ale sami dělají málo, nebo rozdíl mezi vlastenčením a vlastenectvím (k čemu křičet o vlasti a nedělat nic).

- Masaryk v sobě propojoval velmi liberální a současné názory – na školství a jeho vojenské dědictví Rakouska-Uherska – s až extrémně konzervativním přístupem v otázce sexuality nebo vývoje druhů. To vše doplňoval i pohled sociologa, například na moravský venkov tehdejší doby i náboženství přelomu 19. a 20. století.

- Použitý jazyk přináší knize nejen zajímavý "zvuk" a tempo, ale také množství již nepoužívaných (a mně neznámých slov), jako je škrobák, habán...

- V knize se skrývají i ze školních lavic neznámé aspekty Masarykovy osobnosti, jako byla jeho sebeironie (sám se nazýval fouňou, inkognito se o sobě bavil se svými kritiky a zapojoval se do svého urážení), jeho střelectví (ve smyslu rychlé rozhodnosti konat) a až netrpělivé bojovnosti za spravedlnost, ale také známější zásadovosti nebo rovnostářství.

- Mimo všeobecně známé kauzy pro mě bylo velmi zajímavé číst také o Masarykově návštěvě Ruska v době první světové války (Říjnová revoluce v Moskvě), kdy bojoval za vznikající české oddíly a legionáře navštěvoval.

Tematicky odlišná druhá část knihy - Myšlení a život - je pak najednou až překvapivě jiná. Masaryk, racionalista, praktik a vědec, se najednou "proměňuje" v teologa a ukazuje, jak moc je ovlivněn ve svém myšlení náboženstvím. I když na jednu stranu říká, že není determinista, jeho pojetí lidského života je sice částečně autonomní, ale pořád pod vlivem božského plánu ("světový řád a jeho grandióznost"). Až natolik, že lidi nevěřící označuje jedním šmahem za otroky náhody, pověrčivosti, pověr a zázraků ("indeterminista je otrok" (...) "nemá svobodné vůle" atd. atp.). Jeho teleologické důkazy jsou pak v dnešním světle velmi staromódní a odkazují na klasickou i středověkou filozofii. Tedy z pohledu mimo náboženství vlastně bez nejmenších známek důkazů ve smyslu "jinak to přece nedává smysl".

Poznámka: I přesto, že knize dávám jen tři hvězdičky, neznamená to, že není kvalitní. Je dle všech znaků skvěle napsaná, odpracovaná i zajímavá, jen z výše zmíněných důvodů není pro mě a hodnocení tak pouze odráží čtivost pro mě. A mimochodem, je opravdu naprosto propastný rozdíl ve srovnání představy podobného rozhovoru dnešních vrcholných ústavních činitelů (viz ještě nedávno probíhající rozhovory prezidenta na Barrandově) s touto neuvěřitelnou intelektuální "náloží"

Toto hodnocení může prozrazovat část děje. Klikni zde, pokud ji chceš i tak vidět.

Recenze audioknihy Lolita

30.12.2019 Ověřený nákup

Pověst knihu předchází, realita je ale odlišná...

Je to už mnoho let, co jsem četl Lolitu poprvé. Tehdy měla v sobě skryté cosi zakázaného a vulgárního. O to pro mě bylo větším překvapením, že i přes téma a svoji velmi rozšířenou pověst je Lolita literatura plná kulturních odkazů a francouzských vět, přímo opak vulgarity. Byl jsem opravdu příjemně překvapen.

Dnes jsem po Lolitě ze zajímavosti a předchozí zkušenosti sáhl s očekáváním znovu, tentokrát ve verzi audioknihy. Její zpracování bylo velmi dobré, zvolený hlas Miloslava Mejzlíka je úplně ideální, ale něco tomu chybí. Trochu roadmovie, trocha skryté detektivní linky, spousty slov věnovaných nymfičkám, v celku mi to ale přijde jako množství nafouklých a našlehaných vět, slova o "lásce a hříchu" skrytá do slovní vaty intelektuálního hávu. Krom kvalitního audiozpracování mě to proto po letech nebavilo...

Recenze audioknihy Modlitba za Černobyl - Kronika budoucnosti

06.12.2019 Ověřený nákup

Jak v sobě jedna havárie skrývá tisíce a tisíce tragédií...

Vše o tom, jak...

...komunisté Sovětského svazu kradli rodinám syny a otce k likvidování havárie, kterou sami způsobil. Lhali, zatajovali, mlčeli. Tvrdili, že lidé odjíždí na cvičení, na dva týdny, na pár dní a oni tam byly měsíce, měli doživotní následky, nebo umírali. Bojovali proti těm, kteří se snažili informovat a pomáhat, proti vědcům a znalcům. Mluvili o sovětském člověku, o společném boji i o akcích zahraničních agentů.

...se šmelilo s radioaktivním jídlem, mizela radioaktivní technika, kradlo se vybavení domů i celé radioaktivní stavby prodávané mimo zónu jako víkendové chaty.

...se v době výbuchu jaderné elektrárny předstírala normálnost, projevovala se lidská hloupost, neschopnost pochopit smrtelnou nebezpečnost něčeho neviditelného, preferovalo se splnění úkolů, sklízení brambor nebo zavařování okurek, před vlastním zdravím. Sebeobětovalo se pro vlast i pro peníze

...v sobě jedna havárie skrývá tisíce a tisíce tragédií, rodinných, dětských. Lidské roboty na střeše reaktoru, lovce domácích i divokých zvířat, vědce, duše běloruských bábinek vyprávějících o starých zvycích, uprchlíky z válečných zón středoasijských "stánů "schovávajících se v neobydleném pásmu.

...se vyprávěly specifické černobylské vtipy.

...se stovky kilometrů od elektrárny šířil radioaktivní prach smíchaný z olova, písku a grafitu.

...silná byla víra v mírový atom i přípravu na válku, ale zároveň brutální bezradnost v době katastrofy, nepoužitelné zásoby civilní obrany, vojáci bez vybavení z lenosti nebo neschopnosti vedení SSSR.

...se šmelilo s materiálem i na vzorovou jadernou elektrárnu.

Ale zdaleka nejen o tom...

Je těžké, až nemožné, vybrat ty nejlepší části knihy. To by člověk musel odcitovat slovo od slova minimálně celou její polovinu. Není divu, že se stala základem pro skvělý seriál Černobyl. Po poslechnutí i přečtení tohoto díla je mi ale jasné, že těch silných lidských příběhů, přehánění i nadsazování pochází od filmařů mnohem méně, než jsem myslel. Všechna ta přirovnání, možnosti neobyvatelnosti velké části Evropy, dobrovolníci pod reaktorem i nad ním, likvidátoři zabíjející domácí zvířenu, všudypřítomná vodka... Ano, vědecký i historický základ je stejný, ale lidský pohled je jasně a viditelně z Modliteb.

Zároveň nejde nedoporučit zpracování audioknihy - jde vyloženě o hereckou hru hlasů, která se skvěle poslouchá. Z nějakého důvodu v ní ale chybí některé kapitoly. Pro ty, kteří mají po ruce i papírovou knihu, toto jsou stránky k dočtení: 55-71, 72-83, 140-167, 206-211 a 234-238.

Recenze audioknihy Hana

24.11.2019 Ověřený nákup

Zdaleka nejen o událostech spojených s objektem na přebalu...

Jednou za čas se snažím rozšířit si obzory a zabrouzdat i ve vodách literatury, kde nejsem cílovou skupinou. V tomto případě už jsem o autorce Aleně Mornštajnové slyšel tolikrát, že jsem neodolal a zvolil její nejznámější knihu v audioverzi. I proto jsem se ze začátku cítil jako při poslechu podobně zpracovaných Žítkovských bohyní. V tomto případě jde ale čistě o historický a v českém prostředí samozřejmě i vztahový román.

Chtěl jsem se nechat překvapit a do knihy vstupoval pouze se znalostí událostí spojených s oním objektem na přebalu - tedy s očekáváním originální, pro mě neznámé a dříve v literatuře nepoužívané historické linky (autorčiným pohledem, tématem i stylem vyprávění je hodně povedená). Ta ale vystačila pouze na úvod a místo toho jsem dostal další z řady románů vstupujících do už mnohokrát dříve lépe zpracovaných vod.

Neříkám, že některé části knihy nebyly silné, to spíše naopak, ale krom velmi dobře podchycené atmosféry závidějícího, velmi málo empatického a nepřejícího českého maloměsta v dobách dvou totalit, kde se každý zná a každý na někoho něco ví (nebo proti němu něco má), nepřinesla nic nového. Je to dobře napsané dílo se zajímavou strukturou a očividně dobře provedenou historickou rešerší, chybí tomu ale právě něco, co jinde není zpracováno ještě o trochu lépe...

Recenze audioknihy Entopolagurace

14.09.2019 Ověřený nákup

Opravdu si někdo představuje rok 40 000 takto?

V roce 40 tisíc lidé zřejmě přestali používat hlavu, jinak si většinu knihy nedokážu vysvětlit. Chovají se nesmyslně, hloupě mluví, ví málo* a ještě se tím chlubí. Vědci/správci/autoři teleportu, který navždy změní celou galaxii, například neznají hlavního zkušebního letce (který je slavný vědec). On sám vlastně ani do poslední chvíle neví, čím a jak poputuje, není nijak hlídaný, opíjí se před důležitou misí a je neuvěřitelně lehkomyslný ("Ta zkouška už je dnes? Úplně bych zapomněl.").

Posluchači audiobooku proto neustále musí naskakovat jedna otázka za druhou... Když zjistíte problém u největšího projektu v dějinách lidstva, budete ho chtít oznámit rychle, nebo půjdete pěšky, abyste to náhodou nestihli? V roce 40 000 neexistuje telefon/komunikátor/cokoli na rychlé předání informace? Opravdu by teleport fyzikálně fungoval takto na efekt a neuvěřitelně výběrově? Odkdy se vážou obvazy na hodinky? Když vám jako kapitánovi zemřou v posádce tři lidé a nevíte, kde jste (všude je tma, krev a kouř), rozhodnete v dramatickém projevu o dvou hodinách osobního volna a pak teprve naplánujete poradu? Opravdu na neznámém místě hned po 2 hodinách všichni svorně na ono setkání zapomenete? A to je teprve začátek.

Navíc, celé je to psané trochu moc na sílu, křečovitě a až floskulovitě. Například celý úvod nezní nijak moc logicky či uvěřitelně**. Když už si to člověk srovná s podobnými knihami, tato "omáčka" se dá přeci procpat do samotného příběhu, bez nutnosti to na začátku vyložit vše bez překvapení a postupného dávkování dramatičnosti. Navíc, budoucnost přeci nedělají jen neznámé termíny zmiňované bez kontextu, kterými se to v knize jen hemží, ale i chování lidí. Jak propastný je rozdíl mezi Entopolagurací a skvělou trilogií Vzpomínka na Zemi.

PS: Celému vyznění knihy nepomohla ani interpretace, která je ve srovnání s dalšími nabízenými tituly na českém trhu slabší a zní nezkušeně.

* Jedinou výjimkou je podrobná znalost cca. 38 tisíc let starých filmu a seriálů, především Star Treku, Terminátora či variant Armaggedonu.

** Opravdu by se nějaké části Evropy pojmenovaly, a teď parafrázuji, Sněžné království nebo Zanedbatelný kousek? A to je jen taková drobná hloupost oproti jiným zvratům.

Toto hodnocení může prozrazovat část děje. Klikni zde, pokud ji chceš i tak vidět.

Recenze audioknihy Metro 2033

14.09.2019 Ověřený nákup

Jak zaplnit postapokalyptické chodby moskevského metra různorodým životem

Audiokniha plná opravdu velké spousty skvělých nápadů a imaginace. Od jednoduchých popisů přežití ve stanicích metra přes vznik městských ("staničních") států různých ideologií, náboženství a zaměření až po nové tvory vzniklé radioaktivní kontaminací a fantasy prvky s nadpřirozenem. Posluchače pak nemůže nebavit jezdit prstem po mapě podzemních linek a dívat se, kudy hlavní hrdina prochází, jaké části metra jsou ztracené a co všechno ovládli rudí nebo hnědí (autor se každopádně hezky vypořádává se všemi, hlava nehlava).

Někdy je na druhou stranu ale poněkud divné, jak rychle - vlastně jen za dvacet let - vzniklo tolik podobných a vážně braných mýtů, různorodé víry a neuvěřitelných představ. Jak rychle by lidi zapomněli a vědění nahradili zajímavostmi? A to v době, kdy ještě žijí pamětníci doby "před životem v metru". A to samé platí i pro nový život, který se v podzemí i na povrchu vyvinul po jaderné válce a obsadil velkou část životního prostředí. Pokud je ale cílem knihy ukázat co nejzajímavěji a nejrozmanitěji život v roce 2033 nejen v tunelech pod Moskvou a posluchač je na tuto vlnu naladěn, pak i rád některé nesrovnalosti přejde.

Jak mě ale bavilo putování a objevování všech možných i nemožných koutů jaderným bombardováním ještě úplně nezničené Moskvy, za fanouška opakovaných a až docela únavných snových sekvencí se označit nemůžu. Chápu, proč v knize jsou a samotná pointa vysvětluje nejen je, ale také velkou část podzemního dění. Nemůžu se každopádně ubránit myšlence, že je to celé napsané "trochu na sílu" (při pohledu do wikipedie zjišťuji, že konec byl přepisován, což může být oním důvodem). I s přimhouřeným okem a přihlédnutím k lidské povaze zdaleka nejen obyvatel metra (např. přehánění, domýšlení si, strachem apod.) mi některé části úplně nesedí. Sám jsem zvědav, co tedy nabídne pokračování.

Poznámka k interpretaci: Načtení je velmi dobré a hezky se poslouchá, k některým postavám vyloženě sedne. Problém nastává jen v případech, kdy je v knize nějaká specifická část, např. snová sekvence rychle se střídajících myšlenek a vjemů nebo slovní výměna několika zaměnitelných postav, a některé věty by to od sebe chtělo znatelně oddělit. Při poslechu to totiž vyznívá jako jednolitý text či monolog, který to ale není.

Toto hodnocení může prozrazovat část děje. Klikni zde, pokud ji chceš i tak vidět.

Recenze audioknihy Stráže! Stráže!

22.07.2019 Ověřený nákup

Noir detektivka s drakem

Noir detektivka s drakem? Pohádka, kde není důležité jméno krále? Taková dávka cynismu a ironie, že to může být až nebezpečné? Tajné řády? Základy chemie dračích žaludků? Pravděpodobnost pro začátečníky? A do toho ještě trochu toho zamyšlení nad šedou masou lidu?*

Je skvělé, že některé věci zůstávají nevyřčené, přesto jsou nádherně jasné. Je zábavné hledat různá propojení napříč knihou, kdy jako už obvykle u Pratchetta každá až příliš konkrétní poznámka, která nezapadá do kontextu, odkazuje na něco v knize ukryté dál, nebo zpět**. A je až neuvěřitelné, že vše zmíněné dává dohromady skvělou a zábavnou knihu. A ještě o to lépe vyznívající, když je zpracování rozehrané ve velikosti divadelní hry, a přesto jde o audiobook namluvený jedním člověkem.

* Tam dole jsou lidé, kteří by následovali jakéhokoli draka, uctívali libovolného boha, přistoupili na každou ohavnost. A to všechno nevyplývá z přemrštěné zvrhlosti, ale z každodenní obyčejné špatnosti těch lidí. Ne z nějaké nepřirozené vynalézavé zvrácenosti velkých hříšníků, ale z ošklivosti a zla duše, produkovaného ve velkém. Dalo by se téměř říci z hříchu, který pozbyl veškeré originality. Oni přijímají zlo, ne tím, že říkají ano, ale protože nedokážou říci ne.

** Což je tedy u audiobooku trošku prekérní a musel jsem sáhnout po kdysi získaném e-booku. Kdo holt nemá v hlavě, musí použít funkci vyhledávání. Viz provrtané kameny a zelená mast na úplném konci knihy.

Toto hodnocení může prozrazovat část děje. Klikni zde, pokud ji chceš i tak vidět.

Recenze audioknihy Muži ve zbrani

21.07.2019 Ověřený nákup

I druhá hlídka pobaví, vede ale i k zamyšlení...

Po skvělé audioknize Stráže! Stráže! jsou už Muži ve zbrani mírně slabší. Stále se drží stejného tématu znovunastolení království v Ankh-Morporku, tentokrát ale klasičtějším "nefantasy" způsobem. Oprášení dřívějšího děje ale vede k opakování některých linií, vtipů i odstavců (např. "vytažení meče z kamene") a sám Terry samotný děj využívá spíše k popisu témat spojených se současnými* problémy společnosti, jako je řešení etnicity, rovnosti apod. Vtipnosti je tak v knize pocitově méně, a když už se k ní dostane, je založena buď na vtípcích odkazujících k detektivním seriálům (klasické Columbovo "právě jsem si vzpomněl") nebo skvělým výměnám svobodníka Potroubla (Vy jste trpaslík?). Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se při poslechu nebavil.

Pokud jde o intepretaci audioknihy, množství pitoreskních hlasů už na mě bylo trochu moc a více "normálnosti" by neškodilo (ta paleta už byla opravdu strašně široká). Například se mi na jednu stranu líbí zvolené hlasy pro trpaslíky, interpretace trollů ale docela zavádí a myšlenky odvádí jinam (nesnaží se tím ale autoři o posílení oněch výše zmíněných Terrym nastolených témat?).

* Když jsem četl knihu před více než 10 lety, tam řešená témata se u nás tolik neřešila. Teď tedy vyznívá - s věkem čtenáře i s odkazem na dění posledních roků - o dost jinak. Přitom v Británii vyšla už v roce 1993.

Recenze audioknihy Čarodějky na cestách

21.07.2019 Ověřený nákup

Za právo vzdorovat příběhu!

Za právo vzdorovat příběhu! Za možnost rozhodovat se bez vlivu druhých! Za svobodnou vůli! Za pohádky bez pohádek!

...a také příběh, kde je hranice mezi dobrem a zlem (resp. mezi hrdiny a padouchy) tak tenká, jako je rozdíl mezi pohádkovou žábou a princem (tedy někdy skoro neznatelná). Kde se hlavní hrdin(k)a prakticky neukáže a není ani tolik důležitá. Kde můžete být čímkoli bez ohledu na tvar - a to jak ve smyslu tvarismu, tak "přeměňování", které by si ale profesorka McGonagallová do rámečku rozhodně nedala. Kde je důležitá znalost zeměplošského esperanta, vúdú i cizozemské kuchyně. A kde příběhy touží po šťastných koncích, ale kašlou na to, kdo šťastně skončí...

PS: Pátá hvězdička putuje Zuzaně Slavíkové a celému týmu zodpovědnému za skvělé zpracování Čarodějek do formy audiobooku. Všechna čest, zdaleka nejen hlasy všech čarodějek jsou nezapomenutelné.