Recenze uživatele Gabriela

Peter Maczovszky patří mezi zavedené autory a jeho knihy od pseudobásnických sbírek po podivuhodné romány, ať už jsou situovány do jakéhokoli prostředí, jakékoli doby a ať už jsou napsány jakkoli, naprosto úžasným způsobem reflektují právě současnou dobu. Maczovszky je bezesporu prototypem postmoderního autora, a to autora nesporných kvalit. V pseudorománu Želáte si novú kúpelňu? nečekejte příběh, spíš množství nakupených situací, prolínajících se v mikropříhodách, které začasté nemají začátek či konec, kniha je plná metatextových pasáží (dokonce kapitol) a přestože se odehrává v jakési blízké budoucnosti, jejím hlavním tématem je současný svět - každé postavě či každému vynálezu lze přiřadit současný význam. Vyznění knihy není příliš optimistické, přestože je nabita překrásným, především slovním humorem. Mozaikou situací mířících odnikud nikam proletíme jako by inteligentní moucha sledovala svět a neměla na to moc času - a navíc to, co viděla, se jí buď moc nelíbilo, nebo většinu z toho nechápala. Kúpelňa je rámcově kniha o odcizení, o byrokracii, o fake news, o nedůvěře i o neschopnosti uchopit svět, který žijeme, v jeho celku. A o spoustě dalších věcí. A především je to jedno z největších literárních překvapení poslední doby.

Michal Ďuriš se knihy zhostil na jedničku, jeho četba je absurdně realistická, čímž ze sebe dává textu právě tolik, aby vyzněl tak, jak podle mne má.

Jen možná drobné varování - Macsovszky je na první pohled velice sečtělý autor s nesmírně bohatou slovní zásobou a zálibou v paradoxním vyprávění, mimochodné ironii a zvláštní důraz klade na jazykovou formu své knihy. Je proto možné, že některá místa v knize mohou českému čtenáři připadat nesrozumitelná či příliš těžká. To není žádná výtka, naopak, kniha napsaná tak bohatým a přitom nesnobským jazykem je vzácností i na Slovensku, natož v dvojnásobně větší a trojnásobně horší české kotlině. Vlastně varuji nikoli před místy složitou slovenštinou, ale před možností, že by kvůli ní posluchač román odložil. Přišel by totiž o hodně.

Knihy Dominika Dána (a Daniely Kapitáňové) mi doporučil manžel jako ukázku toho, že i v malém rybníčku (dokonce o polovinu menším než je ten český) mohou plavat velké ryby, zkrátka, že detektivky mohou mít poměrně slušnou úroveň.

I když mi vadí prvoplánový humor, neskrývaný sexistický pohled hrdinů i autora samotného, musím uznat, že kniha je napsaná svižně, dobře, úžasné jsou přesahy mimo rámec detektivní prózy (reflexe role médií i úvahy o pravdě a manipulaci jsou v dnešní době - přestože tištěná předloha knihy je staršího data - vysoce aktuální).

A co je skutečně pozoruhodné, je výkon interpreta, který potřebuje jen text a mikrofon a audiokniha není vůbec ochuzena o žádný rozměr. Mám sice ráda audioknihy, kde hudba dotváří atmosféru, ale těch je málo. Hudba většinou spíš ruší a tak je pro mne tato lahodnou slovenštinou načtená detektivka příjemnou změnou oproti dnešní běžné produkci.

Peter May mi učaroval svou trilogií z Vnějších Hebrid: skvěle napsanou, výtečně načtenou a doplněnou krásnou hudbou. Čínské detektivky téhož autora jsou ale jen slabým odvarem a blíží se spíše romantickým příběhům pro ženy, kde je detektivní zápletka jakoby navíc, typicky absolutně neuvěřitelná, nerealistická, snad i směšná. A hvězdy svých divadel určitě nedělají vlastním scénám tu nejlepší reklamu, něco tak unylého a bez většího zájmu načteného snad vydavatel neměl ani pouštět mezi lidi.