Recenze uživatele Pavel

O Janu Mikoláškovi jsem až dosud nikdy neslyšel, takže jsem ke knize přistupoval bez jakýchkoliv očekávání a dokonce jsem si ji koupil v době, kdy jsem ještě netušil, že bude aspirovat na Oscara. O to víc mě děj vtáhl a pohltil. Josef Klíma, který filmový scénář do knižní podoby přetvořil, si dal hodně záležet a příběh krásně plyne. Nevím, jak to bude ve filmu, ale v knize má děj několik vrstev, které se střídají, přičemž ty dvě základní jsou Mikoláškovo mládí a období počínajícího komunismu v Československu. Někomu to možná může činit problém, ale já jsem si zvykl. Hezky pojaté jsou pasáže, kdy Mikolášek nebo jeho asistent František vnitřně prožívají věci, které místy těžko přiznávají sami sobě, natož pak jeden druhému nebo svému okolí. Je obdivuhodné, kolik lidí tomu člověku prošlo rukama, byť jen v podobě lahvičky s močí. A že vůbec takovou schopnost v sobě objevil a jak dokonale ji využil. Žádným asketickým způsobem života si nežil, ale těžko si představuji, že dnes by se někdo dělil tak, jako Mikolášek tehdy. V tom je naše doba asi jiná. Knížku určitě doporučuji a nevadí, že máte třeba problém na podobné šarlatány věřit. Já jsem se už smířil s tím, že nemusím rozumět všemu a příběh Jana Mikoláška tento můj postoj jen podpořil. Krásná knížka a moc se těším na film.

O politiku se příliš nezajímám, ale Jaroslava Kmentu mám rád. Pro jeho pečlivost, poctivost při práci se zdroji, pro jeho objektivnost. Řada novinářů špiní na zakázku, nicméně Jaroslav Kmenta dle mého názoru nestranně analyzuje. V tom vidím zásadní rozdíl. Četl jsem jeho skvělou trilogii Kmotr Mrázek a nestačil jsem se divit. A také jsem se od těch knížek nemohl odtrhnout. Stejně skvěle je napsaný i Boss Babiš. A stejně jako u Franty Mrázka, i u Babiše si říkám, jestli je to vůbec všechno možné. Jestli existují lidé, kteří zvládnou za jeden život napáchat tolik svinstva a ještě se u toho tvářit, jako by nesli hračky do dětského domova. Asi ano. Asi takoví jsou. Na rozdíl od Mrázka, který vládl podsvětí, je ale Babiš předseda vlády této země a šéf nejsilnějšího politického uskupení v tomto státě. Ovládá proces nastavování pravidel věcí veřejných, a to poslední, na co při tom myslí, jsme my, občané této země. Absolutní prioritou jsou jeho firmy a do nich vedoucí penězovody ze státního a evropského rozpočtu. Smutný obrázek. O něm, ale zejména o nás všech, kteří jsme dopustili, aby nám vládl mafián s minulostí aktivního spolupracovníka s STB, který má navíc na Pražském hradě senilního komplice, jež se mu ve svém gaunerství s klidem vyrovná. Pokud tedy hledáte veselé, oddychové čtení, tak tuto knihu zase vyhoďte z košíku. Pokud chcete ale objektivní kontext k tomu pánovi, co vždycky jednou za pár let rozdává koblihy a nebojíte se zvracecího reflexu, tak knížku Boss Babiš určitě doporučuji. Mnohým asi otevře oči. A já se těším, až Audiolibrix nabídne další Kmentovu knihu Rudý Zeman (2019). To bude teprve lahůdka...

Neměl jsem nějaké přehnané iluze o tom, že v době internetové si lze zachovat nějak moc soukromí, ale upřímně řečeno jsem věřil, že aspoň nějaké torzo toho, co měli naši prapředci za samozřejmé, zbylo. Nezbylo. Bohužel je realita horší, než jsem si byl ochoten připustit a nejspíš na tom nebudete jinak. Nechci nijak paušalizovat, ale nejsem žádný velký fanda Ameriky vyjma té přírody, kterou tam člověk najde. Takže jsem tak nějak i čekal, že se dozvím věci, které mi nebudou příjemné. Ale že to bude až tak dotažené do konce, to jsem si nemyslel. Je paradox, že Snowden je čistokrevný Američan a žádný přistěhovalec, takže celý ten šmírovací systém dostal zásah z vlastních řad. To je mi na tom asi jediné sympatické. A pak samozřejmě autor, který si nehraje na nic víc, než je a který dokáže i přes všechno, čím prošel, vnímat normální hodnoty a lidské vztahy. Jeho preciznost ve všem, co dělal, mi imponovala asi ze všeho nejvíc. Nenechal prostor pro chybu a díky tomu žije. Sice v Moskvě, no žádná hitparáda, ale žije. A myslím, že ta jeho oběť měla smysl. Trošku jsem se bál Slovenčiny, ačkoliv ji mám velmi rád, ale šlo to lépe, než jsem čekal. Nebylo těžké si na pana Kaprálika zvyknout a až mi bylo skoro líto, že je konec. Určitě doporučuji zejména těm, kdož si ještě stále myslí, že v dnešní době existuje soukromí, tajemství nebo že svět jedniček a nul funguje podle pokynů, které mu dáváme.

O první pomoci trošku něco vím a i přesto jsem byl knihou nadšený. Obyčejná, někdy i trochu nudná teorie je tu podána s humorem a od člověka, který si už může trošku nadhledu dovolit. Navíc mi vyhovoval jazyk, kterým je kniha psána. Interpretace byla fajn, jen na Janu Štvrteckou jsem si nezvykl. Naštěstí mužské hlasy převažovaly. Určitě bych knihu doporučil všem, kteří buď mají nulové povědomí o první pomoci, nebo ji znají jen mlhavě. Pro edukované laiky doporučuji čas od času znalosti z kurzů oprášit. Historky pana Samka se poslouchají dobře a jeho rady a doporučení jsou naprosto jasná a zapamatovatelná. Je moc dobře, že své blogy vydal knižně.

Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. Myslím, že na tom něco bude. Já se počítám mezi ty, co zvířata rádi mají, ale přesto dostala má představa psího světa po poslechu této knížky nový rozměr. Myslím, že lidé si mnoho věcí neumí představit optikou psích očí a právě proto jsou potřeba takovéhle knížky. Takové, které řeknou věci naplno a vyvrátí tak veškeré pochybnosti. Knížka je fantastická a podání Ivana Trojana prostě nemá jedinou chybu. Mohu ho poslouchat stále dokola a přiznám se, že toto je 2. nebo 3. knížka, u které jsem v závěru litoval, že už skončila. Ale konec má dobrý, takže vlastně všechno dopadlo tak, jak mělo. Určitě si ji s chutí poslechnout jak dospělí, tak děti. Mnohým myslím i slza ukápne. Fantastický kousek, který si určitě rád poslechnu znovu.

Knížka Tapetář je o klukovi, který bojuje za právo na svou odlišnost. Bojuje prostředky, které má k dispozici ve svých 20 letech. Opírá se přitom spíš o své vlastní srdce, protože v rodině a zejména v rodičích, oporu nemá. Blízkost mu poskytují vesměs cizí lidé, na které se upíná a kterým vlastně vypráví svůj smutný příběh. Je fakt, že téma je moc zajímavé a docela mě překvapilo, že se ho chopila právě žena. Na druhou stranu jsem četl i hlubší sondy do lidské duše, než je Tapetář. Knížka se poslouchala pěkně, ale zpětně mi přijde trošku plošší, než bych si čtenář možná přál. Pět hvězdiček za interpretaci dávám Honzovi Cinovi, který s velkým citem a rozvážností krásně četl, nebo spíš vyprávěl. V řadě chvil to text vysloveně zachraňovalo. Ale kreditu nelituji. Dost jsem nad tématem díky této knížce přemýšlel a možná právě to byl cíl.

I když je součástí děje malá holčička, příběh je vyprávěn citlivě a čtenář si užije napětí i rozuzlení. Jakkoliv je popisovaný čin brutální, celá kniha se příjemně poslouchá a děj rychle plyne. Ukazuje se, že i v rámci policie jsou různé zájmy a že né každý chce jít k pravdě tou nejkratší cestou. Neopotřebovaný mladý detektiv bojuje se systémem, ale nakonec se mu cesta k pravdě otevírá právě za pomoci malé svědkyně, o které neměl pachatel ani ponětí.

Spletité vztahy mezi vyšetřovali mě zpočátku trošku mátly, ale nakonec měli v knize své místo a důvod. Pochopil jsem to až během poslechu. Určitě nadprůměrná kniha.

Selfies je moc zajímavá kniha. Nejdřív mi trvalo se zorientovat ve jménech a různých dějových rovinách, ale když se to podařilo, poslouchal jsem, co to šlo. Moc se mi líbil jazyk tohoto dánského autora, za což patří velký dík asi i překladateli. Popis myšlenkových pochodů jednotlivých postav mi byl je opravdu moc blízký a určité vnitřní boje, které - zejména v hlavní postavě, probíhaly mě moc bavily.

Moc jsem si knihu užil. Většinou jsem se i zasmál, protože některé fuckupy jsou opravdu raritní. Každý občas něco pokazíme, ale ne všechny takové příhody jsou téma pro knihu. V této knize najdete opravdu zajímavé příběhy a možná i kousek poučení, čemu se vyhnout. Interpretace mě zaujala ze všeho nejméně. Skoro bych až řekl, že se mi příliš nelíbila. Takové čtení bez duše. Možná je lepší si koupit knihu papírovou a zážitek by mohl být lepší, protože obsah mě celkem bavil.

Po knize Noc ze 2018, díky které jsem se s Minierem seznámil, bylo jasné, že brzy dojde i na ostatní jeho knihy a začal jsem tedy logicky jeho prvotinou. Mráz z roku 2015 asi odstartoval jeho úspěšnou řadu detektivek s majorem Servazem, a to zcela oprávněně. Spletitý příběh z Pyreneí krásně plyne, jednotlivé postavy jsou temné jako horské údolí, které skrývá svá letitá tajemství. Postupně vyplouvají na povrch souvislosti, které skládají dohromady výsledný obraz a když už si myslíte, že je všechno téměř jasné, je nakonec všechno trochu jinak :-). A právě to je asi na Minierovi to krásné. Že věci nakonec nejsou tak, jak zprvu vypadají. Chtěl bych vyzdvihnout opět skvělý přednes Jiřího Žáka. Myslím, že jeho podání knize dokonale sedí a těžko si umím představit, že by to někdo načetl lépe. A odpustil jsem mu i jeho příšernou výslovnost anglických termínů, která mu autor čas od času vkládal do úst :-). Mráz je určitě skvělá volba pro ty, kteří se chtějí odpoutat od této náročné doby a přesunout se do zasněžených Pyreneí, které střeží letité křivdy.

Předně musím říct, že jsem sice milovník rafinovaných detektivek, ale nejsem nijak vyhraněný v tom smylu, že bych měl přečteného celého Nesba nebo Agátu. Nicméně po poslechu této knihy jsem se asi našel. Noc zdaleka není Minierův první kousek a fakt, že jsem si tuto knihu vybral potvrzuje má slova, že jsem prostě sáhnul náhodně po něčem, kde mne zaujal popis. Nicméně ani trošku nelituji. Rafinovanost zápletky, nádherný popis reálií, přírody, pocitů jednotlivých postav...tím vším si mě Bernard Minier získal a asi napořád a pořizuji si další jeho knihy. Major Servaz mi zkrátka učaroval, stejně jako dokonalé podání Jiřím Žákem. Myslím, že jsem opravdu neslyšel žádnou knihu načtenou lépe. Kdyby šlo dát šest hvězd, tak mu je dám. Naprosto vás vtáhne do děje a nepustí.

Příběhy na sebe volně navazují, ale opravdu volně. Prolínají se některé postavy a místa a samozřejmě hlavní padouch - Julian Hirtman. Do poslední chvíle myslím nebudete vědět, jak to dopadne a budete napnutí jako struna.

Anotace knihy nelže a já tohoto autora zkusil poprvé. Ze zvědavosti. Faktem je, že jsem se dlouho hledal. Tak do čtvrtiny jsem moc nechápal, kudy běží zajíc, ale pak se to srovnalo a dostal jsem se do děje. Zajímavý příběh o tom, že nic není tak, jak to vypadá a že některé věci, které se zprvu zdají být naprosto bláznivé, se nakonec ukáží být tou jedinou logickou možností, jak si uspořádat věci, pokud máte natáhnout brka. Jak vyřídit staré účty, napravit pošramocenou reputaci, jak přijít na kloub věcem, kterým jste nedokázali porozumět za celý život. Můj šálek kávy to úplně není, ale knížka to byla zajímavá. Martin Hruška mile překvapil a spíš než autora samotného budu v budoucnu možná vyhledávat pana Hrušku, coby interpreta.

Knihu Roberta Šlachty jsem si pořídil ze zvědavosti a jak píši v nadpisu, někdy je možná lepší nevědět. Myslím to trošku v nadsázce, protože člověk by asi vědět měl. Některé detaily ze zákulisí jsou opravdu na hraně a člověka překvapí, i když je tak nějak tuší. Pan Šlachta mi řadu z mých tušení potvrdil, což je trošku skličující, ale je to holt realita. Místy horší, než člověk čekal. Sedla mi interpretace Davidem Prachařem, i když jsem si na začátku musel trošku zvykat. Pak to ale bylo OK. Z textu je trošku cítit pocit neomylnosti pana Šlachty, což mě trošku iritovalo. Takový ten světonázor všeobecného spiknutí vůči jeho osobě, ale třeba to byl jen můj pocit. Nepochybně je to člověk, který svou prací žil a obětoval jí celý život. Na úkor svého soukromí, rodiny, osobních vztahů, atd. Za to bez diskuse klobouk dolů. Možná takoví už ani nejsou. Nevyhovovalo mi kladení otázek panem Klímou - možná je mohl pro účely knihy číst někdo jiný. Připomínal mi unavený nádražní rozhlas. Bez zaujetí, jako by je načetl najednou, sám někde v obýváku a vybízely spíš ke spánku, než ke zvědavosti. Ale celkově nelituji. Bylo to moc zajímavé poslouchání.

...natož pak tak příjemnou formou. O tom, že profesor Beneš ví o mozku téměř všechno, co bylo objeveno, asi nikdo nepochybuje. Ale jako bonus umí všechny ty informace podat veselou a lidovou formou. I člověk bez lékařského vzdělání si tak umí udělat skvělou představu o tom, jak strašně komplikovaný orgán v těle to je a že o něm skutečně víme jen zlomek možného. Asi proto mu tak učaroval a je to z něho cítit. Obrovské znalosti, sebejistota a chuť ty informace sdílet s laiky, jakými je většina ze čtenářů / posluchačů této knihy. Knihu jsem zhltnul doslova jedním dechem a bylo mi líto, že už je konec. Navíc, forma rozhovoru mi vyhovuje, protože je autentičtější, než podání někým druhým. Jiří Langmajer v podobě zvědavého tazatele je tak příjemný bonus k již tak skvělé knize.

Ja mam toho Sveraka rad, protoze ty jeho veci jsou proste mile a lidske. Strazce nadrze jsem neznal a tak jsem nemel ocekavani, krom te lidskosti. Z.Sverak nezklamal a byla to jedna z nejmilejsich knizek, jake jsem za posledni mesice poslouchal. Takova exkurze do duse slusneho cloveka, ktery se o ni neboji mluvit. Je to az nezvyk. Urcite doporucuji k poslechu. A abych nezapomnel, interpretace autorem je take nadherna.

Pana Honzaka mam moc rad. Zejmena jeho skvely smysl pro humor mi vzdycky udela radost. Tato knizka mi v usich zmizela tak rychle, ze jsem se ani nestacil divit. Ve svem veku ms pan Honzak takovy rozhled a pamet, zei pada celist. Kez by bylo jeho knizek v nabidce vic

Tak jsem si koupil Rudiše a napjate poslouchal. Chvili jsem se dostavsl fo deje, ale pak jsem hlavniho hrdinu tak nejak pochopil a od te chvile uz to byl super poslech. Nekteri lide jsou obeti sebe sama, ale zase maji v urcitych vecech naprosto jasno. Cimz je jejich zivot prehlednejsi a mozna i krasnejsi. Stejne jako kdyz nekdo zije pul zivota v iluzi, jak je vyjimecny nebo co vyjimecneho udelal. Fantasticky Hynek Cermak nema chybu. Kloboucek, za ten vykon...

Moc jsem od teto knihy necekal, ale o to nadsenejsi jsem byl po jejim doposlechnuti. Kriminalka, kterou jsem si moc uzil a od ktere se clovek nemuze odtrhnout. Skvele vystaveny pribeh a paradni dialogy. Interpretace vysoce nadprumerna, stejne jako autorova fantazie a slovni zasoba. Zaujal mne autoruv smysl pro detail a velmi dobry preklad. Celkove urcite neprohloupite, pokud si prave tento kousek koupite.

Chtel jsem zajimavou kriminalku a tu jsem dostal. Tajemny pribeh, ktery snese i urcitou nadsazku ve stylu Big Brother. Konec me prekvapil - cekal jsem, ze to dopadne jinak. Problem mam s interpretaci, ktera mi vubec nesedela. Dva relativne podobne zenske hlasy, nekolik casovych rovin, nekolik soubeznych dejovych linek...z pohledu posluchace chaos. Mluvi ted Jane nebo Emy? Jasno v tom ma asi reziser ve studiu, ale ja to mnohdy nevedel a rusilo me to. Kdyz uz, mel byt Edward namluvem muzem - pitoreskni pokusy zenskych hlasivek o muzsky baryton mi prisly zbytecne. Jinak fajn knizka.

Pred casem jsem cetl nejaky clanek o tom, ze se tato kniha pripravuje. A protoze obdivuji vsestranne dovednosti Jana Ciny, chtel jsem si ji poslechnout. Necekal jsem ale, ze me tak strhne pribeh a ze si dokonce koupim dalsi autorciny knihy a od tohoto exemplare dokonce papirovou verzi, kterou jsem dal jako vanocni darek. Janu Cinovi jeho postava dokonale sedela . Viktorovi je nejakych cca 12 let a ja mu je neprestal verit do posledni repliky. Klobouk dolu, jak dokaze na svuj vek takovou knizku nacist. Milena Steinmasslova je profesionalka, tam jsem zadny podprumer necekal a Martina Kratka take nezklamala. Pribeh samotny vybizi k zamysleni nad tim, jak kazdy z nas muze tutez situaci videt jinak a jak dulezita je komunikace. A taky jak fatalne muze ublizit, kdyz clovek vidi svet jen prizmatem svych ocekavani a predpokladu.

Mam rad takove ty klasicke, poctive rozhlasove hry. Vice interpretu, ruchy, hudebni podkres, proste poctiva prace. Asi proto jsem chtel 7 svedku ochutnat. Navic Rudolf Hrusinsky - to snad ani nemuze byt spatne. A neni. Po remeslne strance fantasticke. U pribehu jsem ale trosku tapal. A vlastne doted nevim, kdo to udelal :). Mozna ze o to ale treba az tak neslo... mozna bylo dulezitejsi se zamyslet nad tim, co jednotlive postavy videly a rekly, nez jakou roli v tom pribehu hraly. Nevim. Kazdopadne jsem se nemohl nepristihnout pri uvahach, jak bych se zachoval ja a jakou verzi pribehu by videly nebo chtely videt me oci. Misty to nebylo moc prijemne premysleni...

Tak tuhle knizku opravdu doporucuju. Takhle jsem se nenasmal uz dlouho. Puvodne jsem si Cesky raj koupil proto, ze mam hrozne rad Petra Ctvrtnicka. Uz od dob Ceske sody a reklamy na Oskar ve svetru se sobem. Ale ze bude ta latka takova psina nejen interpretaci, ale i obsahem, to jsem necekal. Navic Rudisuv styl vypraveni me proste neprestal bavit az do sameho konce. Vytkl bych snad jen jedine: ze ten, co je autor, nenapsal tu knizku delsi :-). Nejlepsi je ten, co byl mistr republiky ve stolnim tenisu. Ten me bavil nejvic. "Chces do drzky, he?" :-). Urcite si to kupte. Ja jsem Cesky raj urcite neposlouchal naposledy.

Nezijeme uz sice v dobe, kterou popisuje Dite cislo 44, ale radu podobenstvi je presto mozne vysledovat. V komunisticke totalite clovek tak nejak vedel, co ke rizikove chovani a kde ciha nebezpeci. A podle toho se choval. Dnesni doba sei v tomto zda zakernejsi. Pouzivame Facebook, cookies, password managery synchronizovane v cloudu a vlastne ani nevime, co vsechno o nas kdo vi a jak s temi informacemi naklada. A ani kolik takovych organizaci, jako je NSA, po svete existuje nebo presneji neexistuje. A kdo vsechno a co nasi ukradenou identitou rika a komu. Zvlastni svet. Asi za nase lajky nepojedeme do gulagu. Na druhou stranu kniha vypovida i o tom, jak urputne se hledaji smadna reseni, pokud je treba "nalezt" spravedlnost. A v tom si myslim Cesko roku 2019 prilis pozadu za touto knihou neni. Bohuzel.

Co napsat ke knize, kterou (snad) kazdy zna a ktera uz za meho mladi byla chapana jako nedotknutelna klasika... Gogol ma co rict v kazde dobe a nejinak tomu je i v soucasnosti. Dost mozna prave revizor zacina byt znovu aktualnejsi, nez se zda. Krome obsahu tedy spis ohodnotim podani, ale ani tady neni moc co vytknout. Pan Ruzek, pan Postranecky...klasika jako ten Gogol :). Je evidentni, ze na rozdil od jinych audioknih tato vznikla.v profesionalnich podminkach a pod vedenim profesionalu. Technicky skvele zvladnute, vyborny zvuk. Jedine minus, ktere vidim, je, ze je opravdu zkracena na stopaz rozhlasove dramatizace a clovek by si ten krasny zazitek umel predstavit delsi.

Malokdy pisi kritickou recenzi, protoze malokdy clovek narazi na tak spatne odvedenou praci. Na bylinkach samozrejme nic spatneho neni, ale technicke provedeni je skutecne velmi otresne. Snad jen David Gruber to kdysi prekonal-jeho knihu jsem nedokazal ani doposlouchat. Tady jsem se premohl, ale popravde reknu, ze to byla velka fuška. Tato nahravka podle me vubec zvukare nemela a vznikla asi nejak na mobil nebo jinak si to neumim vysvetlit. Otresny moderator, ktery mele nesmysly... a propos, cele to asi nikdy jako audiokniha nebylo myslene, ale asi se to tak nejak jako audiomniha zrecyklovalo, kdyz uz to nekdo zaznamenal...Opravdu si tezko lze neco otresnejsiho predstavit. Sorry jako...

Kniha me prekvapila tim, jak me drzela po celou dobu v napeti. Pokazde, kdyz jsem si myslel, ze uz vim, tak jsem zjistil, ze je vse jinak. Zaver me trosku zaskocil, protoze jsem si neumel jednoznacne odpovedet na to, kdo byl vlastne pachatelem. Ale co se tyce zpracovani, jeste jsem neslysel nic lepe udelaneho. Kloboucek!

Roky si rikam, ze si tento titul prectu, protoze je to takova klasika, kterou ma kazdy znat. A roky jsem se k tomu nemohl dokopat. Kdyz pak vysla audiokniha, bylo jasno. A dobre jsem udelal. Interpretace skvela, az me nekdy mrazilo. A po doposlouchani jsem se neubranil myslenkam na to, jestli se nahodou ta kletba uz nenaplnuje. Mam dojem, ze Orwell byl sveho druhu vizionar a kdyby videl dnesbi svet socialnich siti, internetu, chytrych telefonu a zavislaku na FB, tak by nejspis napsal pokracovani. S chuti bych se do nej pustil. Urcite doporucuji.

Asi se nebudu moc lisit od hodnoceni prvniho dilu. Pribeh o malicko slabsi, zejmena pote, co jsme opustili venkov, ale jinak interpretovano s takovou chuti, ze jsem se kokikrat smal uz jen te dikci a intonaci. To proste nemelo chybu. A neco na tom vztahu Francouzu a Britu je. Mnohkrat se mi vybavily situace, ktere jsem osobne zazil. Autor to popsal skvele. Doporucuji. Je to sranda.

Po "Starikovi" jsem cekal peknou knizku, ale zazil jsem velke zklamani. Prislo mi to jako hrozna blbost, ktera nema hlavu ani patu a ze hych se zasmal, o tom nemuze byt ani rec. V prvni tretine jsem dalsi poslech vyhodnotil jako zbytene zabity cas a dal jsem uz neposlouchal. Pokud je nejaka vtipna veta nekde na konci knihy, tak mozna. Ale za mne vyhozene penize, promarneny cas a jedno velke zklamani. Kdo hleda vtipnou knizku, ktera mu udela usmev na tvari, tak bych spis doporucil sahnoit po necem jinem.

Cekal jsem peknou detektivku a dostal jsem ji. Zajimavy prednes, na ktery jsem si musel chvili zvykat. Pak mi ale vlezl do usi a dobry. Pribeh mi prisel dobre vystaven, byt nektere momenty dost pritazene za usi. Zejmena pasaze, kdy ze zrnka pisku hlavni hrdina pomalu vyvodi rodne cislo pachatele. Opravdu nedoporucuji, aby si to poslechl nekdo z kriminalni policie treba...to by nemuselo dobre dopadnout. Jinak americka detektivka, kde nic neni problem, technika dokonale funguje a vsichni jsou hlavnimu hrdinovi absolutne oddani. Ale poslech me bavil, nestezuju si.

Koupil jsem si uz i prvni dil a druhy byl skoro stejne dobry. Bavil jsem hlavne proto, ze mam toto tema za sebou a vim, ze ve spouste bodu autor opravdu neprehani. Libi se mi autoruv styl popisovani udalosti se stoickym klidem, ackoliv mne se v realu varila krev v zilach. Vlastne bych byval chtel reagovat s nadhledem, ale priznam, ze se mi to nedarilo. Dokonaly prednes Filipa Svarce je nenapodobitelny a podstatnou merou prispiva k tomu, proc je poslech tak prijemny.

Relativne poutave psana kriminalka. Misty trosku prekombinovany pribeh, plno jmen, ale celkem poutave vypraveno. Hezky popis realii, prirody, pocitu a prozitku jednotlivych akteru. K interpretaci asi tolik, ze jsem si nejprve nemohl zvyknout na hlas p.Zaka, ale pak dobry. Jen bych doporucil bud ho nenutit vyslovovat Anglicke vyrazy a jmena a nebo ho to naucit. V nekterych momentech byla vyslovnost notoricky znamych anglickych slov az komicka. Vyvazoval to ale procitenym prednesem bez jakehokoliv pitvoreni.

Knizka je myslim velmi zajimava nejen pro obchodniky, ale i pro bezny zivot. Propojeni autora s FBI jsem prilis nevnimal, ackoliv je to casto akcentovano. Jde spis o psychologicky exkurz do mysli cloveka a jeho podvedomych reakcich, ktere kazde vyjednavani provazi. Osobne jsem si radu veci uvedomil a jsem rad, ze jsem si na poslech nasel cas. I kdyz papirova verze by v tomto pripade byla asi lepsi, aby se clovek mohl v textu vracet.

I druhy dil Spackovy knihy pro deti se krasne poslouchal. Obsah byl dle meho nazoru lepsi, nez forma, ale deti ten "detsky" prednes pana Spacka treba vnimaji lepe, nez ja ve svych 40ti letech. Nicmene myslim, ze dulezity je obsah a ten se vyplati predat nejen mnohym detem, ale i rade dospelych, kterym elementarni pravidla slusnosti, natoz etikety, v detstvi (ani pozdeji) nikdo nevysvetlil. Za sebe a sve deti mnohokrat dekuji, ze takove knizky vznikaji.

Malo kdo z nas ma asi uceleny obrazek o zivotni pouti Vaclava Havla. Ani ja ho nemel a to me vedlo k zakoupeni teto knihy. Smekam pred tim, jak Michael Zantovsky cele tema uchopil a do jakych detailu se pustil. Pro mne, ktery ma Vaclava Havla v ucte, slo o skutecne doplneni si zakladnich znalosti, ktere by myslim kazdy o cloveku formatu Vaclava Havla mel mit. Konec me dojal svou citlivosti a privedl k mnohym zamyslenim. Treba na tom budete stejne.

Kdo mate radi srandu, je to pro vas. Kdo mate radi skrehotak Lukase Hejlika, je to pro vas. Ja se velmi bavil a v mnoha nazorech se shoduji s autorem. Byt nekdy zni sebeblbeji. Zacinam mit pocit, ze tohoto autora budu cilene sledovat, protoze jsem se s nim zatim vzdycky dost nasmal. Navic to neni dlouhe a me na poslech stacila jedna delsi cesta autem.

Druhy dil se podaril stejne jako prvni. Rekl bych, ze mozna i lepsi. Stejne situace, ale z pohledu muze i zeny. Za muzskou cast mohu potvrdit pravdivost a autenticnost. Od srdce jsem se zasmal. Zejmena se mi libily situace, ktere jsem sam prozil na vlastni kuzi a ktere byly podany z pohledu zeny. To me opravdu bavilo:-). Aspon jsem si u rady momentu tak nejak "prekalibroval nulu". Nektere veci nejspis prestanu delat a na nekterych si asi zacnu zakladat...

Je to uz takova tradice, ze naucne tituly pisi autori tak nejak skolne. Jako by to byla skripta. V kazde kapitole se opakuji stale dokola stejne fraze a poucky, az to cloveka otravi a nakonec to nedoposloucha, treba jako ja. Kdyz uz po desate nebo dvacate slysite totez moudro, vypestujete si alergii. Navic mi uplne nesedi prednes, s jakym je titul nacten. Zni mi to tak nejak plose. Ale na druhou stranu, ja bych takto psany text asi neprecetl lepe. Zkratka, cekal jsem to lepsi. Uz proto, ze se tematu osobni produktivity dlouhodobe intenzivne venuji.

Popravde receno, koupil jsem si tuto knihu pod dojmem Backmanova predchoziho dilka Babicka pozdravuje a omlouva se. Zklamani se nekonalo, ale ze bych mohl obe knihy co do porce legrace srovnat, to taky uplne nemohu rict. Prvotina byla veselejsi a clenitejsi. Vice postav, vice pribehu, vice prekvapeni. Tato kniha jde podle meho vice do hloubky. Je to vice o pocitech Britt-Marie a jejich promenach, ktere ji v Borgu potkaly. Absolutne bezkonkurencni je Valerie Zawadska. HA! :-). Myslim, ze kdyby nacetla jizdni rad, tak by to bylo take fenomenalni. Uz jen pro to jeji mistrovstvi stala ta kniha ua to.

Nikdy jsem se o historii drog nezajimal a knihu jsem si poslechl jednim dechem. Vyhovovala mi interpretace, zpusob, jakym autor na 2.svetovou valku nahledl a jak dokazal jednotlive aspekty vyuziti drog v nacisticke armade popsat. Byl jsem prekvapen, co vsechno se v jejich jmenu delo a kam az Hitler zasel. Se zaujetim jsem si knihu doposlechl a v duchu se stydel za to, jake mezery v dejepisu mam.

Že je Ladislav Špaček odborník na etiketu všeho druhu není žádný objev. Ale že je schopen napsat takové milé vyprávění, to mě už trochu překvapilo. Příběhy o malé Viktorce, kterou vedou příběhy s dědečkem komplikovaným světem etikety a slušného chování, jsou poučné i pro mnohého dospělého. Jednotlivé díly jsou dlouhé "tak akorát" třeba místo večerníčku nebo jen tak před spaním. Moji kluci je měli velmi rádi a již posloucháme druhý díl. Někde jsem se dočetl, že vyšel už třetí... Doporučuji i když já jsem se trošku musel oprostit od určité strojenosti, kterou z autora při poslechu cítím. Ale dikce pana Špačka je dost možná jen můj problém a je to pro mne minoritní problém. Podstatná je poutavost příběhů a jednoduchost, s jakou dětem vysvětluje pro mnohé z nás běžné věci.

Kdyz jsem si knihu kupoval, moc jsem se tesil. Na dobrou detektivku z jine doby, nez je soucasnost, New York, pocatky policie. Kdyz jsem si pak knihu pustil, byl jsem zaskocen interpretaci Martina Pisarika. Nevim proc - proste mi nesedel. Jak sel cas, nasel jsem v jeho projevu zalibeni a kdyz kniha koncila, bo mi to lito a v duchu jsem si uvedomil, ze kdybych mohl, smeknu. Pribeh se mi moc libil i pres pomalejsi rozjezd. Pak uz jdou veci raz na raz a o prekvapeni neni nouze. Moc pekne.

Kdo mel rad Pripady 1.oddeleni, prijde si co do obdahu na sve. Detektivka, ktera neurazi, ale ani nepredatavuje zadny nadprumer. Co je ale velmi mile, je podani. Kniha je spis ve stylu rozhlasove hry nez autorskeho cteni, coz je zajimave. Pribeh podava nekolik vice ci mene skvelych hercu v cele s vynikajicim Ondrejem Vetchym. Kniha ma 2 zasadnejsi nevyhody: 1) je kratka a skutecne utece jako voda. 2)zvukar odvedl mimoradne spatnou praci. V rade pasazi je velmi spatne rozumet, ruchy misty prehlusi slovo natolik, ze je treba si domyslet.

Sci-fi jsem nikdy moc nemusel a tuto knihu jsem si vlastne koupil omylem. Na pocatku jsem byl trosku ztraceny, ale pak jsem se nasel a uz neslo s poslechem prestat. S postavami jsem se tak szil, ze jsem nakonec vyslechl vsechny dily. Ten prvni byl nejlepsi, ale to je jen subjektivni. Kazdopadne podani skvele a fantazie autora neznam mezi.

Tato kniha je nadhernym pribehem o tom, ze vsichni jsme nahraditelni a ze kazdy z nas ma svou Achylovu patu. Ze zijeme ve svete cisel, cilu, targetu a zavazku. A take o panicke hruze z toho, ze bychom selhali. Pred sefem, pred kolegy, pred svetem a zejmena sami pred sebou. Az jednou prijde den, kdy nas cele toto nase videni sveta dobehne a nejaka vyssi moc rekne dost. Vrele doporucuji vsem zamestnanym manazerum, kteri pomeruji hodbotu vlastni rodiny prizmatem meritek firemnich cilu a ocekavani svych sefu. Sam jsem si mnoho veci uvedomil. Moc uzitecne poslouchani.

Vaclav Havel me vzdy fascinoval pro svou velikost ducha a moralni vlastnosti. Tato kniha tedy pro mne byla uzasnym poslouchanim o vecech obycejnych i neobycejnych. Pan Spacek mi k textu tak nejak prirozene sedl a poslouchalo se to uplne samo. Az mi priladalo, ze by ta kniha mohla mit klidne dvojnasobny rozsah. Skoda. Treba jednou vyjde druhy dil.

Na tuto knihu jsem byl hodne zvedav a poslevh stal za to. Je to zase neco jineho. Jiny koncept, ktery prinasi radu prekvapeni. Stejne jako pribeh, ktery formou dialogu vypravi. Konec jsem cekal poetictejsi a pozitivnejsi, ale nebuze byt jazdy den posviceni. Kazdopadne doporucuji.

Je opravdu s podivem, co vsechno dokaze 100lety starik zpusobit a jak barvite se daji jeho prihody popsat. Ja jsem se bavil celou dobu. V deji je nekolik fantastickych nahod a nekolik necekanych zvratu. Dej vas udrzi v napeti a zaver vas prekvapi. Peknou zabavu!

Z této audioknihy mám obrovskou radost a myslím, že se k ní ještě určitě vrátím a vůbec mi nebude vadit, že už vím, jak to dopadne. Lepší kousek jsem ještě neslyšel. Neviděl jsem film ani nečetl tištěný originál, ale zaujal mne interpret a popis. I přesto, že příliš nejsem na životopisné příběhy. Obvykle mi připadají nudné. Tato kniha je ale jiná. Popisuje život vězně na permanentním útěku a jeho nezdolnou touhu po svobodě. Až to člověka vede k zamyšlení, jestli by se někdo druhý takový našel v dnešní době mezi námi...Příběh je strhující a já jsem se přistihl, že vyhledávám cestování autem (poslouchám jen v autě), jen abych se mohl zase posunout v ději dál. To se mi ještě nestalo.

Interpretace Norbertem Lichým je podle mého mimo veškerá měřítka. Věřil jsem mu každé slovo a měl bych jedno vánoční přání - aby ve čtení audioknih pokračoval, protože mu to jde fantasticky.

Musim rict, ze ma puvodni ocekavani vychazela z osoby Valerie Zawadske a tesil jsem se zejmena na podani jako takove. V uvodu jsem si i rikal, ze asi neco takoveho, co posloucham, jsem tak nejak cekal. Ale opak byl pravdou. Ve snu by me nenapadlo, ze se zaposloucham do pribehu, ktery je krom fantastickeho prednesu jeste tak krasne vystaveny a v zaveru prinese pointy, u kterych jsem byl skutecne dojaty, az i slza ukapla. Jedna. Vrele doporucuji. Moc mila kniha, ktera vas nejspis primeje se zamyslet i nad sebou samymi.

Tesil jsem se na trochu vzdelani, ale byl jsem zklaman. Po technicke strance priserne odflaknute dilo. Kniha v tichych pasazich sumi, predely jsou nejake cinknuti vidlickou do sklenicky nebo co, vubec jsem to nepochopil a to autora osobne znam. Pusobi to jako nahrane na kazetak doma v obyvaku. Obsahove mizerne. Z nekterych kapitol doslova cisi autorova osobni zapsklost na leccos (zapadni kapitalismus, anglictinu, konkurenci...). Nedozvedel jsem se nic noveho a nedoposlouchal za pulku. Velke zklamani a s titulkem knihy nema obsah nic spolecneho.

Holubova s Duskem nezklamali. Dilko sice kratke (skoda), ale velmi prijemne a osvezujici. Pekne svizne predely a otevrene povidani i o vecech, o kterych se nemluvi zrovna lehce. Pokud hledate lehky zanr treba do auta jako ja, neprohloupite.