Audiokniha Déšť smývá stopy

Kniha není špatná, ale celý příběh je tak trochu nelogický. Televizní moderátorka jako vyšetřovatelka vraždy? Kde je tohle možné? Myslím, že ani ve Švédsku ne ;-). Jinak je kniha ale zajímavá, i když napětí se moc často nedostavuje. Konec je překvapivý, ale nešokuje. Interpretka mi moc nesedla, její hlas i projev mi připomíná Báru Hrzánovou, nemá však její profesionalitu. I když snaha se jí upřít nedá...

Celkově hodnotím audioknihu jako dobrou, příběh jsem neznala, i když někde od druhé poloviny jsem tušila pachatele. Reportérka Ellen mi přišla dost roztříštěná, dozvuky románku, který v knize prožívá, se mi zdály nevěrohodné. Možná za to ale mohl hlas interpretky, který byl na můj vkus moc urputný a místy hodně přehrával. Knížka by byla poslouchatelnější s civilnějším projevem. Mám pocit, že i obyčejná věta "včera byla neděle" (smyšlená věta) byla vyslovena tak, jako¨by vás měl hned v tu chvíli někdo zapíchnout nebo začít škrtit:D

Příběh s kriminální zápletkou a překvapivým koncem. Ještě spíše než psychologický thriller mi připadá jako melodrama, se snahou autorky zaplést do něj vášeň a (ne)naplněné touhy, možná trochu i vlivem přednesu je příběh plytký.

Nebo mi jen zkrátka nesedl? Nicméně jej nemohu zatratit, protože každému se líbí něco jiného. Za sebe ale bod nedávám.

Výborná knížka plná napětí. Autorka dokáže až do posledního momentu čtenáře napínat, kdo je vrah, i když celou dobu je podezřelých víc než dost, i když se objevují i místa spíše nelogická. Děj mě zaujal. Ztráta malého děvčátka a následné vyšetřování odhalují dnešní egoistickou a odosobněnou společnost, v níž vlastní egoismus a touha po penězích a snadném životě vedou ke ztrátám nejbližších lidí. Bohužel poslech kazí několik nepříjemných škobrtnutí v četbě Simony Pekové.

Každý, kdo kdy přečetl víc než jeden psychologicky laděný román (a je jedno, zda jde o detektivku nebo jiný žánr), musí seznat, že základním problémem autorů psychologických románů je neznalost psychologie.

Švédská autorka Mikaela Bleyová sice není jediná, kdo se vymyká a nestaví konstrukci příběhu na marginálních či hraničních (právě proto pro autora a jednoduššího čtenáře "zajímavějších") úchylkách a psychózách svých postav, naopak, její postavy jsou životné a prožívají uvěřitelné stavy, které jsou jednak odborně popsány jako běžné, a proto se mohou dotknout i nějaké citlivé struny v duši čtenáře: zhrzenost, reaktivní deprese, zatvrzelost, strach... I pro mnohé překvapivé rozuzlení, tedy především motiv zločinu, je velice dobře znám a v odborné literatuře je podrobně zdokumentováno několik případů s velmi podobným motivem.

Neznamená to ovšem, že by samotná kriminální zápletka byla upozaděna či že není tím hlavním, o co v knize jde. Naopak, příběh postavila autorka poctivě, vyprávění je možná trochu rozvláčné a knize nepřidává ani výkon interpretky, která střídá fádní polohy s až přehnaným hraním bez jakékoli logiky, navíc se jí povedlo na několika místech udělat tečku, aby souvětí mohlo po kratší pauze pokračovat. Přitom Simona Peková je zkušená herečka brněnského HaDivadla - i v tom je kus probému, je totiž tristní, vybere-li režisér jako interpretku knihy, jejíž hlavní postavou je mladá žena, herečku, která nosí šest křížků a kus, Pekové hlas sice působí o něco mladistvěji než by odpovídalo věku, ale i tak je disbalanc mezi věkem postavy a postarším hlasem velmi zřetelný.

Každopádně kniha je to silně nadprůměrná, načtená sice jen průměrně, ale své nadprůměrně posluchače (například i v mé maličkosti) si bezesporu najde.

Osmiletá holčička Lycke měla mít hodinu tenisu, jenže trénink odpadl, a po Lycke jakoby se zem slehla. Mladou televizní reportérku Ellen tento příběh osobně zasáhne a pouští se do pátrání po nezvěstném dítěti.

Kniha se pohybuje na hranici klasické severské krimi a psychologického thrilleru. Důraz je kladen na emoce postav. Vnitřní trápení provází většinu postav románu: jedna se nedokázala vyrovnat s minulostí, jiná zpytuje svědomí. Simona Peková vkládá do své četby emoce, místy až trochu přehrává, což však vcelku souzní s tím, jakými vnitřními mukami prochází hlavní hrdinka. Občas se ale interpretka v zápalu četby zapomene a začne dělit souvětí na nepřirozené celky. Po chvilce si však na její specifický způsob četby dá zvyknout.

Námětu i interpretaci by sice šlo leccos vytknout, přesto mě poslech bavil a doufám, že příště se drobné chybky podaří vychytat a slibně načatá série dostane pokračování.