Oldřich Král 1

Oldřich Král je sinolog, překladatel a teoretik překladu.

V letech 1949–1953 vystudoval sinologii a kulturní dějiny Dálného východu na Filosofické fakultě UK, 1964–1967 absolvoval v Orientálním ústavu AV vědeckou aspiranturu. Disertace vyšla tiskem 1965 pod názvem Umění čínského románu. V roce 1962 uveřejnil překlad Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů.

V roce 1968 dokončil habilitační spis na FF UK a rok nato odevzdal do Odeonu úplný český překlad klasické čínské poetiky pod názvem Duch básnictví řezaný do draků. Habilitační řízení však bylo na příkaz politických míst zastaveno a brzy následoval i zákaz jakékoli Královy pedagogické i publikační činnosti; monografie nevyšla a překlad vyšel až v roce 2000. Nadlouho posledním uveřejněným dílem byla antologie Kniha mlčení (1971 vyšla se zcenzurovaným titulem Tao – texty staré Číny; pod původním názvem pak až 1994).

V letech 1972–1989 byl zaměstnán jako kurátor ve Sbírce orientálního umění Národní galerie na Zbraslavi. Zákaz publikování obešel Odeon v roce 1977 vydáním antologie tangských novel Starožitné zrcadlo (signoval J. Fass) a prolomen byl až v letech 1986–1988 vydáním tří svazků překladu čínského klasického románu Sen v červeném domě a 1988 též Tribunové sútry Šestého patriarchy. Král se v roce 1990 vrátil na FF UK, kde byl v obnoveném habilitačním řízení jmenován docentem; stal se prvním ředitelem Ústavu Dálného východu (do roku 1998); v roce 1993 založil Centrum komparatistiky, které řídil do roku 2000; v roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury UK.